ZO ČSOP Jaro Jaroměř: Divocí koně poprvé vstupují do (pra)lesa – dlouho očekávaný experiment ochrany přírody právě nastal

Východní Čechy se staly prvním místem v České republice, kde se pod dohledem odborníků z řad botaniků a zoologů experimentuje s přirozenou pastvou v nížinném lese. Stádo divokých koní, kteří se od zimy pasou v hradecké lokalitě Na Plachtě, může nově využívat také několik hektarů lesa.

Tuzemskou přírodu stovky tisíc let formovaly základní přírodní jevy. K těm nejzásadnějším kromě občasných požárů vždy patřila i stáda velkých kopytníků. Ti totiž zásadním způsobem ovlivňují vegetaci – stromy a rostliny, na které je vázán hmyz, který zase potřebují ke své existenci ještěrky, žáby, ptáci i netopýři. Poslední tisíce let říši rostlin vládli spolu s ohněm, vodou, mrazem a větrem zejména divocí koně, pratuři, zubři, losi a jeleni, v mokřadech navíc ještě bobři.

Jenže pak do pradávných přírodních procesů razantně zasáhl člověk a zejména ten “nejmodernější”. Řeky zreguloval, mokřady odvodnil, původní druhy kopytníků v přírodě vyhubil a někdejší přirozené bezlesé “prapastviny” rozoral na pole nebo rovnou zastavěl sklady. “Nastala doslova genocida, kdy se řada původně hojných domácích druhů začala stěhovat – nejčastěji bohužel rovnou na seznamy druhů vyhubených, nebo kriticky ohrožených. Poslední druhově bohaté střípky původní přírody, které se dochovaly do dnešních dnů, navíc ohrožuje zarůstání agresivní vegetací, která se vlivem chybějících přírodních faktorů doslova urvala ze řetězu,” říká David Číp z ochranářské organizace JARO Jaroměř, která spravuje pastevní rezervaci Na Plachtě v Hradci Králové.

Do boje s agresivními a nezřídka i cizokrajnými invazivními druhy trav i dřevin proto ochránci přírody již desítky let v různých biotopech nasazují nejen ruční kosy, sekačky, motorové pily nebo stáda ovcí a koz, ale místy dokonce i tanky, buldozery. Od roku 2015 se v péči o krajinu začaly znovu používat původní druhy kopytníků. První pastevní rezervace vznikaly od roku 2015 výhradně na místech, která si udržela stepní či bezlesý charakter. – nejčastěji v bývalých vojenských prostorech nebo na mokřadních loukách udržovaných traktory. Až v Hradci Králové, ale divocí koně poprvé vstupují do lesního prostředí.
Foto: Kamil Hromádka

„Východní Čechy se staly prvním místem v České republice, kde se experimentuje s přirozenou pastvou na mokřadních loukách, v rákosinách, na písčinách či dně vypuštěného rybníka, a nyní dokonce i v lese. Divocí koně z Exmooru v Hradci Králové mají nově k dispozici také první dva hektary listnatého lesa v přírodní památce Na Plachtě v Hradci Králové,“ vyjmenovává Dalibor Dostál ze společnosti Česká krajina. A doplňuje: „Skvělé výsledky s přirozenou pastvou divokých koní, praturů a zubrů máme v České republice zatím z lesostepí bývalého vojenského prostoru Milovice, a proto jsme s napětím očekávali, zda se tato zvířata osvědčí i v jiném přírodním prostředí.

“Koně se zpočátku v lese desítky let ponechávaném v bezzásahovém režimu vyhýbali, ale posledních čtrnáct dní do něho konečně začali vstupovat a pasou se v něm dokonce čím dál častěji, patrně možná i díky chladivému stínu který jim poskytuje.” popisuje zooložka Agentury ochrany přírody a krajiny Blanka Mikátová.

V budoucnu bude pastva divokých koní v lesním prostředí probíhat také v Národním parku Podyjí, kde je les součástí pastviny v lokalitě Havraníky. Zvířata se tam však začnou pást až v příštích letech, zatím spásají místní vřesoviště.

Právě propojení lesa a nelesních stanovišť je podle odborníků v rámci pastvy velkých kopytníků klíčové. Hranice mezi lesem a bezlesím totiž v přirozeném prostředí byla velmi volná a oba světy se prolínaly. Ostré vymezení mezi nimi vytvořil až člověk, a to především v průběhu několika posledních desetiletí intenzivního zemědělství a lesnictví.

Vědci z Akademie věd, Muzea Východních Čech, Biologické fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích a dalších vědeckých institucí budou nyní Na Plachtě zkoumat, jak se vliv divokých koní projeví v druhové rozmanitosti vegetace a stavu lesního porostu, ale i místních písčin a vřesovišť.