Iuridicum Remedium, z. s.: Dobrá zpráva pro soukromí: shromažďování dat z mobilů je nelegální, potvrdil Nejvyšší soud

Nejvyšší soud (rozsudek 30 Cdo 2556/2025 - 335 ze dne 30. 12. 2025) konstatoval, že česká právní úprava plošného shromažďování dat o elektronické komunikaci (tzv. data retention) “dlouhodobě a zvlášť závažným způsobem” porušuje právo Evropské unie. Soudní rozhodnutí je výsledkem mnohaleté kampaně organizace IuRe, která se zabývá ochranou soukromí. Český stát by měl přestat s plošným sběrem provozních a lokalizačních údajů.

Nejvyšší soud zamítl dovolání Ministerstva průmyslu a obchodu a potvrdil tak rozhodnutí Městského soudu z dubna 2025. Ten dal za pravdu novináři Janu Cibulkovi, který v roce 2021 podal na český stát s pomocí právníků z IuRe žalobu. Soud konstatoval dlouhodobý a zvlášť závažný zásah do práv a nařídil omluvu za to, že stát porušoval a stále porušuje Cibulkovo právo na soukromí.

Česká právní úprava a na ní navazující praxe, kdy se půl roku uchovávají data z každého mobilu o tom, kdo si s kým volal či kdo si s kým psal, jsou v rozporu s evropskými předpisy. Už v roce 2014 totiž Soudní dvůr Evropské unie směrnici o tzv. data retention zrušil. Že plošný sběr údajů je nepřípustným zásahem do soukromí potvrdil Soudní dvůr i v sérii dalších rozhodnutí. Stát se dlouhodobě změnám bránil s tím, že SDEU nikdy přímo neposuzoval českou právní úpravu.

Přestože dle IuRe plošný sběr dat zasahuje do soukromí všech uživatelů telefonů a internetu, objasněnost kriminality data retention nezvyšuje, jak plyne například ze studie Výzkumné služby Evropského parlamentu (EPRS) z roku 2020 hodnotící efektivitu plošného sledování ve vztahu k míře kriminality a její objasněnosti v evropských státech.


Úspěšnou žalobu zaplatili občané

Žaloba Jana Cibulky byla financována formou občanského crowdfundingu organizovaného IuRe a podána k Obvodnímu soud pro Prahu 1 v roce 2021. O dva roky později ji soud zamítl, Městský soud pak nevyhověl odvolání.

Zvrat přišel v roce 2024, kdy Nejvyšší soud vyhověl dovolání Jana Cibulku a spor vrátil Obvodnímu soudu pro Prahu 1. Ten však žalobu znovu zamítl s tvrzením, že způsobená újma novináře Jana Cibulky, podle kterého sběr dat také ohrožuje například důvěrnost novinářské komunikace se zdrojem, není tak závažná.

Konečně v dubnu 2025 Městský soud v Praze pravomocně rozhodl, že sběr dat je nelegální. Organizace IuRe pak spustila informační web pro veřejnost kdokde.iure.org, na kterém byl i návod, jak si lidé mohou zažádat o data, která o nich stát sbírá. Ke kampani za zrušení data retention se připojily i organizace Kverulant a H21, které spolu s IuRe vyzvaly nové zákonodárce k přijetí nutných legislativních změn.

Stát dosud nesplnil soudem pravomocně uloženou povinnost se novináři Janu Cibulkovi za sběr dat omluvit a v srpnu 2025 podal dovolání k Nejvyššímu soudu. To bylo aktuálně zamítnuto, což je poslední fáze celého procesu.


“Stát by měl plošný sběr dat zrušit,” říká právník

Co bude dál, komentuje advokát Jana Cibulky v předmětném sporu a zároveň výkonný ředitel IuRe Jan Vobořil:

“Rozhodnutí Nejvyššího soudu by si nyní měly pečlivě prostudovat exekutivci, legislativci i soudci. Ministerstvo průmyslu a obchodu by mělo především Janu Cibulkovi zaslat omluvu, s jejímž zasláním je v prodlení již zhruba půl roku. V opačném případě přistoupíme k jejímu exekučnímu vymáhání, které jsme odložili do rozhodnutí Nejvyššího soudu. Následně by měla být urychleně připravena novela, která plošný sběr dat v českém právu zruší.

Pokud v tom nebude vláda dostatečně aktivní, měli by její práci zastat poslanci a navrhnout její zrušení sami. Současně je na místě, aby soudy začaly posuzovat žádosti o vydání dat s vědomím, že data, která policie žádá, jsou shromažďována protiprávně. Očekáváme, že to povede k odmítání těchto žádostí až do zrušení povinnosti data uchovávat. Rovněž operátoři by měli zvážit jestli se chtějí nadále podílet na této nelegální činnosti a tím porušovat povinnosti uložené evropským právem v oblasti ochrany osobních údajů. Rozsudek otevírá rovněž prostor pro občany, aby po státu, který přes opakovaná upozornění problém ignoruje více než deset let, žádali obdobně jako Jan Cibulka satisfakci. Ta už nemusí být pouze ve formě omluvy, ale třeba i finanční.”