MF Dnes: Život igelitky: stoletá pouť světem
19.3.2009 | PRAHA | MF Dnes | Petr Suchomel |
Víte, co se děje s igelitovou taškou předtím, než si v ní odnesete nákup, a poté, co ji jako použitou vyhodíte? MF DNES se rozhodla zmapovat „život“ takové igelitky potom, co ministr životního prostředí Martin Bursík navrhl, aby je obchody nesměly rozdávat zdarma. Mělo by tak skončit plýtvání taškami.
Igelitka rozdávaná v obchodech bezplatně slouží zhruba půl hodiny – na cestě mezi supermarketem a domovem. Od její výroby až do zániku však leckdy uplynou desítky let. A její osud může být velmi zajímavý – začíná třeba v ropných vrtech v Asii a končí v útrobách mrtvých ptáků u australských břehů.
Na začátku je ropa Jen v prodejnách Albert a Hypernova se ročně rozdá zdarma 60 milionů igelitových tašek. Na každého Čecha včetně kojenců jich připadá šest. Denně jich od pokladen těchto dvou obchodů zmizí 164 tisíc. Řetězec Ahold, který prodejny provozuje, přitom tašky nerozdává zdaleka u všech pokladen.
Zřejmě ještě více si jich zákazníci rozeberou v konkurenčním Tesku. To však údaje tají. „Je to obchodní tajemství,“ říká mluvčí Teska Eva Karasová.
Ministerstvo životního prostředí chce obchodníky donutit ke změně chování. „Je to jeden z nejzbytečnějších odpadů. Pokud nebude taška zdarma, ale bude stát třeba dvě koruny, každý se zamyslí, zda ji skutečně potřebuje,“ přibližuje mluvčí ministerstva Jakub Kašpar.
Ministerstvu vadí princip tašek na jedno použití. Čísla o tom, kde se berou, kde končí a jak moc škodí přírodě, však nemá. „Taková evidence je neuskutečnitelná,“ tvrdí Kašpar.
Podle neoficiálních odhadů se většina igelitek či materiálu na ně dováží z Asie. I přesto, že speciální granule, ze kterých se dělají, vyrábějí přímo z ropy i rafinérie v severočeském Litvínově. Dovezené igelitky jsou však pro velké odběratele mnohdy levnější. „Mezi naše dodavatele patří společnosti ze zemí Evropské unie i mimo ni,“ připouští Libor Kytýr, ředitel komunikace prodejen Albert a Hypernova.
Na začátku „života“ tašky je ropa. Z různých přísad pak vzniknou granule, z nichž se vyrábějí plastové hadice a z nich následně tašky a sáčky.
Co se děje dál? Poté, co lidé v igelitce odnesou nákup, závisí její další osud hlavně na tom, kam ji vyhodí. „Většina jich končí ve směsném odpadu. Takové tašky už se pak nedají znovu využít. Buďto končí ve spalovně v Praze, v Brně nebo v Liberci, anebo na skládce,“ říká Petr Ledvina z brněnské ekologické poradny Veronica. Na skládce se tašky rozkládají desítky až stovku let.
Druhou „nejoblíbenější“ možností je nechat igelitku někde ležet – třeba na zahradě či v lese. Ekology přitom netrápí nějaké fatální zamoření přírody plasty.
Problém tašky je, že je příliš lehká a volně létá. „Velmi často je pozřou zvířata, kterým taška poškodí vnitřnosti a ona umírají. Asi nejčastěji se to týká ptáků. Právě z tohoto důvodu se nesmějí tašky rozdávat třeba v Austrálii,“ říká Ledvina. Pro jiné živočichy se igelitka zase stává pastí, která je udusí.
Taška jako mučicí zbraň Podle Lukáše Viktory z České ornitologické společnosti nejsou igelitové tašky pro ptáky žádnou pochoutkou. „Ale mnohdy do nich klovají proto, že v nich třeba zůstanou zbytky nějaké potravy. Nebo si z nich stavějí hnízda,“ přibližuje Viktora.
Tašky a sáčky z obchodů nebývají jedovaté, ale můžou ptákům poškodit trávicí soustavu. „Působí mechanické problémy ve střevech, blokace, poruchy pohybu střev,“ doplňuje Viktora. Nepřekvapuje to ani lékaře a znalce moderních dějin. Nucené pojídání drti z igelitových tašek a sáčků bylo jednou z metod mučení v irácké věznici Abú Ghrajb za režimu někdejšího diktátora Saddáma Husajna.
Jen malá část tašek končí ve speciálních popelnicích na plast. Na řadě míst jsou totiž jen kontejnery na PET lahve, nikoli na směsný plast. Tašky navíc nejsou z kvalitních materiálů jako lahve, a proto nemají tak široké využití. „Z PET lahví se dá udělat kvalitní vlákno. Různé druhy plastů z tašek se však musí smíchat, je to spíše degradovaný plast,“ říká Ivana Hrabinová z poradny Veronica.
Od tašky k protihlukové stěně Vlákno z plastových lahví je dobrým materiálem třeba pro výrobu zimních bund. I pro tašky se však najde využití. Třeba v Uherském Hradišti se z nich vyrábějí zatravňovací plochy – tedy mřížky, které zpevní parkoviště či tramvajovou trať a může jimi prorůstat tráva.
Použité tašky jsou i v protihlukových stěnách či plastových lavičkách.
**
Pojídání drti z igelitových tašek byla jedna z metod mučení v irácké věznici Abú Ghrajb za režimu Saddáma Husajna.
Igelitové tašky se vyrábí z ropy. Granule pro výrobu tašek se v Česku vyrábí v Litvínově.
Zvláště pro velké řetězce je výhodnější igelitové tašky dovézt. Především z Asie.
Vzhledem ke spotřebě se tašky musí do obchodů rozvážet pravidelně.
Jak ukázal pokus TV NOVA, lidé si lidé berou 30x více tašek, když jsou zdarma, než když za ně musí platit. Jen v prodejnách Albert a Hypernova se tak ročně zdarma rozdá 60 milionů tašek. Tedy denně 164 tisíc. Po zpoplatnění tašek v Irsku se snížil jejich podíl na odpadu z 5 % na 0,22 %.
Recyklační kontejner
Recyklace Tašky se mohou využít například k výrobě laviček, protihlukových stěn a zatravňovacích ploch (na parkovišti nebo v kolejích tramvají)
Odhození
Odhození igelitové tašky Igelitky vítr snadno odnese do lesů. Zde se zachytí se na stromech a keřích. Zvířata (především ptáci) je mohou pozřít spolu s potravou, což pro ně většinou znamená smrt. Ročně tašky zabijí odhadem 1 milion ptáků.
Směsný odpad
Nesprávný odpad Až 90 % tašek podle odhadů ekologů končí na skládkách a ve spalovnách (Praha, Brno, Liberec).
Tašky, které se v supermarketech a hypermarketech rozdávají zdarma, tvoří 3 až 5 procent odpadu. Váží dohromady 9 tisíc tun a většina z nich skončí právě zde - na skládce, či ve spalovně. Taška na skládce se rozkládá až 100 let.
reklama
Na začátku je ropa Jen v prodejnách Albert a Hypernova se ročně rozdá zdarma 60 milionů igelitových tašek. Na každého Čecha včetně kojenců jich připadá šest. Denně jich od pokladen těchto dvou obchodů zmizí 164 tisíc. Řetězec Ahold, který prodejny provozuje, přitom tašky nerozdává zdaleka u všech pokladen.
Zřejmě ještě více si jich zákazníci rozeberou v konkurenčním Tesku. To však údaje tají. „Je to obchodní tajemství,“ říká mluvčí Teska Eva Karasová.
Ministerstvo životního prostředí chce obchodníky donutit ke změně chování. „Je to jeden z nejzbytečnějších odpadů. Pokud nebude taška zdarma, ale bude stát třeba dvě koruny, každý se zamyslí, zda ji skutečně potřebuje,“ přibližuje mluvčí ministerstva Jakub Kašpar.
Ministerstvu vadí princip tašek na jedno použití. Čísla o tom, kde se berou, kde končí a jak moc škodí přírodě, však nemá. „Taková evidence je neuskutečnitelná,“ tvrdí Kašpar.
Podle neoficiálních odhadů se většina igelitek či materiálu na ně dováží z Asie. I přesto, že speciální granule, ze kterých se dělají, vyrábějí přímo z ropy i rafinérie v severočeském Litvínově. Dovezené igelitky jsou však pro velké odběratele mnohdy levnější. „Mezi naše dodavatele patří společnosti ze zemí Evropské unie i mimo ni,“ připouští Libor Kytýr, ředitel komunikace prodejen Albert a Hypernova.
Na začátku „života“ tašky je ropa. Z různých přísad pak vzniknou granule, z nichž se vyrábějí plastové hadice a z nich následně tašky a sáčky.
Co se děje dál? Poté, co lidé v igelitce odnesou nákup, závisí její další osud hlavně na tom, kam ji vyhodí. „Většina jich končí ve směsném odpadu. Takové tašky už se pak nedají znovu využít. Buďto končí ve spalovně v Praze, v Brně nebo v Liberci, anebo na skládce,“ říká Petr Ledvina z brněnské ekologické poradny Veronica. Na skládce se tašky rozkládají desítky až stovku let.
Druhou „nejoblíbenější“ možností je nechat igelitku někde ležet – třeba na zahradě či v lese. Ekology přitom netrápí nějaké fatální zamoření přírody plasty.
Problém tašky je, že je příliš lehká a volně létá. „Velmi často je pozřou zvířata, kterým taška poškodí vnitřnosti a ona umírají. Asi nejčastěji se to týká ptáků. Právě z tohoto důvodu se nesmějí tašky rozdávat třeba v Austrálii,“ říká Ledvina. Pro jiné živočichy se igelitka zase stává pastí, která je udusí.
Taška jako mučicí zbraň Podle Lukáše Viktory z České ornitologické společnosti nejsou igelitové tašky pro ptáky žádnou pochoutkou. „Ale mnohdy do nich klovají proto, že v nich třeba zůstanou zbytky nějaké potravy. Nebo si z nich stavějí hnízda,“ přibližuje Viktora.
Tašky a sáčky z obchodů nebývají jedovaté, ale můžou ptákům poškodit trávicí soustavu. „Působí mechanické problémy ve střevech, blokace, poruchy pohybu střev,“ doplňuje Viktora. Nepřekvapuje to ani lékaře a znalce moderních dějin. Nucené pojídání drti z igelitových tašek a sáčků bylo jednou z metod mučení v irácké věznici Abú Ghrajb za režimu někdejšího diktátora Saddáma Husajna.
Jen malá část tašek končí ve speciálních popelnicích na plast. Na řadě míst jsou totiž jen kontejnery na PET lahve, nikoli na směsný plast. Tašky navíc nejsou z kvalitních materiálů jako lahve, a proto nemají tak široké využití. „Z PET lahví se dá udělat kvalitní vlákno. Různé druhy plastů z tašek se však musí smíchat, je to spíše degradovaný plast,“ říká Ivana Hrabinová z poradny Veronica.
Od tašky k protihlukové stěně Vlákno z plastových lahví je dobrým materiálem třeba pro výrobu zimních bund. I pro tašky se však najde využití. Třeba v Uherském Hradišti se z nich vyrábějí zatravňovací plochy – tedy mřížky, které zpevní parkoviště či tramvajovou trať a může jimi prorůstat tráva.
Použité tašky jsou i v protihlukových stěnách či plastových lavičkách.
**
Pojídání drti z igelitových tašek byla jedna z metod mučení v irácké věznici Abú Ghrajb za režimu Saddáma Husajna.
Igelitové tašky se vyrábí z ropy. Granule pro výrobu tašek se v Česku vyrábí v Litvínově.
Zvláště pro velké řetězce je výhodnější igelitové tašky dovézt. Především z Asie.
Vzhledem ke spotřebě se tašky musí do obchodů rozvážet pravidelně.
Jak ukázal pokus TV NOVA, lidé si lidé berou 30x více tašek, když jsou zdarma, než když za ně musí platit. Jen v prodejnách Albert a Hypernova se tak ročně zdarma rozdá 60 milionů tašek. Tedy denně 164 tisíc. Po zpoplatnění tašek v Irsku se snížil jejich podíl na odpadu z 5 % na 0,22 %.
Recyklační kontejner
Recyklace Tašky se mohou využít například k výrobě laviček, protihlukových stěn a zatravňovacích ploch (na parkovišti nebo v kolejích tramvají)
Odhození
Odhození igelitové tašky Igelitky vítr snadno odnese do lesů. Zde se zachytí se na stromech a keřích. Zvířata (především ptáci) je mohou pozřít spolu s potravou, což pro ně většinou znamená smrt. Ročně tašky zabijí odhadem 1 milion ptáků.
Směsný odpad
Nesprávný odpad Až 90 % tašek podle odhadů ekologů končí na skládkách a ve spalovnách (Praha, Brno, Liberec).
Tašky, které se v supermarketech a hypermarketech rozdávají zdarma, tvoří 3 až 5 procent odpadu. Váží dohromady 9 tisíc tun a většina z nich skončí právě zde - na skládce, či ve spalovně. Taška na skládce se rozkládá až 100 let.
reklama
Online diskuse
Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
