Liberálně ekologická strana: Bursík v Liberálním fóru: EU se může plně vyvázat z energetické závislosti na Rusku

Dění na Ukrajině rozdělilo českou politickou scény na několik táborů. Komunisté, kruhy blízké Václavu Klausovi a nacionalisté se ani nepokouší skrývat pochopení pro teritoriální ambice Putinova Ruska. Vládnoucí strany – až na pár individuálních výjimek – opatrně apelují na naše ekonomické zájmy či vyčkávají v závětří, než se přidají k vítězné straně. Naštěstí se ozývají i politici, kteří vojenskou agresi Ruska na Ukrajině odsuzovali již od počátku. Před měsícem řada z nich vyzvala českého premiéra Bohuslava Sobotku, aby jménem České republiky prosazoval na půdě Evropské rady tvrdé sankce vůči agresorovi. Prostřednictvím otevřeného dopisu žádali prosazení tohoto společného principiálního postoje vůči Rusku Martin Bursík společně s Lubošem Dobrovským, Michaelem Kocábem a Jaromírem Štětinou. Většina z těchto politiků se zúčastnila prvního Liberálního fóra, které před velikonocemi proběhlo v Museu Kampa. Tématem bylo Rusko a ztráta evropské bezpečnosti.

Česká republika by se měla opřít o své zkušenosti se sovětskou vojenskou agresí v roce 1968

Podle iniciátora otevřeného dopisu premiérovi Martina Bursíka se právě Česká republika měla opřít o svoji historickou zkušenost z roku 1968 a iniciovat na půdě Evropské rady jak revizi bezpečnostní strategie EU, tak politické a ekonomické sankce vůči Rusku až do té doby, než ruská vojska opustí svrchované území Ukrajiny.

Podle Martina Bursíka je česká zkušenost s okupací sovětskou armádou v roce 1968 těžko přenositelná a měla by nás nutit k tomu, abychom to byli právě my, kdo tuto zkušenost zprostředkuje západní Evropě. Západní společnost, která nezažila okupaci a nežila potom několik dekád v totalitě a nesvobodě, si to dokáže hůře představit. Český premiér odmítl reagovat na výzvu konkrétními skutky tak, aby se právě Česko postavilo do čela odporu vůči arogantnímu pokusu o obnovu ruského ekonomického a politického vlivu ve východní a střední Evropě, prosazovanému vojenskou agresí. Sobotka Sobotka nesouhlasí s tím, že by Evropská unie měla uplatňovat společné ekonomické sankce vůči Rusku a argumentuje tím, že hospodářské sankce proti Rusku by mohly ohrozit pracovní místa u nás.

Naštěstí tento úkol převzali politici z jiné středoevropské země. Byl to polský prezident Bronislaw Komorowski, který jako první požádal nejvyšší orgán NATO – Severoatlantickou radu – o mimořádné zasedání k problematice Krymu. Byl to polský ministr zahraničí Radoslaw Sikorski, který prohlásil, že západní svět a Evropa nemohou dopustit, aby Putinovi prošlo to, co činí na Ukrajině. Česko by spolu s Polskem a dalšími státy prostřednictvím projektu Východního partnerství mělo pomoci Ukrajině směřovat do Evropy a vymanit se z ruské sféry vlivu.

Země EU by měli mít vůči Rusku společný principiální postoj

Podle Sikorského si EU nemůže mýt ruce nad Ukrajinou. Asociační dohoda by neměla být konečným cílem ukrajinské spolupráce s EU. Podle Martina Bursíka je zde stále prostor pro společný postup evropských států. Přirovnal jej k situaci, kdy se v Mostecké ulici taxikář rozjel pěší zónou z kopce proti lidem. Všichni kolemjdoucí přiskočili, aby společně taxikáře zastavili. Zachovají se stejně státy Evropské unie?

Otázkou je, zda bude dostatek politické vůle činit společné kroky. Rozhodující bude, jak dokáže Angela Merkelová se svým velmi silným postavením obstát ve vztahu k ekonomickým zájmům německých firem a politické opozice. Doufejme že se jí to podaří, že Německo prohloubí sankce a bude tou tvůrčí silou společně s Polskem a dalšími státy, což povede k jednotnému postoji v Evropě.

Putin už neharaší jadernými zbraněmi, ale hrozí plynem

Martin Bursík považuje invazi Ruska na Ukrajinu za ohromnou lekci. Doufá, že mnoha lidem otevře oči, aby si uvědomili podstatu někdejší české debaty o umístění amerického radaru jako součástí obranného systému Spojených států a NATO. Bursík se ptá, kolik v našem dosavadním postoji k radaru bylo projevem skutečné naivity? Kolik v něm bylo systematické práce zpravodajských služeb a kolik bylo lidí „nakoupených“ skrze své ekonomické zájmy spojené s Ruskem?

Martin Bursík nepovažuje Putinovy kroky za iracionální či emocionální, které bychom těžko chápali jen kvůli kulturním odlišnostem. Podle Bursíka se jedná o velmi sofistikovaný, pragmaticky definovaný záměr. Jak velmi trefně řekl Václav Havel: “Problém Ruska je v tom, že neví, kde má hranice“. Změnily se pouze parametry. Rusko už není imperiální velmoc, ale neoimperiální mocnost. Putin neharaší jadernými zbraněmi, ale plynem. Počítá s tím, že si Evropa netroufne udělat nějaký vážnější pohyb, protože je významně závislá na plynu z Ruska. Jestli Evropa tohle pochopí, a začne koordinovat své úsilí, tak dokáže velmi rychle této nebezpečné situaci čelit a podle Bursíka dostane Putinovo Rusko do izolace a do ekonomických problémů.

Bursík: Můžeme se plně vyvázat ze závislosti na Rusku

Existuje scénář, jak je možné dostat se společným úsilím ze sféry ruského vlivu, aby Putin nemohl diktovat nové hranice v Evropě pomocí dodávek plynu. Této snaze musíme bránit a ujasnit si, co chceme udělat. Nebát se závislosti na Rusku „přes plynové trubky.“ Ruskou jistotu v podobě nerostných surovin by bylo možné oslabit dovozem břidlicového plynu z USA a alternativními zdroji energie. Dvě třetiny příjmů Ruské federace plynou z prodeje plynu a z prodeje ropy. Ale Evropa je závislá na ruském plynu pouze z necelé čtvrtiny. Bursík upřesnil, že z Ruska jde 24 % evropské spotřeby plynu, to je 80 miliard kubických metrů. Z toho přes Ukrajinu prochází jen polovina tohoto množství. V roce 2009 to bylo 80 %, ale tento podíl se výrazně snížil díky plynovodu Nord Stream, který po dně Baltského moře přivádí ruský plyn přímo do Německa. I kdyby Rusko zablokovalo plyn Ukrajině, je pravděpodobné, že z ekonomických důvodů bude pouštět plyn do Německa, protože potřebuje příjmy do rozpočtu. Máme jaro a v létě Evropa žádný plyn z Ruska nepotřebuje. Navíc máme plné zásobníky, protože byla mírná zima.

Liberalizace evropského trhu od roku 2009 skutečně pomohla postupně vytvářet rozumné propojení dodávek plynu. Například Litva nyní buduje plovoucí terminál pro transformaci zkapalněného zemního plynu s příznačným názvem „Independence.“ Země, která taková propojení ještě nemají, je rychle začínají budovat, například Maďarsko buduje propojení se Srbskem, aby mohlo mít zkapalněný plyn z Řecka.

Bursík je přesvědčen, že perspektiva úplného vyvázání se ze závislosti na Rusku je realistická. Když se podíváme na potřebné množství 80 miliard kubíků ruského plynu přes Ukrajinu, deset miliard nám mohou poslat Norové v podobě čisté elektřiny z vodních elektráren, dalších deset miliard můžeme získat dovozem zkapalněného zemního plynu, dalších 10 miliard mohou navíc těžit Norové… Když se pak skutečně vydáme na cestu obnovitelných zdrojů energie, což jsou vlastní domácí zdroje a posílíme sítě tak, aby se ty zdroje mohly navzájem pomáhat (pozor, nevoláme po žádných dotacích pro obnovitelné zdroje), tak můžeme tuto závislost ještě snížit. Jednatřicet procent plynu, který dovážíme, využíváme pro výrobu elektřiny, což nemusíme.

Kontrakty s Ruskem jsou uzavřeny na velmi dlouhou dobu. Nyní ten ruský plyn přeplácíme, ačkoliv jeho reálnou cenu srazil břidlicový plyn ze Spojených států. Tyhle nevýhodné kontrakty by měly být velmi rychle vypovězeny. Pokud obchodníci z Ruska budou chtít dodávat plyn, musí jít na otevřený trh a dodávat plyn jako tržní komoditu.

Toto může být součástí komplexní strategie odpoutání se od závislosti na Rusku, která by mohla být totožná se strategií odpoutání se od fosilních paliv. Pomůže to řešit problém klimatické změny, který souvisí s emisi skleníkových plynů. Všechny tyto kroky by měly být součástí celkové strategie odpoutání se od závislosti na Rusku a prosazení tvrdých ekonomických a politických sankcí vůči agresorovi.