Právo: Změna klimatu a jak dál
14.12.2005 | PRAHA | Právo | Tomáš Novotný |
Minulý týden skončila v Montrealu 11. konference smluvních stran rámcové úmluvy OSN o změně klimatu a 1. konference smluvních stran Kjótského protokolu, píše ve svém komentáři Tomáš Novotný, náměstek ministra životního prostředí.
Jednání probíhala v atmosféře, kdy nikdo snad vyjma USA a Saúdské Arábie již nezpochybňoval zásadní růst skleníkových plynů v ovzduší v důsledku aktivit člověka a negativní dopady s tím spojené. Nedávný vědecký průzkum ledu v Antarktidě pomocí sond opětovně prokázal, že skleníkových plynů v ovzduší je nejvíce za posledních 650 tisíc let.
Výdaje pojišťoven na krytí následků klimatických katastrof stouply v roce 2004 o 75 miliard dolarů ve srovnání s předchozím rokem. Pojišťovny navíc nekryjí všechny výdaje spojené s ekonomickými dopady změny klimatu. Konečně zkušenost ČR s povodněmi z let 1997 a 2002, které přinesly škody v celkové výši 160 miliard Kč, je ještě živá. Bankovní domy a pojišťovny mají velké podíly ve firmách, které produkují nejvíce skleníkových plynů, a poskytují jim rozsáhlé úvěry. I to je jeden z důvodů, proč společnosti jako DuPont či British Petroleum a další přijímají zásadní kroky k modernizaci a energetickým úsporám.
Dnes již není otázkou, co je příčinou rostoucího počtu přírodních katastrof, ale jak změnu klimatu zmírnit a produkci skleníkových plynů rapidně snížit. Konference v Montrealu se zabývala především přípravou na realizaci Kjótského protokolu v letech 2008–2012, který stanovil závazky snížit produkci skleníkových plynů pro rozvinuté státy světa.
Země, které nejsou schopny interními opatřeními splnit svůj závazek, mohou investovat do projektů na podporu obnovitelných zdrojů energie či energetických úspor v jiném státě. Ušetřené emise skleníkových plynů se započítají investorovi ke splnění jeho cíle. Stejně tak může stát, který neplní svůj cíl, odkoupit tento převis od státu, jež jej naopak přesahuje. Prostředky, které získá stát za prodej přebytku, musí vynaložit opět na opatření snižující produkci skleníkových plynů např. zavádění alternativních paliv v dopravě či zateplování budov, zalesňování, modernizaci průmyslových technologií. Česko má přebytek proti svému cíli, který byl stanoven na 8 % pod produkcí skleníkových plynů v roce 1990, celkem zhruba 17 procent. To může znamenat až 180 miliónů tun skleníkových plynů a příjmy z prodeje tohoto převisu se budou pohybovat mezi 20–30 miliardami korun. Tyto prostředky budou využity na energetické úspory, podporu obnovitelných zdrojů energie apod.
Ministerstvo životního prostředí již zahájilo jednání s řadou zemí o prodeji našeho převisu. ČR má dnes ovšem produkci skleníkových plynů na obyvatele výrazně nad průměrem EU, což je důsledek vysoké energetické náročnosti, 70 % produkce elektřiny z fosilních paliv a růstu automobilové dopravy. Podniky v energetice, v chemickém průmyslu a dalších oblastech by si měly vzít příklad z řady nadnárodních firem v těchto oborech a více investovat do obnovy technologií, do aplikovaného výzkumu a inovací.
Z fondu EU získáme od roku 2007 asi 24 miliard Kč ročně na ochranu životního prostředí. Velká část bude určena právě na opatření zmírňující dopady změny klimatu. Obdobně působí i zákon na podporu obnovitelných zdrojů energie či ekologické daně, které budou přijaty od roku 2008.
Montrealská konference se zabývala také opatřeními na zmírnění dopadů změny klimatu po roce 2012. Ze závěrů je patrná vůle absolutní většiny států světa zavázat se k opatřením, která budou po roce 2012 razantněji než dosud snižovat produkci skleníkových plynů. I dosud váhající země jako je Čína, Brazílie či Indie svůj přístup mění.
Svět si uvědomuje katastrofické důsledky nečinnosti. V čele tohoto úsilí stojí EU, která vyzvala rozvinuté státy ke snížení produkce skleníkových plynů do roku 2050 o 60 procent proti roku 2000. Nejprogresivnější přístup má Kalifornie, kde přijali závazek na snížení o 80 % k roku 2050. V těchto souvislostech je nezbytné, aby ČR dál aktivně přijímala opatření na zmírnění dopadů změny klimatu a patřila mezi země, které stojí v popředí tohoto pro celý svět nesmírně důležitého úsilí.
reklama
Výdaje pojišťoven na krytí následků klimatických katastrof stouply v roce 2004 o 75 miliard dolarů ve srovnání s předchozím rokem. Pojišťovny navíc nekryjí všechny výdaje spojené s ekonomickými dopady změny klimatu. Konečně zkušenost ČR s povodněmi z let 1997 a 2002, které přinesly škody v celkové výši 160 miliard Kč, je ještě živá. Bankovní domy a pojišťovny mají velké podíly ve firmách, které produkují nejvíce skleníkových plynů, a poskytují jim rozsáhlé úvěry. I to je jeden z důvodů, proč společnosti jako DuPont či British Petroleum a další přijímají zásadní kroky k modernizaci a energetickým úsporám.
Dnes již není otázkou, co je příčinou rostoucího počtu přírodních katastrof, ale jak změnu klimatu zmírnit a produkci skleníkových plynů rapidně snížit. Konference v Montrealu se zabývala především přípravou na realizaci Kjótského protokolu v letech 2008–2012, který stanovil závazky snížit produkci skleníkových plynů pro rozvinuté státy světa.
Země, které nejsou schopny interními opatřeními splnit svůj závazek, mohou investovat do projektů na podporu obnovitelných zdrojů energie či energetických úspor v jiném státě. Ušetřené emise skleníkových plynů se započítají investorovi ke splnění jeho cíle. Stejně tak může stát, který neplní svůj cíl, odkoupit tento převis od státu, jež jej naopak přesahuje. Prostředky, které získá stát za prodej přebytku, musí vynaložit opět na opatření snižující produkci skleníkových plynů např. zavádění alternativních paliv v dopravě či zateplování budov, zalesňování, modernizaci průmyslových technologií. Česko má přebytek proti svému cíli, který byl stanoven na 8 % pod produkcí skleníkových plynů v roce 1990, celkem zhruba 17 procent. To může znamenat až 180 miliónů tun skleníkových plynů a příjmy z prodeje tohoto převisu se budou pohybovat mezi 20–30 miliardami korun. Tyto prostředky budou využity na energetické úspory, podporu obnovitelných zdrojů energie apod.
Ministerstvo životního prostředí již zahájilo jednání s řadou zemí o prodeji našeho převisu. ČR má dnes ovšem produkci skleníkových plynů na obyvatele výrazně nad průměrem EU, což je důsledek vysoké energetické náročnosti, 70 % produkce elektřiny z fosilních paliv a růstu automobilové dopravy. Podniky v energetice, v chemickém průmyslu a dalších oblastech by si měly vzít příklad z řady nadnárodních firem v těchto oborech a více investovat do obnovy technologií, do aplikovaného výzkumu a inovací.
Z fondu EU získáme od roku 2007 asi 24 miliard Kč ročně na ochranu životního prostředí. Velká část bude určena právě na opatření zmírňující dopady změny klimatu. Obdobně působí i zákon na podporu obnovitelných zdrojů energie či ekologické daně, které budou přijaty od roku 2008.
Montrealská konference se zabývala také opatřeními na zmírnění dopadů změny klimatu po roce 2012. Ze závěrů je patrná vůle absolutní většiny států světa zavázat se k opatřením, která budou po roce 2012 razantněji než dosud snižovat produkci skleníkových plynů. I dosud váhající země jako je Čína, Brazílie či Indie svůj přístup mění.
Svět si uvědomuje katastrofické důsledky nečinnosti. V čele tohoto úsilí stojí EU, která vyzvala rozvinuté státy ke snížení produkce skleníkových plynů do roku 2050 o 60 procent proti roku 2000. Nejprogresivnější přístup má Kalifornie, kde přijali závazek na snížení o 80 % k roku 2050. V těchto souvislostech je nezbytné, aby ČR dál aktivně přijímala opatření na zmírnění dopadů změny klimatu a patřila mezi země, které stojí v popředí tohoto pro celý svět nesmírně důležitého úsilí.
reklama
Online diskuse
Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
