Akademie věd ČR: Covid-19 a znečištěné ovzduší. Riziková kombinace, které čelí Indie

Mezi země nejvíce zasažené nemocí covid-19 patří Indie. Podle statistik už tam kvůli ní zemřelo více než 120 tisíc lidí. Mnozí další jsou ohroženi důsledky plynoucími z lockdownu. Už před pandemií trpělo okolo 200 milionů Indů podvýživou. Situace je ještě vážnější poté, co lidé pracující ve městech přišli o svůj zdroj příjmu, a nemohou tak živit rodiny na vesnici. O dalších souvislostech pandemie hovoří Pavel Hons, indolog z Orientálního ústavu AV ČR.


V jakém stavu se nachází indická společnost po více než půlročním lockdownu? Od června sice dochází k postupnému uvolňování, ale omezení stále platí. A v takzvaných kontaminovaných zónách jsou povoleny jen nejnutnější činnosti.

Epidemii koronaviru samozřejmě nelze sledovat odděleně od politické situace. Koronavirus Indii zasáhl necelý rok po všeobecných volbách, ve kterých svůj mandát přesvědčivě obhájila strana BJP vedená premiérem Naréndrou Módím. Ten tak měl silnou pozici pro boj s touto chorobou a zdá se, že to docela zvládá. Absolutní čísla jsou sice vysoká, ale musíme vzít v úvahu, že se jedná o druhou nejlidnatější zemi na světě a že vzhledem k vysoké hustotě obyvatelstva, špatnému hygienickému zázemí v mnoha oblastech a dalším faktorům, není boj s epidemií v Indii vůbec jednoduchý. Největší problém se vyskytl hned na začátku, kdy byl lockdown vyhlášen prakticky ze dne na den, čímž vyvolal mimo jiné panické nakupování a přesuny obyvatel.


Spousta lidí se během první vlny odebrala z měst do svých domovských vesnic. Jaké důsledky to přineslo?

Na úvod je asi třeba říci, že v Indii stále probíhá první vlna. Křivka nakažených začala v únoru stoupat, vyvrcholila někdy v polovině září, kdy Indie měla téměř sto tisíc nakažených denně, a od té doby klesá. Dnes se pohybuje někde kolem 40 tisíc denně. Jinak ale ano, ten narychlo vyhlášený lockdown zastihl ve městech v kritické situaci spoustu lidí. Jednalo se hlavně o ty, kteří dojíždějí do měst za prací, někdy i z velkých vzdáleností, a o práci přišli. Na vlakových a autobusových nádražích okamžitě vznikly tlačenice, jak se lidé pokoušeli dostat do posledních spojů. Někteří to stihli, jiní se vydali na cestu domů pěšky – bohužel ne všichni domů došli. Pro další pak vláda vybudovala jakési dočasné tábory. Panovaly v nich špatné hygienické podmínky, lidé spali ve velkých počtech v halách, měli společné koupelny i toalety.


Jaká je teď na venkově situace?

Venkov je poslední dobou problém, virus se tam šíří poté, co se ve většině velkých měst podařilo situaci podchytit. Lidé na vesnicích se asi také méně chránili, protože měli pocit relativního bezpečí oproti městům, kde epidemie začala. Nutno dodat, že na indickém venkově se opatření nařízená vládou kontrolují hůře než ve městech. Je otázkou, do jaké míry za rostoucí počet nakažených může právě návrat oněch přespolních zaměstnanců. Musíme si uvědomit, že se jedná o velká čísla – pro celou Indii se uvádí až 140 milionů lidí, kteří dojíždějí za prací z venkova. Řešit se musela minimálně jejich obživa, dále pak obživa těch, kteří si i normálně vydělávali málo, kvůli lockdownu o práci přišli a teď nemají v ruce žádnou finanční rezervu.


Existuje v Indii nějaké sociální zabezpečení pro lidi, kteří kvůli lockdownu přišli o práci?

Systém sociálního zabezpečení, tak jak ho známe u nás, v Indii chybí. Je tu sice několik programů, ty však pokrývají jen velmi malou část populace. V posledních dvaceti letech se vláda snaží situaci zlepšit, stále však platí, že různé formy pomoci se zaměřují buď na konkrétní část populace, nebo na určité problémy, nejde o všeobecný systém. Kromě programu Mahatma Gandhi National Rural Employment Guarantee Act, který je zaměřený na pracovní příležitosti na venkově a byl spuštěn už v roce 2005, přišla v případě koronaviru centrální vláda i vlády jednotlivých států s řadou podpůrných opatření. Vládní balíčky mají podpořit potřebné prostřednictvím nákupu potravin za sníženou cenu, garantovat zaměstnaným minimální denní mzdu či zajistit vznik nových pracovních míst. Někde rodiny s nízkými příjmy dostaly od vlády či místní samosprávy i finanční hotovost. Byly také posunuty termíny splácení daní či uvaleno moratorium na některé bankovní půjčky. Mnozí si však musí vypomoci navzájem, nebo se spolehnout na vstřícnost a podporu svých zaměstnavatelů.


Jaké dopady má koronavirus na ekonomiku země?

Tady je nutno říci, že indická ekonomika se podobně jako ta naše začala propadat ještě před vypuknutím epidemie. Ta pak propad ještě uspíšila. Takže zatímco na konci minulého roku rostlo HDP o zhruba pět procent, v létě už to byla procenta jen tři, a sestupný trend pokračuje. Během prvních tří měsíců lockdownu se ekonomika propadla o 24 procent a nechala bez práce miliony lidí, jiní se potýkají s citelným snížením mzdy. Celkově se mluví o největším propadu ekonomiky za poslední tři desetiletí, někteří ekonomové jsou ještě pesimističtější.


Předpokládám, že vzhledem k hustotě osídlení v Indii je nejspíš jen velmi obtížné dodržovat karanténu a sociální izolaci.

Sám jsem si to nedovedl dost dobře představit a také fotografie z prvních dnů lockdownu naznačovaly, že to nebude snadné. Nějak to ale jít musí a tím, že lidé mohli vycházet vlastně jen pro nákup potravin či kvůli lékařské péči se pohyb mimo domovy hodně omezil. Velmi mě překvapilo, že situaci se podle BBC a několika dalších zpravodajských serverů podařil dostat pod kontrolu i v indických slumech. Stojí za tím obrovské úsilí vlády i dobrovolníků, kdy se rozdávalo jídlo, masivně testovalo, a hlavně pozitivně testovaní lidé byli okamžitě izolováni a převáženi do státních nemocnic nebo speciálně zbudovaných kempů. Pomohla i pomoc různých organizací a jednotlivců, ať už finanční či materiální, zejména ve formě ochranných pomůcek. I tak některé slumy uvádějí, že se nakazila více jak polovina jejich obyvatel. Nízká úmrtnost se přičítá tomu, že ve slumech většinou bydlí lidé mladého věku.


V zimním období je v Indii nejvíce znečištěné ovzduší. Jak velký je to problém?

Podle názoru odborníků by to mohl být velký problém. Koronavirus napadá primárně plíce a ve chvíli, kdy člověk dýchá znečištěný vzduch, může se průběh nemoci zhoršit. Ovzduší je zejména ve velkých městech skutečně enormně znečištěno a zimní počasí smogovým situacím výrazně napomáhá. Proto už teď někteří odborníci varují před ukvapeným entuziasmem, obávají se příchodu druhé vlny a na problém znečištěného ovzduší a následných možných komplikací vládu upozorňují.


Na jaké úrovni je zdravotnický systém? Daří se mu zvládat léčit tolik nemocných?

Lékařská péče je státní a soukromá. Ta státní je sice zdarma, je ale na špatné úrovni. Soukromá péče je výrazně kvalitnější, ale také drahá. Přitom právě soukromé nemocnice nesou značnou zátěž – je jich totiž zhruba dvojnásobek oproti těm státním. Většina lidí si pobyt v soukromých nemocnicích nemůže dovolit. Objevily se případy přemrštěných cen za léčbu covidu-19, někteří lidé se dokonce rozhodli soudně bránit. Jednotlivé státy proto přišly s různou formou intervence, například zastropováním cen léčby, případně finanční podporou pro nemocné, kterým hradí určitou část nákladů spojených s léčbou covidu-19. A ano, Indie se potýkala také s nedostatečnou kapacitou. Zejména v srpnu a počátkem září, tedy v době vrcholu epidemie, se hovořilo o nadcházejícím kolapsu zdravotnictví, kdy chyběl jak personál, tak nemocniční lůžka. Je zřejmé, že zejména pro ty nejchudší byla a stále je kvalitní lékařská péče nedostupná.


Je zdravotní péče k dispozici na venkově?

Málo, pokud nepočítám lidové léčitele a podobně. Lidé z vesnic obvykle míří za lékařskou pomocí do měst. Právě kvůli nedostatku lékařské péče se na venkově objevily různé lidové recepty na léčbu covidu-19 či prostě léčba svépomocí. Asi nejbizarnější bylo pití kravské moči či přikládání kravského lejna. Tento „recept“ však nepřišel z venkova, ale z úst některých hinduistických aktivistů a politiků. V severní Indii se dokonce organizovaly akce a soutěže v pití kravské moči na potření koronaviru. Ironií je, že jeden z velkých propagátorů tohoto „léku“, člen dolní komory parlamentu Dilip Ghosh, byl nakonec na nový koronavirus sám pozitivně testován.


Máte informace, jak celou situaci vnímají běžní Indové?

Osobně jen velmi málo. Jsem v kontaktu s několika přáteli a zatím jsem neslyšel žádné velké stížnosti, spíše jen obecná konstatování, že situace je složitá. Jako velkou vzpruhu aktuálně cítí, že křivka nakažených už přes měsíc klesá, zatímco ve většině zemí světa je trend opačný.


Co podle vás způsobí tato krize v Indii z dlouhodobého pohledu? Slyšel jsem například, že mnoho lidí už zůstane na venkově a vrátí se k tradičnímu zemědělství.

Z krátkodobého pohledu jistě ano, jíst se musí i během lockdownu, takže oproti jiným odvětvím zemědělství funguje a lidé prostě hledají obživu tam. Ale z dlouhodobého pohledu tak nesoudím. Už jsem říkal, že mnozí se zase vracejí zpátky do měst. Navíc návrat k tradičnímu zemědělství je něco, o čem se tu více či méně hovořilo i předtím. Z různých hinduistických či regionálních nacionalistických uskupení zazníval hlas proti globalizaci, nadnárodním korporacím a objevovala se snaha propagovat tradiční indické, ať už v zemědělství či jinde. Ale ani indickému zemědělství se nevyhnuly moderní metody pěstování, nové plodiny, chemická hnojiva a pesticidy, a jistě v tom budou pokračovat. Ovšem přijít s nějakou hlubší dlouhodobou predikcí se neodvažuji. Vše bude záležet na tom, jak se bude pandemie dál vyvíjet a jak se ji podaří Indům zvládnout.


Mgr. PAVEL HONS, Ph.D.
Orientální ústav AV ČR
Působí v oddělení Jižní Asie. Zaměřuje se na tamilský jazyk, tamilskou literaturu a indickou společnost. Vystudoval FF UK, postgraduální studium v oboru Jazyky zemí Asie a Afriky.