Asociace soukromého zemědělství ČR: Legislativa zbytečně nutí zemědělce likvidovat plochy vhodné pro hmyz

Asi jsme již všichni četli varující články o tom, jak v zemědělské krajině ubývá hmyz, jaké to má pro nás následky a co vše stát slibuje dělat, aby se situace změnila a hmyzu na polích zase přibylo. Často jsou z jeho úbytku obviňováni zemědělci – proto, že prý mají na polích monokultury a používají chemii. Mohou za tuto situaci ale opravdu jenom oni? Ukazuje se totiž, že je to stát, který prostřednictvím podmínek zemědělské politiky nastavených Ministerstvem zemědělství nutí zemědělce, kteří se rozhodli udělat jedno z nejpřínosnějších opatření pro hmyz, paradoxně k jeho likvidaci.

Součástí povinností zemědělců pro splnění dotačních podmínek je ponechání části pozemků jako neprodukčních, což se dá splnit různými způsoby – mnoho zemědělců to řeší trávou na orné půdě, což má environmentální přínos vcelku minimální, ale někteří se rozhodli pro daleko pracnější, ale také přínosnější řešení, nektarodárný úhor s rostlinami kvetoucími a vhodnými pro hmyz. Podmínky ovšem zároveň říkají, že do konce srpna musí být tento úhor posekán nebo zmulčován či spasen. Jenže ouha – ty rostliny právě nyní kvetou, a protože vše ostatní kolem na polích je již více méně sklizeno a v přírodě toho kvete velmi málo, jedná se často o jediný zdroj obživy pro hmyz.

Ano, hádáte správně – pokud chtějí zemědělci dostat dotační podporu, musí splnit podmínky bez výjimky, a tedy musí zlikvidovat tento nyní kvetoucí úhor – což samozřejmě zahubí vše živé, co se tam nyní pohybuje, krmí se nebo schovává. Bohužel tak jde o státem deklarovanou podporu biodiverzity v praxi. Asociace soukromého zemědělství ČR proto požádala ministra zemědělství o prodloužení termínu seče z původního 31. srpna až o dva měsíce, tj. do doby, kdy budou nektarodárné úhory již po odkvětu.

Asociace soukromého zemědělství ČR, ale i další organizace upozorňovaly již v minulém roce v rámci připomínek k nastavení podmínek zemědělské politiky na tyto i další problémy a nelogičnosti. Je ovšem jen na státu a jeho úřednících a zejména vládních politicích, nakolik myslí svá prohlášení o podpoře krajiny vážně a jak dokáží přizpůsobit reálné podmínky pro zemědělce.