Tiskové zprávy
Arnika: Co říkají nová data z IRZ: Ubylo formaldehydu, přibylo škodlivin ze Spolany Neratovice a ze spaloven odpadů
10. října 2011 | Arnika
Spolana Neratovice, Třinecké železárny – to jsou některé z podniků, které tradičně figurují mezi největšími znečišťovateli. Za poslední rok patří navíc k těm, které své emise nebezpečných látek zvyšují. Třinecké železárny o víc než 100 % zvýšily své emise reprotoxických látek, tedy látek nebezpečných pro lidskou reprodukci. K největším znečišťovatelům už také několik let patří a v roce 2010 zůstala DEZA Valašské Meziříčí. Dobrou zprávou je pro rok 2010 výrazný pokles množství ohlášených emisí látek mutagenních a látek pro člověka rakovinotvorných. Způsobilo to významné snížení emisí formaldehydu především z obou provozů jihlavského Kronospanu. Vyplývá to ze žebříčků, které sdružení Arnika zpracovalo na základě v pátek zveřejněných dat Integrovaného registru znečišťování (IRZ).
Data do IRZ (1) jako veřejně přístupné databáze hlásí samy jednotlivé provozy. Arnika na základě těchto údajů připravuje žebříčky dle skupin látek nebezpečných pro lidské zdraví a životní prostředí. Po sedmi letech jeho fungování však veřejnosti hrozí, že o informace o řadě průmyslových znečišťovatelů přijde. Usiluje o to Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR, které navrhuje zrušit ohlašování do IRZ pro podniky, na které se nevztahuje povinnost ohlašovat úniky a přenosy látek do registru vyplývající z evropského nařízení. „Co by to znamenalo lze dobře dokumentovat na příkladu žebříčku největších znečišťovatelů potenciálně karcinogenním styrenem (2). Emise styrenu ohlášené do IRZ za rok 2010 oproti předchozímu roku vzrostly o cca 30 tun, tedy o jednu třetinu, a o 17 se zvýšil i počet ohlašovatelů (ze 67 za rok 2009 na 84 za rok 2010). Přitom právě tyto provozy mají být podle plánů MPO zbaveny povinnosti ohlašovat do IRZ, takže v žebříčku největších zdrojů emisí styrenu by nezůstal ani jediný,“ zdůraznil RNDr. Jindřich Petrlík, vedoucí programu Toxické látky a odpady, sdružení Arnika.
Nejvíce velkých průmyslových zdrojů znečišťování je dle hlášení do IRZ v krajích Moravskoslezském a Ústeckém, následují je pak kraje Středočeský a Zlínský. Množství provozoven, které ohlásily úniky a přenosy do IRZ, vzrostlo téměř přibližně o 150, ze 1507 za rok 2009 na 1651 za rok 2010.
V souhrnné kategorii rakovinotvorných a potenciálně rakovinotvorných látek (skupina 1 a 2 dle Agentury pro výzkum rakoviny IARC) (3) se pořadí na prvních dvou místech oproti předchozím dvěma rokům nezměnilo. Obě místa patří chemickému průmyslu – podnikům DEZA Valašské Meziříčí a Spolana Neratovice. Ohlášené množství emisí těchto látek vzrostlo. Významný podíl na tom má například nárůst emisí 1,2-dichlorethanu (4) ze Spolany Neratovice. Ve srovnání s předchozími roky vypustila Spolana Neratovice o zhruba 6 tun karcinogenních a potenciálně karcinogenních látek do vody a do ovzduší více.
Na trojnásobek se oproti ohlašovacímu roku 2009 vyšplhal součet množství dioxinů (5) ohlášených v únicích do ovzduší a v přenosech v odpadech a v odpadních vodách (z 98 gramů I-TEQ za rok 2009 na 310 gramů I-TEQ za rok 2010). Největší nárůst zaznamenala v odpadech spalovna firmy SITA v Trmicích, která ohlásila o řád vyšší množství dioxinů v přenosech odpady (ze 30 gramů I-TEQ v roce 2009 na 236 gramů I-TEQ v roce 2010).
Poprvé ohlásil dioxiny v odpadech ostravský hutní kolos Mittal Steel. „Padesát osm gramů dioxinů v I-TEQ, které byly předány z Mittalu Steel Ostrava mimo provozovnu v odpadech, skončilo podle výkazu v IRZ v recyklovaných odpadech. S největší pravděpodobností tedy byly použity buďto na stavbách anebo v jiných výrobcích či dále využívaných materiálech. To považujeme za selhání v naplňování Stockholmské úmluvy, která konstatuje, že by odpady s obsahem perzistentních organických látek neměly být určené k recyklaci,“ říká Jindřich Petrlík z Arniky.
Dále narostlo ohlášené množství látek nebezpečných pro vodní organismy vypuštěných do povrchových vod (o téměř 10 tun), a to i přesto, že provozy na prvních dvou příčkách žebříčku pro tuto skupinu látek (ČOV v Modřicích a v Ostravě) jejich emise do vody ve srovnání s rokem 2009 snížily.
Zvýšilo se také množství ohlášených emisí nebezpečných prachových částic PM10 (6), a to o zhruba 1000 tun (tedy více jak čtvrtinu) oproti předchozímu roku. V obou srovnávaných letech (2009 a 2010) pocházela naprostá většina ohlášených emisí cca ze 20 provozoven, přičemž většina z nich leží v krajích Moravskoslezském a Ústeckém.
Emise rtuti (7) i její množství v odpadech se výrazně zvýšily i přesto, že rozdíl v počtu ohlašujících subjektů je jen 8 (113 podniků za rok 2009 a 121 za rok 2010). Například emise rtuti do ovzduší z elektrárny Chvaletice se oproti předchozímu roku zdvojnásobily. Na nárůstu rtuti v odpadech se nejvýrazněji podílela spalovna nebezpečných odpadů společnosti SITA v Ostravě (ze 708 kg za rok 2009 na 5634 kg za rok 2010). „Informace o různých látkách v odpadech, včetně rtuti či dioxinů, by podle představy MPO měly z registru také zmizet. Lidé by se tak napříště nedozvěděli, kdo je zodpovědný za velká množství rtuti a dioxinů,“ kritizuje záměr Kocourkova ministerstva Ing. Jana Altunkaya z Arniky.
Množství látek poškozujících ozónovou vrstvu ohlášených do IRZ se oproti roku 2009 téměř zdvojnásobilo. Důvodem je významný nárůst množství ohlášeného Spolanou (z nuly na 103 kg tetrachlormetanu). „I když jde jen o kilogramy těchto látek, měly by být více regulovány, a to i v souvislosti s čerstvou zprávou o zhoršujícím se stavu ozonové vrstvy Země nad severní polokoulí (8),“ podotkla mluvčí Arniky Zora Kasiková.
Nejvíce skleníkových plynů v ČR vypouští elektrárna Prunéřov, jejíž emise se oproti loňským datům zvýšily. Rovněž druhý a třetí největší znečišťovatel skleníkovými plyny jsou stejní: elektrárna Počerady a Chemopetrol Litvínov.
Celou první polovinu tabulky největších průmyslových zdrojů emisí plynů působících kyselé deště opanovaly provozy z Ústeckého kraje. Celkové množství emisí těchto látek se oproti roku 2009 příliš neliší.
„Z minulých let víme, že ještě několik měsíců po zveřejnění prvních dat dochází i k podstatným změnám v ohlášených datech, takže tato bilance může vypadat za pár měsíců jinak,“ upozornil Ing. Milan Havel z programu Toxické látky a odpady sdružení Arnika. U některých podniků dochází totiž k zásadním chybám, jakou je pravděpodobně hodnota karcinogenního kadmia nahlášená Teplárnou Tisová, která by o několik řádů převýšila ostatní ohlašovatele.
Data v Integrovaném registru znečišťování jsou zveřejňována od roku 2004 vždy k 30. září, a to za předchozí rok. Letos jsou informace dostupné na adrese http://tomcat.cenia.cz/irz/.
Poznámky:
(1) Integrovaný registr znečišťování (IRZ) provozuje a data do něj sbírá Ministerstvo životního prostředí ČR prostřednictvím České informační agentury životního prostředí CENIA. Lze ho nalézt a vyhledávat v něm na adrese www.irz.cz. Údaje o únicích vybraných chemických látek hlásí do registru samy jednotlivé podniky, protože jim tuto povinnost ukládá zákon. Arnika pak údaje analyzuje a sestavuje z nich přehledné žebříčky znečišťovatelů, které z registru nelze jednoduše vyčíst. Přítomnost v těchto žebříčcích a jejich zveřejňování mnohdy motivují podniky k eliminaci emisí škodlivých látek a k zavedení technologií, jež jsou šetrnější k životnímu prostředí. Přesto se již několikrát objevila snaha omezit IRZ a tak i právo veřejnosti na informace o znečištění životního prostředí. Naposledy v rámci tzv. ekoauditu, kdy ministerstvo průmyslu a obchodu chce snížit množství sledovaných látek i ohlašujících podniků. Více zde: arnika.org/zachovejme-irz
Stránky Arniky věnované IRZ (včetně žebříčků za předchozí roky): arnika.org/registr-znecistovani
(2) Styren se používá hlavně v laminátovnách, odkud také dochází nejčastěji k jeho únikům. Lidé žijící v okolí podniků vypouštějících styren si také často stěžují na nepříjemný zápach. Styren je látka podezřelá z karcinogenních účinků a rovněž je klasifikována jako nebezpečná pro rozmnožování, tedy reprotoxická. Více informací o této látce najdete na arnika.org/styren.
(3) Rakovinotvorné a pravděpodobně či potenciálně rakovinotvorné látky
Do této souhrnné skupiny jsou řazeny látky či jejich sloučeniny klasifikované Mezinárodní agenturou pro výzkum rakoviny (IARC) jako karcinogenní (1), pravděpodobně (2A) a možná (2B) karcinogenní pro člověka:
- skupina 1: arsen, azbest, benzen, ethylenoxid, formaldehyd, chrom, kadmium a vinylchlorid.
- skupiny 2A a 2B: 1,2,3,4,5,6- hexychlorcyklohexan (HCH), 1,2-dichlorethan (DCE), dichlordifenyltrichlorethan (DDT), dichlormethan (DCM), ethylbenzen, heptachlor, hexachlorbenzen (HCB), chloralkany (C10-13), chlordan, chlordecon, lindan, mirex, naftalen, nikl, olovo, polychlorované bifenyly (PCB), rtuť, styren, tetrachlorethylen, tetrachlormethan (TCM), toxafen, trichlorethylen a trichlormethan.
(4) 1,2-dichlorethan je stále vyráběn ve velkém množství, ale převážná většina je ho používána k výrobě dalších látek. Konkrétně pro výrobu vinylchloridu (a z něho PVC) a chlorovaných rozpouštědel ve výrobě barev a lepidel. Používá se jako rozpouštědlo na tuky, klihy, lepidla, oleje, pryskyřice, vosky a při výrobě acetyl celulosy a tabákových extraktů. Patří mezi látky potenciálně karcinogenní pro lidi. Více: arnika.org/dichlorethan
(5) Dioxiny zahrnují dvě skupiny látek: polychlorované dimenzo-p-dioxiny a polychlorované dibenzofurany (PCDD a PCDF). Celkem se jedná o 210 látek, z nichž se sleduje 17 nejvíce nebezpečných pro lidské zdraví. Tyto látky jsou nebezpečné již ve stopových koncentracích. V životním prostředí se jejich hladiny měří v pikogramech (10-12 g) a kvůli různé toxicitě jednotlivých dioxinů se zjištěné hodnoty přepočítávají na toxický ekvivalent (TEQ). Tyto látky reguluje Stockholmská úmluva o perzistentních organických látkách. Signatářské země, kterou je i Česká republika, by se podle této úmluvy měly snažit emise dioxinů do životního prostředí trvale snižovat, a to včetně jejich přítomnosti v odpadech. Více o dioxinech: arnika.org/dioxiny-pcdd-pcdf
(6) Polétavý prach (PM10), tedy prachové částice o průměru do velikosti 10-5 m (= 10 mikronů). Nebezpečnost polétavého prachu se odvozuje z jeho chemického složení, protože na povrch prachových částic se váže řada nebezpečných látek. Jedná se například o těžké kovy a organické látky, které se pak snadněji dostávají do našeho dýchacího ústrojí. Podrobnou charakteristiku polétavého prachu PM10 najdete zde: arnika.org/poletavy-prach-pm10
(7) Rtuť je velmi toxický těžký kov, jehož vlivem dochází ke zničení či porušení struktury bílkovin v buňkách. Organické sloučeniny rtuti mají mimořádně velkou schopnost hromadit se v organismech a přenášet se dále potravním řetězcem. Jejich dlouhodobé působení může způsobit například také poruchy reprodukce a obecně poškození nervové soustavy, dimethylrtuť je navíc možným karcinogenem. Více: arnika.org/mercury
(8) Viz například zde: https://ekolist.cz/cz/zpravodajstvi/zpravy/vrstva-ozonu-nad-arktidou-byla-letos-rekordne-slaba. Informace o ochraně ozonosféry zde: http://arnika.org/ozonosfera
Stránky Arniky věnované IRZ včetně žebříčků znečišťovatelů za předchozí roky:
arnika.org/registr-znecistovani
Data do IRZ (1) jako veřejně přístupné databáze hlásí samy jednotlivé provozy. Arnika na základě těchto údajů připravuje žebříčky dle skupin látek nebezpečných pro lidské zdraví a životní prostředí. Po sedmi letech jeho fungování však veřejnosti hrozí, že o informace o řadě průmyslových znečišťovatelů přijde. Usiluje o to Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR, které navrhuje zrušit ohlašování do IRZ pro podniky, na které se nevztahuje povinnost ohlašovat úniky a přenosy látek do registru vyplývající z evropského nařízení. „Co by to znamenalo lze dobře dokumentovat na příkladu žebříčku největších znečišťovatelů potenciálně karcinogenním styrenem (2). Emise styrenu ohlášené do IRZ za rok 2010 oproti předchozímu roku vzrostly o cca 30 tun, tedy o jednu třetinu, a o 17 se zvýšil i počet ohlašovatelů (ze 67 za rok 2009 na 84 za rok 2010). Přitom právě tyto provozy mají být podle plánů MPO zbaveny povinnosti ohlašovat do IRZ, takže v žebříčku největších zdrojů emisí styrenu by nezůstal ani jediný,“ zdůraznil RNDr. Jindřich Petrlík, vedoucí programu Toxické látky a odpady, sdružení Arnika.
Nejvíce velkých průmyslových zdrojů znečišťování je dle hlášení do IRZ v krajích Moravskoslezském a Ústeckém, následují je pak kraje Středočeský a Zlínský. Množství provozoven, které ohlásily úniky a přenosy do IRZ, vzrostlo téměř přibližně o 150, ze 1507 za rok 2009 na 1651 za rok 2010.
V souhrnné kategorii rakovinotvorných a potenciálně rakovinotvorných látek (skupina 1 a 2 dle Agentury pro výzkum rakoviny IARC) (3) se pořadí na prvních dvou místech oproti předchozím dvěma rokům nezměnilo. Obě místa patří chemickému průmyslu – podnikům DEZA Valašské Meziříčí a Spolana Neratovice. Ohlášené množství emisí těchto látek vzrostlo. Významný podíl na tom má například nárůst emisí 1,2-dichlorethanu (4) ze Spolany Neratovice. Ve srovnání s předchozími roky vypustila Spolana Neratovice o zhruba 6 tun karcinogenních a potenciálně karcinogenních látek do vody a do ovzduší více.
Na trojnásobek se oproti ohlašovacímu roku 2009 vyšplhal součet množství dioxinů (5) ohlášených v únicích do ovzduší a v přenosech v odpadech a v odpadních vodách (z 98 gramů I-TEQ za rok 2009 na 310 gramů I-TEQ za rok 2010). Největší nárůst zaznamenala v odpadech spalovna firmy SITA v Trmicích, která ohlásila o řád vyšší množství dioxinů v přenosech odpady (ze 30 gramů I-TEQ v roce 2009 na 236 gramů I-TEQ v roce 2010).
Poprvé ohlásil dioxiny v odpadech ostravský hutní kolos Mittal Steel. „Padesát osm gramů dioxinů v I-TEQ, které byly předány z Mittalu Steel Ostrava mimo provozovnu v odpadech, skončilo podle výkazu v IRZ v recyklovaných odpadech. S největší pravděpodobností tedy byly použity buďto na stavbách anebo v jiných výrobcích či dále využívaných materiálech. To považujeme za selhání v naplňování Stockholmské úmluvy, která konstatuje, že by odpady s obsahem perzistentních organických látek neměly být určené k recyklaci,“ říká Jindřich Petrlík z Arniky.
Dále narostlo ohlášené množství látek nebezpečných pro vodní organismy vypuštěných do povrchových vod (o téměř 10 tun), a to i přesto, že provozy na prvních dvou příčkách žebříčku pro tuto skupinu látek (ČOV v Modřicích a v Ostravě) jejich emise do vody ve srovnání s rokem 2009 snížily.
Zvýšilo se také množství ohlášených emisí nebezpečných prachových částic PM10 (6), a to o zhruba 1000 tun (tedy více jak čtvrtinu) oproti předchozímu roku. V obou srovnávaných letech (2009 a 2010) pocházela naprostá většina ohlášených emisí cca ze 20 provozoven, přičemž většina z nich leží v krajích Moravskoslezském a Ústeckém.
Emise rtuti (7) i její množství v odpadech se výrazně zvýšily i přesto, že rozdíl v počtu ohlašujících subjektů je jen 8 (113 podniků za rok 2009 a 121 za rok 2010). Například emise rtuti do ovzduší z elektrárny Chvaletice se oproti předchozímu roku zdvojnásobily. Na nárůstu rtuti v odpadech se nejvýrazněji podílela spalovna nebezpečných odpadů společnosti SITA v Ostravě (ze 708 kg za rok 2009 na 5634 kg za rok 2010). „Informace o různých látkách v odpadech, včetně rtuti či dioxinů, by podle představy MPO měly z registru také zmizet. Lidé by se tak napříště nedozvěděli, kdo je zodpovědný za velká množství rtuti a dioxinů,“ kritizuje záměr Kocourkova ministerstva Ing. Jana Altunkaya z Arniky.
Množství látek poškozujících ozónovou vrstvu ohlášených do IRZ se oproti roku 2009 téměř zdvojnásobilo. Důvodem je významný nárůst množství ohlášeného Spolanou (z nuly na 103 kg tetrachlormetanu). „I když jde jen o kilogramy těchto látek, měly by být více regulovány, a to i v souvislosti s čerstvou zprávou o zhoršujícím se stavu ozonové vrstvy Země nad severní polokoulí (8),“ podotkla mluvčí Arniky Zora Kasiková.
Nejvíce skleníkových plynů v ČR vypouští elektrárna Prunéřov, jejíž emise se oproti loňským datům zvýšily. Rovněž druhý a třetí největší znečišťovatel skleníkovými plyny jsou stejní: elektrárna Počerady a Chemopetrol Litvínov.
Celou první polovinu tabulky největších průmyslových zdrojů emisí plynů působících kyselé deště opanovaly provozy z Ústeckého kraje. Celkové množství emisí těchto látek se oproti roku 2009 příliš neliší.
„Z minulých let víme, že ještě několik měsíců po zveřejnění prvních dat dochází i k podstatným změnám v ohlášených datech, takže tato bilance může vypadat za pár měsíců jinak,“ upozornil Ing. Milan Havel z programu Toxické látky a odpady sdružení Arnika. U některých podniků dochází totiž k zásadním chybám, jakou je pravděpodobně hodnota karcinogenního kadmia nahlášená Teplárnou Tisová, která by o několik řádů převýšila ostatní ohlašovatele.
Data v Integrovaném registru znečišťování jsou zveřejňována od roku 2004 vždy k 30. září, a to za předchozí rok. Letos jsou informace dostupné na adrese http://tomcat.cenia.cz/irz/.
Poznámky:
(1) Integrovaný registr znečišťování (IRZ) provozuje a data do něj sbírá Ministerstvo životního prostředí ČR prostřednictvím České informační agentury životního prostředí CENIA. Lze ho nalézt a vyhledávat v něm na adrese www.irz.cz. Údaje o únicích vybraných chemických látek hlásí do registru samy jednotlivé podniky, protože jim tuto povinnost ukládá zákon. Arnika pak údaje analyzuje a sestavuje z nich přehledné žebříčky znečišťovatelů, které z registru nelze jednoduše vyčíst. Přítomnost v těchto žebříčcích a jejich zveřejňování mnohdy motivují podniky k eliminaci emisí škodlivých látek a k zavedení technologií, jež jsou šetrnější k životnímu prostředí. Přesto se již několikrát objevila snaha omezit IRZ a tak i právo veřejnosti na informace o znečištění životního prostředí. Naposledy v rámci tzv. ekoauditu, kdy ministerstvo průmyslu a obchodu chce snížit množství sledovaných látek i ohlašujících podniků. Více zde: arnika.org/zachovejme-irz
Stránky Arniky věnované IRZ (včetně žebříčků za předchozí roky): arnika.org/registr-znecistovani
(2) Styren se používá hlavně v laminátovnách, odkud také dochází nejčastěji k jeho únikům. Lidé žijící v okolí podniků vypouštějících styren si také často stěžují na nepříjemný zápach. Styren je látka podezřelá z karcinogenních účinků a rovněž je klasifikována jako nebezpečná pro rozmnožování, tedy reprotoxická. Více informací o této látce najdete na arnika.org/styren.
(3) Rakovinotvorné a pravděpodobně či potenciálně rakovinotvorné látky
Do této souhrnné skupiny jsou řazeny látky či jejich sloučeniny klasifikované Mezinárodní agenturou pro výzkum rakoviny (IARC) jako karcinogenní (1), pravděpodobně (2A) a možná (2B) karcinogenní pro člověka:
- skupina 1: arsen, azbest, benzen, ethylenoxid, formaldehyd, chrom, kadmium a vinylchlorid.
- skupiny 2A a 2B: 1,2,3,4,5,6- hexychlorcyklohexan (HCH), 1,2-dichlorethan (DCE), dichlordifenyltrichlorethan (DDT), dichlormethan (DCM), ethylbenzen, heptachlor, hexachlorbenzen (HCB), chloralkany (C10-13), chlordan, chlordecon, lindan, mirex, naftalen, nikl, olovo, polychlorované bifenyly (PCB), rtuť, styren, tetrachlorethylen, tetrachlormethan (TCM), toxafen, trichlorethylen a trichlormethan.
(4) 1,2-dichlorethan je stále vyráběn ve velkém množství, ale převážná většina je ho používána k výrobě dalších látek. Konkrétně pro výrobu vinylchloridu (a z něho PVC) a chlorovaných rozpouštědel ve výrobě barev a lepidel. Používá se jako rozpouštědlo na tuky, klihy, lepidla, oleje, pryskyřice, vosky a při výrobě acetyl celulosy a tabákových extraktů. Patří mezi látky potenciálně karcinogenní pro lidi. Více: arnika.org/dichlorethan
(5) Dioxiny zahrnují dvě skupiny látek: polychlorované dimenzo-p-dioxiny a polychlorované dibenzofurany (PCDD a PCDF). Celkem se jedná o 210 látek, z nichž se sleduje 17 nejvíce nebezpečných pro lidské zdraví. Tyto látky jsou nebezpečné již ve stopových koncentracích. V životním prostředí se jejich hladiny měří v pikogramech (10-12 g) a kvůli různé toxicitě jednotlivých dioxinů se zjištěné hodnoty přepočítávají na toxický ekvivalent (TEQ). Tyto látky reguluje Stockholmská úmluva o perzistentních organických látkách. Signatářské země, kterou je i Česká republika, by se podle této úmluvy měly snažit emise dioxinů do životního prostředí trvale snižovat, a to včetně jejich přítomnosti v odpadech. Více o dioxinech: arnika.org/dioxiny-pcdd-pcdf
(6) Polétavý prach (PM10), tedy prachové částice o průměru do velikosti 10-5 m (= 10 mikronů). Nebezpečnost polétavého prachu se odvozuje z jeho chemického složení, protože na povrch prachových částic se váže řada nebezpečných látek. Jedná se například o těžké kovy a organické látky, které se pak snadněji dostávají do našeho dýchacího ústrojí. Podrobnou charakteristiku polétavého prachu PM10 najdete zde: arnika.org/poletavy-prach-pm10
(7) Rtuť je velmi toxický těžký kov, jehož vlivem dochází ke zničení či porušení struktury bílkovin v buňkách. Organické sloučeniny rtuti mají mimořádně velkou schopnost hromadit se v organismech a přenášet se dále potravním řetězcem. Jejich dlouhodobé působení může způsobit například také poruchy reprodukce a obecně poškození nervové soustavy, dimethylrtuť je navíc možným karcinogenem. Více: arnika.org/mercury
(8) Viz například zde: https://ekolist.cz/cz/zpravodajstvi/zpravy/vrstva-ozonu-nad-arktidou-byla-letos-rekordne-slaba. Informace o ochraně ozonosféry zde: http://arnika.org/ozonosfera
Stránky Arniky věnované IRZ včetně žebříčků znečišťovatelů za předchozí roky:
arnika.org/registr-znecistovani
Online diskuse
Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
