Česká krajina: Divokých koní v Česku je poprvé více než sto, vědci sečetli letošní přírůstky

Stáda divokých koní pocházejících z anglického Exmooru se v Česku rozrůstají. Po sčítání letošních přírůstků vědci napočítali v pěti rezervacích celkem 111 divokých koní. Největší stáda se nacházejí ve středočeských Milovicích, kde je nyní na dvou pastvinách dohromady 71 koní, a v Národním parku Podyjí na Jižní Moravě, kde je na dvou pastvinách celkem 20 koní.

„Divocí koně se v Česku velmi dobře množí. Je vidět, že zde našli výborné podmínky k životu,“ uvedl Dalibor Dostál, ředitel ochranářské společnosti Česká krajina. Dynamika, s jakou se stáda koní zvětšují, vynikne v porovnání s dalšími velkými kopytníky – zubry. První čistokrevný zubr byl do Česka přivezen v roce 1948. Populace zubrů pak překročila stovku až v roce 2017, tedy po sedmdesáti letech. První divoké koně přivezli ochránci přírody do milovické rezervace v lednu 2015, jejich populace překročila stovku v roce 2019, tedy již po pěti letech. Celosvětově jsou přitom divocí koně z Exmooru méně početní, než zubři. Zatímco počty zubrů se nyní blíží osmi tisícům, exmoorských koní jsou zhruba jen dva tisíce a jsou podobně početní, jako pandy velké.

Letošní počty přírůstků by se již neměly výrazně měnit. „Na milovické pastvině zůstává poslední březí klisna, která pravidelně rodí v pozdějším termínu,“ doplnila Kateřina Šandlová z Jihočeské univerzity, která se zabývá výzkumem etologie koní ve stádech a prováděla sčítání hříbat.

Divocí koně v Česku zachraňují stepní a mokřadní rezervace, které předtím zarůstaly agresivními druhy trav a křovin. Celkem se nyní vyskytují na pěti místech. Kromě Milovic a Národního parku Podyjí jsou menší rezervace také na Plachtě v Hradci Králové, Josefovských loukách u Jaroměře a v Dobřanech u Plzně. Dvě z nich, milovická a hradecká, vznikly díky spolupráci s Agenturou ochrany přírody a krajiny. „Podobně jako v Milovicích se i na východě Čech potvrdilo, že divocí koně z Exmooru přednostně spásají právě agresivní druhy trav. Pastviny díky tomu nezarostou jednotvárné trávníky a motýli i celá řada dalších opylovačů včetně včel, čmeláků nebo pestřenek má k dispozici neustále kvetoucí louky plné potravy,” oceňuje Josef Rusňák, ředitel Regionálního pracoviště AOPK Východní Čechy. Divocí koně totiž při pastvě z hustého vysokého trávníku „vysvobozují“ kvetoucí byliny, kterým se cíleně vyhýbají.

Důležitější než celkový počet koní je počet a původ zvířat, která populaci založila. Jen vysoký počet nepříbuzných zakladatelů může vytvořit geneticky různorodou a tedy soběstačnou tuzemskou populaci. „Česká populace exmoorských koní je unikátní, protože ji založilo 40 nepříbuzných zakladatelů. Vzhledem k tomu, že druhou světovou válku přežilo pouhých 45 exmoorských koní, jde o skutečně vysoké číslo. Tak vysoký podíl zakladatelů patrně nemá žádná jiná populace,“ upozornil Miloslav Jirků z Biologického centra Akademie věd v Českých Budějovicích. Nemělo by se však jednat o konečná čísla. V české populaci totiž nejsou zastoupeny některé vzácné linie divokých koní z odlehlých oblastí Exmooru. Proto bude do budoucna potřebné dovážet další zvířata z Anglie pro dosažení maximální genetické pestrosti stád žijících v Česku.

Ochranářská společnost Česká krajina je nyní celosvětově jedním z pěti největších chovatelů divokých koní z Emooru. Česká populace se tak stala zásadní pro zachování těchto vzácných kopytníků. „S českou populací exmoorů se mezinárodně počítá. Vzhledem k vysokému standardu našich chovů, pečlivé evidenci všech zvířat, veterinárnímu monitoringu a spolupráci s plemennou knihou vedenou v Anglii máme dobré jméno u britských institucí, které vedou plemennou knihu exmoorských koní. Loni dokonce absolvovaly tři naše kolegyně certifikovaný inspektorský kurz, abychom mohli provádět pravidelné inspekce našich početných hříbat vlastními silami. Jde o historicky první akreditované inspektory mimo Západní Evropu a tedy i projev velké důvěry britských autorit vůči nám,“ dodává Miloslav Jirků.

Úkol, který přijeli divocí koně v Česku splnit, ještě není zdaleka dokončený. Vědci ve studii pro Ministerstvo životního prostředí vytipovali celkem 145 potenciálních lokalit, které může pastva divokých koní a dalších velkých kopytníků zachránit. Právě zarůstání otevřené krajiny patří v současnosti k největším problémům tuzemské ochrany přírody. Na velkých plochách o rozloze desítek a stovek hektarů představuje pastva velkých kopytníků nejvhodnější a zároveň finančně nejefektivnější řešení.

Ochranářská organizace Česká krajina na projektech spojených s návratem a ochranou velkých kopytníků spolupracuje s experty z Biologického centra Akademie věd České republiky, Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, Univerzity Karlovy v Praze, Ústavu biologie obratlovců Akademie věd České republiky, České zemědělské univerzity v Praze, Mendelovy univerzity v Brně, Masarykovy univerzity v Brně a dalších odborných institucí.

Na péči o divoké koně, zubry a pratury může přispět také veřejnost zasláním ve tvaru DMS KRAJINA 30, DMS KRAJINA 60 nebo DMS KRAJINA 90 na číslo 87 777. Cena dárcovské zprávy je 30, 60 nebo 90 korun, na projekty neziskové organizace jde 29, 59 nebo 89 Kč korun. Dárcovské SMS zastřešuje Fórum dárců. Mezi další možnosti podpory patří dárcovský portál Darujspravne.cz nebo nákup ve vybraných e-shopech prostřednictvím portálu Givt.cz.

Projekty návratu a ochrany velkých kopytníků podporují společnosti Ekospol, Net4Gas, Pivovar Zubr, Nadační fond rodiny Orlických, Hello bank, Printwell, JK Jitka Kudláčková, Semix, Megabooks CZ, Cestovní kancelář Periscope Skandinávie, Operační program Životní prostředí, Státní fond životního prostředí, Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky, Středočeský kraj, Jihomoravský kraj, Město Milovice, Město Benátky nad Jizerou, American International school ve Vídni, milovická Mateřská škola Kostička, sdružení Přátelé a rodáci Milovic i veřejnost. V rámci svého dobrovolnického programu projekt podpořili i studenti z Townshend International School v Hluboké nad Vltavou, klubů branných činnosti Military Experience a klub Off-Road Milovice.