MF Dnes: Zpráva o oteplování planety je i klackem na Bushe

Spojené státy jsou největším znečišťovatelem ovzduší, stále se však nechtějí řídit dohodou o omezení skleníkových plynů „Musíme začít neodkladně jednat, pokud máme zvítězit v bitvě se změnami klimatu. Mezinárodní spolupráce je otázkou života a smrti.“ Podobně dramatické věty byly včera slyšet od respektovaných vědců a politiků. Co se vlastně děje? Příští týden začíná v Londýně setkání ministrů financí G8, čili sedmičky průmyslově nejvyspělejších zemí světa plus Ruska. A jedno z hlavních témat bude globální oteplování. Dramatická prognóza, kterou vypracoval mezinárodní tým vědců, varuje svět před katastrofou. Jejím druhým účelem je dát Británii, tedy předsedající zemi G8, do ruky účinnou páku k jednání. Britové totiž mají poněkud nevděčný úkol - přesvědčit Spojené státy, aby „spolupracovaly v boji proti klimatickým změnám“, jak to formulovala agentura Reuters. Spojené státy, které jsou největším znečišťovatelem ovzduší, zatím dělají potíže. Nechtějí se totiž připojit k dohodě z Kjóta. Smlouva, schválená v prosinci 1997, přitom vstupuje v platnost v polovině února. Američané ji sice podepsali, ale nikdy neratifikovali. A bez nich protokol nemá smysl. Americký prezident George Bush nepatří mezi fandy této dohody a nedá se očekávat, že by ji v blízké době podpořil. Setrvává v opozici i poté, co dohodu ratifikovali další velcí odpůrci, Kanada a Rusko. Bushův rozhodný odpor k dodržování společných limitů produkce skleníkových plynů vedl k přesvědčení, že v globální oteplování sám nevěří. Bushe však přesvědčili američtí akademici, kteří pro něj vypracovali studii. Její závěr byl jasný skleníkové plyny zvyšují teplotu vzduchu a oceánů. A prezident tento závěr přijal. USA: Kjótská dohoda je nespravedlivá Jenže odpor USA k dohodě netkví jen v Bushově osobě. Stavěl se k ní zdrženlivě i Bill Clinton. USA dohodu považují za chybnou a příčí se jim třeba skutečnost, že z dohody byly vyňaty některé země včetně Číny. Ta je druhým největším producentem skleníkových plynů. „Vyrobí“ jich 2,9 miliardy tun ročně. USA ročně vyprodukují 5,5 miliardy tun plynů (20 tun na osobu) a celá Evropská unie má na svědomí ročně 3,2 miliardy těchto látek (8,5 tuny na osobu). Paradoxem je, že i mnozí zastánci dohody přiznávají nepatrný dopad Kjóta na globální oteplování do roku 2100 to má být asi 0,15 stupně Celsia. Na druhou stranu ani odpůrci nemohou vyvrátit, že je to krok vpřed a že někde se začít musí. Dohoda z Kjóta je jen dodatkem smlouvy OSN o klimatických změnách, kterou se USA nadále cítí vázány. Avšak kromě upozorňování na chyby dodatku Washington dosud nepřišel s alternativou, jak situaci řešit.

---

reklama

---