Člověk v tísni: Co dělat s odpadem z humanitární pomoci? Zapojili jsme se do projektu, který hledá chytrá řešení v přírodě

Humanitární pomoc dokáže zachraňovat životy. Zároveň při ní ale vzniká velké množství odpadu – například z obalových materiálů jídla či léků, staveb nebo při chodu kanceláří. Zároveň v kontextu zemí, které sužují války a chudoba, neexistuje možnost takový odpad udržitelně zpracovávat. V rámci výzkumného evropského projektu Bio4HUMAN se snažíme společně s partnerskými organizacemi přijít na to, jak tento problém řešit. Pomůžou obaly z hub nebo žravý hmyz? To prozradí kolegyně Marie Šmídová Skálová a Anna Nejedlá.


Jaký typ odpadu vlastně vzniká v rámci humanitární pomoci?

Marie: Může to být jakýkoli obalový materiál – například krabičky od léků, sáčky od terapeutické stravy pro podvyživené děti, ale také obaly od hygienických potřeb nebo pytle z distribuce jídla. Může to být stavební materiál, když třeba rekonstruujeme školy nebo záchody nebo elektronický a technický odpad (např. dočasná infrastruktura – solární panely, baterie, které po čase doslouží). A pak vytváříme spoustu odpadu jen tím, že v té zemi máme kancelář, zaměstnance a celou tu masivní logistiku. Některé věci humanitární organizace potřebují dovážet letadly, přesouvají je ze skladu do skladu, někdy se ty věci musí přepočítat a přebalit po cestě. Tiskneme papíry na školení, bannery, dřív jsme dávali na akcích vodu v plastových lahvích…

Anna: Jsou to vlastně tři kategorie odpadu - věci, které rozdáváme, abychom lidem pomohli, a které se později stanou odpadem, pak to jsou všechny ty obaly, plasty, karton atd., do kterých humanitární pomoc balíme, a třetí typ je odpad z operativy, tedy z kanceláří a aut. A to nejen těch na místě humanitární krize, ale i v Praze na centrále. Novějším trendem humanitární pomoci je dávat lidem peníze, aby si sami mohli zvolit, co potřebují. Ale i u toho vzniká odpad. Ti lidé si něco koupí a zkonzumují to – z jídla zbude organický odpad, z léků obaly apod. Ono se vlastně často nedá rozeznat, co je a co není odpad z humanitární pomoci, protože buď se humanitární i místní odpad po vyhození smíchá nebo si lidé díky finanční pomoci koupí věci, potraviny a služby na místním trhu. Je to v podstatě jedno, protože my se snažíme přijít na to, jak předcházet a zpracovávat jakýkoliv hmotný odpad v humanitárním kontextu.


Existují vůbec v těchto zemích možnosti zpracování odpadu?

Marie: Nemůžeme aplikovat naše evropské standardy na místa, která vůbec nemají stejnou infrastrukturu jako my. I kdybychom v naší kanceláři třídili plasty a měli krásně označené koše, je to k ničemu, pokud není kam plast vyhodit a jak ho zpracovat. Je navíc velmi pravděpodobné, že tohle se v chudých zemích nezmění v dohledné době. Řeší jiné problémy, než je ničení životního prostředí. Proto je zcela zásadní tvorbě odpadu předcházet a zaměřit se také na materiály, které se lehce rozloží.

Anna: My si v Demokratické republice Kongo platíme firmu, která nám sváží odpad z kanceláře, ale už nedokážeme zaručit, kde skončí. To je pro nás prostě příliš těžký úkol, protože v blízkosti není dostatečná infrastruktura, například skládka, která by dodržovala environmentální a bezpečnostní standardy. V Kongu ale existují dobré příklady zpracování odpadu, nicméně se zabývají odpadem jen v malém měřítku. Například Briquette du Kivu sváží organický odpad z pár tisíců domácností a také z naší kanceláře v Bukavu a přeměňuje ho na ekobrikety, které pak prodává. Ale to není systémové řešení.


Co konkrétně se snažíme společně s partnerskými organizacemi dělat v projektu Bio4HUMAN?

Marie: Celý ten projekt je teoretický, výzkumný. Jeho cílem je navrhnout inovativní řešení na přírodní bázi („bio-based“), která by mohla přispět ke zlepšení situace s odpady v humanitárních kontextech. Výsledky výzkumu se budou prezentovat donorům, vládám, firmám, odborníkům, ostatním neziskovkám – všem, kteří by je mohli využít a uvést v praxi. Třeba by se toho mohla chopit firma, která by ve zpracování odpadu viděla podnikatelskou příležitost.


Jaká je role Člověka v tísni?

Marie: Je to sice výzkumný projekt, ale role někoho, kdo má zkušenost přímo z terénu a rozumí tomu, jak složitě komplexní humanitární pomoc funguje, je naprosto klíčová. Právě tuto roli zastáváme my spolu s partnerskou humanitární organizací PAH z Polska. My se zaměřujeme na návrhy v Demokratické republice Kongo, oni pracují v Jižním Súdánu – v obou zemích dlouhodobě působíme, máme tam vybudované kontakty a dobře známe místní prostředí. Na projektu Bio4HUMAN spolupracujeme s dalšími partnery – odborníky z biologického sektoru a specialisty na oběhové hospodářství. Ti ale často nemají zkušenost s humanitárními kontexty, a proto je mnohdy ani nenapadne, jaké specifické problémy s odpadem mohou v terénu nastat. Chybí jim totiž ta praktická perspektiva a vhled do potřeb místních lidí. My například víme, že návrh, který v evropských podmínkách vypadá skvěle a dává smysl, by v Kongu jednoduše nemohl fungovat. Dokážeme také identifikovat místní řešení – tedy to, co už lidé v menším měřítku používají, ale co má potenciál k širšímu uplatnění. Například víme, jak v Zambii a Angole fungují malé domácí bioplynárny, které přeměňují organický odpad na hnojivo a plyn na vaření.


Už máme nějaké hmatatelné výstupy?

Anna: Máme hotový výzkum zaměřený na potřeby humanitárního sektoru v oblasti nakládání s odpady v Demokratické republice Kongo a Jižním Súdánu. Zjistili jsme, jaké jsou v těchto lokalitách hlavní problémy spojené s odpadem – například do jaké míry představuje neřešený odpad zátěž pro místní komunity, jak velké je riziko kontaminace a jak by bylo možné využít „bio-based“ řešení k jejich zmírnění. Zároveň jsme zjistili, jak nedostatečná je odpadová infrastruktura a systém nakládání s odpady v námi sledovaných lokalitách a do jaké míry se tímto problémem humanitární organizace skutečně zabývají – nebo naopak nezabývají. Na úvodní výzkum navázala série dalších výzkumných kroků. V jejich rámci jsme identifikovali slabá místa i příležitosti spojené s dříve zjištěnými problémy, provedli předvýběr řady potenciálně vhodných biologických řešení a následně u těchto návrhů posuzovali jejich životní cyklus. Teď máme zhruba 30 před vybraných návrhů řešení a zjišťujeme, která připadají v úvahu v humanitárním kontextu Konga a Jižního Súdánu. To jsou tak složité země zmítané chudobou a konfliktem, že když se osvědčí tady, tak pak už to musí fungovat snad skoro všude. Ta teoretická řešení dále konzultujeme s kolegy z humanitárního sektoru, místními organizacemi, odborníky i komunitami. Postupně k nim získáváme zpětnou vazbu. Zjišťujeme, zda jsou tato řešení kulturně a sociálně přijatelná, ekonomicky udržitelná a zda pro ně v dané zemi existuje vhodná infrastruktura pro jejich výrobu a zavedení.


Co vypadá, že by mohlo fungovat? Máte nějaké konkrétní příklady?

Marie: Napadají mě už zmíněné bioplynárny, testujeme teď různé typy a přístupy. Máme také návrh na vylepšené rozložitelné obaly vyrobené z kukuřice nebo speciálních hub. Často jde o materiály, které nahrazují plast. Nebo vypadá dobře izolační materiál z ovčího rouna.

Anna: Vybavuji si i menstruační vložky z přírodního materiálu, které už využívají v Indii a mají potenciál i na podnikání. Mohly by je vyrábět a prodávat přímo místní ženy. Nebo existuje moucha bráněnka černá, jejíž larvy umí rozkládat bioodpad a předělávat ho na hnojivo. Larva dokáže denně sežrat čtyřikrát víc než sama váží a proto se dá tohle řešení aplikovat na velké množství odpadu. Zároveň je možné těmi larvami krmit domácí zvířata.

Marie: Projekt trvá až do června 2026, takže máme ještě nějaký čas. Nicméně už teď je jasné, že je to velmi obohacující a důležitý výzkum.


O projektu:
Bio4HUMAN je klíčový projekt financovaný z programu Horizon Europe, který se zaměřuje na hledání „bio-based“ řešení problémů s nakládáním s pevným odpadem v humanitárním prostředí. Jeho hlavním cílem je nabídnout humanitárním organizacím i aktérům z oblasti biologických technologií přehled řešení, která by mohla být prakticky využitelná v různých humanitárních kontextech. Bio4HUMAN usiluje o řešení narůstajícího problému s odpady v humanitárních oblastech prostřednictvím inovativních přístupů, technologií a systémů založených na přírodních principech a biologických procesech. Projekt propojuje humanitární aktéry, odborníky na biologické technologie i experty na cirkulární ekonomiku. Společným cílem je otestovat konkrétní řešení v praxi – ve dvou afrických zemích, které dlouhodobě přijímají humanitární pomoc: v Jižním Súdánu a v Demokratické republice Kongo.