Česká společnost ornitologická: Česká společnost ornitologická vyhlašuje Ptákem roku 2020 jiřičku obecnou. Pomyslné žezlo přebírá od hrdličky divoké

Přesto, že každá z nich vyhledává jiné životní prostředí, plachá hrdlička v zemědělské krajině a jiřička naopak v těsné blízkosti lidí, jedno mají společné. Ohrožuje je lidská činnost, kvůli které jim mizí prostor pro život. Udělením titulu jiřičce obecné chtějí ornitologové upozornit na ubývání vhodného životního prostředí vlivem stavebních úprav a zásahů do hnízdišť.

Titul Pták roku uděluje Česká společnost ornitologická (ČSO) obvykle druhům, které jsou veřejnosti dobře známé, v případě jiřičky jsou ale ornitologové se slovem „známá“ opatrní. „Jiřička je všeobecně považována za všudypřítomný druh, který zná každé malé dítě, ale ani my, ornitologové, nemůžeme s jistotou říci, že jiřičku dokonale známe. Přesto, že žije v blízkosti lidí, pojí se s ní některá tajemství a záhady, které se nedaří objasnit,“ říká Zdeněk Vermouzek, ředitel České společnosti ornitologické.

Jiřička je tažný druh zimující v Africe. Kde přesně, to známo není. „Víme, že jiřička při cestě do zimovišť překonává Saharu, ale kam až doletí, to je záhadou, kterou řeší odborníci napříč celým kontinentem. Navzdory desítkám tisíc kroužků, umístěným na opeřené jiřiččí nohy, se nám dosud ani jeden nevrátil ze zemí jižně od Sahary,“ vysvětluje Lukáš Viktora, odborník ČSO na ochranu ptáků v zástavbě.


Jiřička je tradičně poslem jara

Díky kroužkování ale ornitologové vědí, že se jiřičky věrně vracejí tam, kde hnízdí. „Na hnízdiště jiřičky přilétají na přelomu dubna a května, s prvními z nich se můžeme setkat kolem svátku svatého Jiří 24. dubna. Buď využívají staré hnízdo, anebo, pokud nemohou, staví nové z bláta a slin. Umisťují ho vždy na vnější zdi budov, nejčastěji pod římsy, do okenních nik nebo zapuštěných lodžií,“ říká Viktora.

Jiřičky žijí v souladu s člověkem po tisíciletí a dlouhou dobu se jednalo o vztah harmonický, trhliny začal získávat až v poslední době. „Intenzivní velkoplošné hospodaření narušující pestrost krajiny, masivní aplikace chemikálií – to vše způsobuje úbytek hmyzu jak ve volné krajině, tak i v zastavěných oblastech. K tomu se přidává i další, poměrně nový trend – shazování jiřiččích hnízd v obavách z hromadícího se trusu pod nimi. Přitom stačí pod hnízdo umístit podložku, která trus zachytí,“ radí Viktora.

Jiřička je společenský pták, kolonie mohou čítat desítky, vzácně až stovky párů. „Pokud se někde rozhodnou postavit hnízda, jde o volbu na celý život. Celé generace jiřiček obývají tentýž objekt po desítky let. Často obsadí ještě hrubou stavbu před dokončením a pak se každý rok na osvědčené hnízdiště vracejí, přičemž okolní zástavbu nechávají bez povšimnutí,“ říká Viktora.


Odedávna platilo za dobré znamení, když jiřičky zahnízdily na domě. Dnes se je lidé snaží nesmyslně vyhánět

Neuvážené stavební úpravy a mechanické zábrany mohou být pro jiřičky nejenom komplikací, ale i smrtící pastí. „Na panelové zástavbě jsou oblíbeným hnízdištěm zapuštěné lodžie. Kvůli jejich zasklívání, případně preventivnímu zasíťování proti holubům, tak mizí další hnízdní příležitosti. Stačilo by použít pevně vypnutou síťovinu s většími oky, kterými holubi neprolezou, ale jiřičky ano. Dalším nebezpečím pro jiřičky jsou mechanické zábrany, z nichž nejhorší jsou bodce, které mohou ptáky zraňovat. Popřípadě vlastníci instalují na stěny provizorní překážky – igelitové tašky, CD disky, v horším případě volně vlající síťovinu, která může být pro jiřičky smrtící pastí. My lidé se tak připravujeme o malé pomocníky, kteří nás zbavují komárů, mšic, muchniček a dalšího hmyzu,“ vysvětluje Viktora.


Chcete jiřičce pomoct? Připravte jí bláto na hnízdo

Stavba hnízda jiřičkám zabere asi deset až čtrnáct dní. „Problémem při hledání stavebního materiálu může být sucho. Z vysušené hlíny jiřičky hnízdo nepostaví, potřebují bláto, které bude dobře lepit. Každý z nás může jiřičkám pomoci tak, že jim na zahradě připraví nádobu s hlínou, kterou zalije vodou. Pokud jsou jiřičky v okolí, rychle zdroj bláta najdou. Další možností, jak jiřičkám pomoci, je umístění umělých hnízd, která dobře přijímají a úspěšně v nich vyvádějí mladé“ radí Viktora.

Navzdory všem nástrahám a úkladům jiřičky určitě na jaře přiletí a budou tu s námi po celé léto i v letech následujících. ČSO proto vyzývá veřejnost, aby si jiřiččích hnízd všímala a svá pozorování zaznamenávala do databáze na webové stránce www.rorysi.cz. Údaje pomohou ornitologům získat lepší přehled o naší populaci jiřiček, ale také například úředníkům při rozhodování o stavebních úpravách.


Právní ochrana ptačích hnízd

Všichni volně žijící ptáci jsou u nás chránění podle § 5a zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. A chráněna jsou všechna vývojová stadia, od vajec a mláďat až po dospělé jedince. Kromě úmyslného odchytu a usmrcování patří mezi zakázané činnosti i poškozování, ničení a odstraňování hnízd. Je přitom zcela lhostejno, kde se hnízdo nachází a zda je v daný moment obsazeno. Neměli bychom tedy svévolně odstraňovat ani neobsazená hnízda na podzim po vyhnízdění, ať už jsou umístěna na stromě, v křoví, na balkoně paneláku nebo uvnitř ve stáji či v garáži.

Uvedená ochrana se vztahuje i na vlaštovky a jiřičky. Ať už se rozhodnou postavit svá hnízda kdekoli, měli bychom jejich potřeby respektovat a maximálně pod hnízdo umístit prkénko k zachytávání trusu. Odstraňování hnízd rozhodně není přípustné, a to ani na podzim či v zimě, kdy jsou vlaštovky a jiřičky v Africe. Potřebujeme-li skutečně z nějakého důvodu hnízda odstranit, například pokud chceme opravovat fasádu či vyměnit okna, je třeba s dostatečným předstihem požádat orgán ochrany přírody (v případě vlaštovek a jiřiček úřad obce s rozšířenou působností) o udělení výjimky.

Na bezohledné jedince, kteří by zákazů nedbali a hnízda jiřiček či vlaštovek bez povolení odstraňovali, pamatuje zákon pokutami až do výše 100 000 Kč pro fyzické osoby a až do 2 milionů Kč pro právnické osoby a podnikatele. Pokud by ale někdo zničil hnízdo kriticky nebo silně ohroženého druhu nebo druhu CITES A (kam patří třeba všichni dravci a sovy), mohlo by se jednat i o trestný čin, který by vyšetřovala policie a pachatel by mohl skončit až u trestního soudu.

V případě, že se stanete svědky shazování hnízd, zejména v hnízdní době, je na místě okamžitě volat Českou inspekci životního prostředí (ČIŽP).


DOPLŇUJÍCÍ INFORMACE
Jiřička obecná (Delichon urbicum) je velikosti menšího vrabce, o trochu menší než vlaštovka. Ocas je mělce vykrojený, chybí protažená krajní rýdovací pera, typická pro vlaštovku. Let je rychlý, ale ne tak přímočarý jako u vlaštovky, spíše třepotavý. Celý spodek těla od brady po ocas je bílý, vrch hlavy, krk a hřbet jsou černé, s modrým až fialovým leskem. Křídla a ocas mají barvu temně šedou, s matným zeleným leskem. Nápadný je především bílý kostřec a svrchní krovky ocasní, díky kterým jiřičku od místních příbuzných a rorýse na první pohled odlišíte. Samec je od samice k nerozeznání. Zvláštností jsou také opeřené běháky i prsty až ke drápům, jenže ty jsou patrné jenom ve chvíli, kdy usedne. A takových momentů příliš není. Na zem jiřičky slétají zpravidla jen tehdy, když sbírají bláto pro stavbu hnízda. Bělostné nožky také ukážou při stavbě hnízda a později při krmení mláďat, když se na hnízdo zavěšují. No, a na konec před odletem do zimovišť, když se shlukují na drátech.

Nejvíc jiřiček potkáme ve všech typech lidských sídel a jejich blízkém okolí. Od izolovaných staveb – zemědělských a průmyslových objektů, čerpacích stanic, mostů přes satelitní zástavbu rodinných i bytových domů až po hustou souvislou zástavbu velkých měst, kam se většina ptáků už neodváží. Městské okraje a rozvolněnou zástavbu však mají přece jenom raději. Je tu větší šance získat potravu než v železobetonové džungli.

Výhradní složkou jídelníčku jiřičky je drobný hmyz, který loví v letu, i když v nouzi vzácně sbírá potravu sedíc. V její potravě převažují mšice, muchničky, komáři a další drobný dvoukřídlý hmyz. Příležitostně lapá i malé pavouky, většinou z čeledi pavučenkovitých, unášené na svých vláknech vysoko nad zemí. Tento výčet se týká především potravy přinášené do hnízd mláďatům v podobě slinami spojených pelet, obsahujících několik stovek kusů drobného hmyzu.