Děti Země: Hysterie kolem plavebního stupně

Úvaha předsedy Dětí Země Miroslava Patrika o vývoji na přípravě vodní stavby u Přelouče.

Stejně jako v soukromém životě, není ani v tom veřejném dobré zatajovat zjevné problémy a stále je zametat pod koberec. Letos na konci března se jednoho „šestiletého ekologického kostlivce ve skříni“ se ctí zbavil ministr životního prostředí Martin Bursík.

Na základě doporučení řady odborných institucí, své rozkladové komise, úředníků na ministerstvu, nevládních organizací a zřejmě i členů vlastní strany nepovolil výjimku ze zákona o ochraně přírody a krajiny pro stavbu tří kilometrové plavební komory u Přelouče za dvě miliardy korun.

Neprokázalo se totiž, že předložený způsob splavnění Labe do Pardubic přes Slavíkovy ostrovy s biocentrem je opravdu dopravně odůvodněný, ekonomicky efektivní a zbytečně nezničí poslední zbytky lužního lesa s desítkami chráněných druhů živočichů a rostlin.

Státní investorská organizace Ředitelství vodních cest ČR nedoložila, že je skutečně ve veřejném zájmu takovou stavbu stavět. A to přesto, že byla různými vládami a politiky různých úrovní prosazována několik let. V opozici vůči tomuto politickému zadání tak bylo jen několik ekologických sdružení s tichou podporou ekologických odborníků.

Při důležitém lámání chleba se tedy zjistilo, že by šlo o vyhozené peníze, které vodní dopravě na „střeše Evropy“ příliš nepomohou, neboť souběžný zmodernizovaný železniční koridor má asi dvacetpětkrát větší kapacitu pro odvoz nákladů než vodní doprava, a navíc se zlikviduje velké rekreační zázemí obyvatel Přelouče se vzácnými živočichy.

Toto rozhodnutí tak snad umožní diskusi o tom, zda má opravdu smysl dávat z deficitního státního rozpočtu další miliardy do vodních staveb na Labi či přinejmenším o jiném způsobu splavnění řeky.

Reakce podporovatelů této stavby, zejména z Pardubického kraje, však byla opačná - stavba je záchranou pro vodní dopravu, už je skoro před jejím zahájením, nic cenného se nezničí, všichni na ni čekají a ať Bursík hezky vysvětlí, proč to udělal.

Bylo by samozřejmě naivní si myslet, že jedno rozhodnutí „nesilového“ ministerstva tak snadno a rychle ukončí další financování této několik let rozjeté monstrózní stavby, nicméně hysterická odmítavá reakce některých zastupitelů kraje či vedení města Přelouče má poněkud zvrácenou logiku.

Požadují totiž stavbu, kterou financuje stát. Příliš je nezajímali problémy během téměř její desetileté přípravy, které teď řeší několik soudů. Nijak je také nevzrušuje riziko pro náš stát, když u Evropské komise uspěje stížnost proti dosud účelovému nezařazení Slavíkových ostrovů do evropské soustavy chráněných území NATURA 2000 atd.

Snad se ale tedy někdy v brzké době konečně dočkáme věcné diskuse o jiné variantě splavnění Labe u Přelouče či také vůbec o smysluplnosti takového záměru.

Do té doby se musíme vůči zastáncům díla prostě chovat jako ustaraná matka, která sebrala svému dítě hračku, když se ujistila, že škodí jeho zdraví. Na hysterický pláč a křik dítěte platí jen trpělivé vysvětlování a hlavně neoblomné setrvání na svém postoji.

Článek vyšel v časopise Koneckonců č. 3-4/2007 v červenci 2007.