Ruka pro život o. p. s. : Jak žijí dospělí lidí s mentálním postižením? V Praze ukazuje výstava fotografií Jindřicha Štreita

Ruka pro život o. p. s. zorganizovala další pokračování putovní výstavy fotografií Jindřicha Štreita "Ruku v ruce - touha je zázrak". Až do konce září je k vidění ve Valdštejnské zahradě v Praze.

„Jsme nesmírně potěšeni, že záštitu nad výstavou převzali místopředseda Senátu Parlamentu ČR pan Milan Štěch a senátor prof. Ing. Jiří Drahoš, DrSc., a mezi významnými hosty slavnostního zahájení výstavy jsme přivítali také poslankyni Parlamentu ČR Věru Kovářovou,“ uvedla ředitelka Ruky pro život o. p. s. Lenka Antonie Janištinová.

„Jindřich Štreit celá desetiletí upozorňuje na různé společenské problémy. Otvírá oči nám politikům a upozorňuje, co je ve společnosti důležité, v čem bychom mohli být prospěšní. Doufám, že v duchu názvu této výstavy se nám to podaří,“ uvedla poslankyně Věra Kovářová.

Jindřich Štreit ve své zahajovací řeči vyzdvihl roli rodičů mentálně postižených neúnavně pečující o své, byť již dospělé, děti. „Prožil jsem den v rodině s handicapovanými dospělými dětmi a cítím obrovskou úctu k jejich rodičům. Za jejich obrovskou trpělivost, za jejich sílu a neuvěřitelné nasazení. Uvědomil jsem si, že tito lidé jsou andělé mezi námi. To, co zažívají oni, by vydržel jen málokdo.“

Světlana a Pavel Hrbkovi, rodiče Hanky a Honzíka, sedmadvacetiletých dvojčat s těžkou poruchou autistického spektra, kteří využívají služeb naší organizace, přijeli na vernisáž až z Brna. Jak řekla paní Světlana, cítí se být jen obyčejnou matkou dvou neobyčejných dětí. „Chci velmi poděkovat Jindřichu Štreitovi, že vyslyšel touhu jedné obyčejné matky, a začal fotografovat v Ruce pro život. Každá jeho fotografie obsahuje veliký příběh a vybízí nás k zamyšlení. Péče o děti s postižením je pro rodiče velice náročná, vyčerpávající a po určité době to nemůžeme sami zvládnout. Chci vyjádřit veliký dík a obdiv paní ředitelce Ruky pro život Lence Janištinové za to, že ve svých zařízeních poskytuje opravdu profesionální sociální služby, a pomáhá mnoha vyčerpaným rodičům tím, že přijímá i lidičky s opravdu těžkým postižením a poruchou chování, jako je naše Hanička,“ vyjádřila svůj dík paní Hrbková a pokračovala: „Ani my, rodiče dětí s handicapem, nejsme nesmrtelní. Naší noční můrou je, co bude s našimi dětmi, až my tu jednou nebudeme. Kdo se o ně postará? Chceme jednou s manželem umřít s vědomím, že je o ně důstojně postaráno, že neskončí léčeni silnými sedativy v psychiatrické léčebně. Taková je bohužel dnes realita. Proto se musíme snažit udělat něco už dnes. A k tomu potřebujeme podporu zákonodárců, odborné veřejnosti, ale i celé společnosti. Společnosti, která je uvědomělá, která nezavírá oči před žádnou situací, před žádným problémem, před žádným postižením.“ Zmínila také svou tíživou existenční obavu, která se zdaleka netýká pouze jí. Kvůli mnohaleté, každodenní péči o své postižené děti, si mohla dovolit být zaměstnána pouze několik let. Nyní se obává, zda jednou jako důchodkyně bude mít na živobytí. Podle dnes platných norem by totiž její penze čítala jen něco málo přes tři tisíce korun.

Vernisáž výstavy „Ruku v ruce – touha je zázrak“ v Praze hudebně doprovodila vynikající flétnistka Monika Duarde Štreitová. Po doznění posledních tónů její flétny výstavu přestřižením pásky slavnostně zahájili místopředseda Senátu Parlamentu ČR pan Milan Štěch, poslankyně Parlamentu ČR Věra Kovářová, fotograf prof. Mgr. Jindřich Štreit, dr. h. c., paní Světlana Hrbková, ředitelka Ruky pro život o. p. s. Lenka Antonie Janištinová a senátor prof. Ing. Jiří Drahoš, DrSc.