Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti. v. v. i.: Jak pomoci lesním sazeničkám na chudých a degradovaných půdách? Hnojením

Současný stav lesních půd v řadě oblastí nemůže garantovat dlouhodobou udržitelnost lesního hospodaření. V lesích Česka převažují silně a středně kyselé půdy, ve kterých jsou nízké až velmi nízké koncentrace hlavních živin (vápník, hořčík, draslík, fosfor) především ve svrchní minerální půdě, a to až do hloubky 40 cm. Proto je nutno počítat ve větší míře, než dosud bylo běžné, s chemickou meliorací (hnojením) a citlivou volbou dřevinné skladby.
Dlouhodobost lesnického hospodaření vede často k domněnce, že odběr organické hmoty a živin, ke kterému dochází především těžbou dřeva, popř. i využíváním těžebních zbytků pro různé účely, je přirozeně v průběhu více než stoletého obmýtí nahrazován zvětráváním matečné horniny, půdní biologickou činností a vstupem prvků z atmosféry. V minulosti však došlo ke změnám, které přirozenou rovnováhu v lesních ekosystémech narušily a s jejichž následky se potýkáme i v současnosti.
Na výzkum nových možností hnojení lesních půd se zaměřili vědci z Výzkumného ústavu lesního hospodářství a myslivosti ve svém projektu Hnojiva pro lesní hospodářství (TA ČR TH02030785).
Hnojení lesních půd nebo přihnojování výsadeb je opatření, které má za cíl udržet, upravit nebo zlepšit stav půdy a zajistit dostatečné množství živin jak pro půdní život, tak především pro výživu dřevin. Protože se jedná o vnější zásah do ekosystému, a také vzhledem k dlouhodobosti lesní produkce, přistupuje se k tomuto opatření zpravidla pouze v případech, kdy dřeviny vykazují viditelné symptomy nedostatku živin. Na stanovištích chudých na živiny, ovšem není chybou využít cílené bodové přihnojení dříve, a to na základě znalosti chemismu půd, případně úrovně výživy. Čekat až na projevy deficitu živin není vždy optimální řešení.
V rámci projektu vědci zpracovali certifikovanou metodiku „Použití nově vyvinutých hnojiv v lesních porostech“. Jejím záměrem je poskytnout návod na použití nově vyvinutých hnojiv v lesních porostech. Metodika je určena pro lesnickou praxi, obsahuje popis praktických zkušeností získaných v průběhu řešení projektu při testovacích aplikacích hnojiva a dále zahrnuje problematiku aplikace hnojiv v lesních porostech, kritéria výběru ploch, způsob aplikace, kontrolní činnost a vyhodnocování účinnosti.
Příručka vychází ze zkušeností získaných při pokusných aplikacích nově vyvíjených hnojiv určených pro lesní porosty, především pak pro přihnojení sazenic lesních dřevin. Lesnická hnojiva mají sazenicím dodávat živiny po dobu 1–3 roky od výsadby. Tím se podporuje zakořeňování a růst sazenic především na chudých stanovištích, na kterých panují podmínky, které se značně liší od situace v lesních školkách, kde byly sazenice produkovány.
Vývoj a testování nového typu hnojiva pro využití v lesních porostech vzešel z poptávky lesnického provozu po řešení situací, kdy výsadby bez přihnojení zpomalí nebo zastaví růst, popř. se u nich objeví symptomy nedostatku živin a je ohroženo včasné dosažení fáze zajištěné výsadby v zákonem stanovené lhůtě, popř. hrozí ztráty v důsledku odumírání oslabených sazenic a nutnosti vylepšování výsadeb.
Nový typ lesnického hnojiva byl navržený a vyrobený tak, aby živiny v něm obsažené byly sazenicím k dispozici průběžně po dobu vegetační sezony, reálně se jedná o období od května do srpna. V nižších polohách, kde sazenice raší dříve, může být toto období duben – srpen. Velmi důležité je provádět aplikaci hnojiva až tehdy, kdy již sazenice raší. Důvodem je zamezení ztráty části živin, které se z hnojiva uvolňují. V první řadě se jedná o dusík – část dusíku obsažená v hnojivu tohoto typu je v dobře rozpustné formě a k jeho efektivnímu příjmu a využití by při aplikaci v době vegetačního klidu nedošlo.
Těžištěm využití nových hnojiv jsou plochy, kde nebylo hnojení provedeno při výsadbě do jamky ani na povrch půdy a před dosažením lhůty pro zajištění kultury dojde k projevům nedostatku živin, zpomalení růstu apod. Nově vyvinuté hnojivo má potenciál zajistit sazenicím potřebné živiny ve chvíli, kdy začnou být odkázány pouze na živiny dostupné na lesním stanovišti a ještě nejsou ve stadiu zajištěné kultury.
Lze jím přihnojit výsadby i více let po výsadbě (2–4 roky), přičemž je možné na velmi živinově nepříznivých stanovištích s odstupem 2–3 let přihnojení opakovat. Otevírá se tak možnost podpořit kultury i v období před dosažením stadia zajištění při přechodu k zapojenému porostu.
Vlastníci a správci lesa mohou aplikovat získané výsledky a navržené postupy jako nástroj pro systematické a dlouhodobé zlepšování stavu lesních půd a výživy porostů hnojením. V systémech dlouhodobého udržitelného obhospodařování lesních půd a pro nastartování a podporu přirozených procesů probíhajících v lesních půdách představuje hnojení důležitý pomocný nástroj.
Pro zavádění nutričně náročnějších druhů listnatých dřevin do porostních směsí je užití jak existujících, tak i nově formulovaných hnojiv nezbytným předpokladem, a to nejméně po dobu nutnou ke zvýšení podílu hlouběji kořenících druhů dřevin, které později pomohou aktivovat živiny uložené v hlubších vrstvách půdy.
Významným přínosem je snížení množství hnojiv vnášených do ekosystému. Přestože použití hnojiv je směřováno především na problematická stanoviště, včetně antropogenně degradovaných, a přestože se jedná o cílené, bodové přihnojení, stále jde o vnější zásah do ekosystému. V zájmu vlastníka lesa, a přeneseně celé společnosti, je taková péče o lesy, která minimalizuje rizika poškození lesa a přispívá k vysoké stabilitě ekosystému. Z tohoto pohledu je hnojení opatřením jak pozitivním (snížení kyselosti půdy, zlepšení dostupnosti živin, podpora půdní bioty, stimulace růstu kořenů atd.), tak do jisté míry rizikovým (vnější, umělý zásah do ekosystému).
Radek Novotný z realizačního týmu uzavírá: „Nové typy hnojiv zlepšují kvalitu stanoviště, a tím následně i lesních porostů, které na stanovišti vznikají. Nacházíme se v období, kdy jsou vlastníci lesa nuceni zakládat porostní směsi tvořené třemi, pěti i více druhy dřevin, a to v důsledku nejistoty, jak se bude dále vyvíjet klima a které druhy dřevin a jaké kombinace dřevin budou ekologicky a ekonomicky udržitelné. Cílené hnojení založené na znalosti stanoviště a úrovně výživy může pozitivně ovlivnit budoucí lesní porosty a přispět v dlouhodobém horizontu ke zvýšení ekologické stability i ekonomické situace vlastníků lesa.“
Metodika je výsledkem řešení výzkumného projektu TH02030785 „Hnojiva pro lesní hospodářství“, který v letech 2017 až 2020 podpořila Technologická agentura České republiky.
Certifikovaná metodika Použití nově vyvinutých hnojiv v lesních porostech je ke stažení zde: https://www.vulhm.cz/files/uploads/2021/02/LP_4_2020.pdf
Kontakt na autory: Ing. Radek Novotný, Ph.D., Ing. Věra Fadrhonsová, Ing. Jiří Valenta, e-mail: novotny@vulhm.cz