Tiskové zprávy
Česká krajina: Losům v České republice hrozí vyhynutí. Startuje záchranný program
Tři z pěti populací losů v ČR v minulých letech zanikly. V dalších dvou populacích je počet zvířat nižší než v osmdesátých letech na Jindřichohradecku se populace losů za posledních třicet let zmenšila o polovinu až o dvě třetiny. Hrozbou je hlavně pytláctví. První mládě losa v novodobé historii se v ČR narodilo v roce 1973. V Polsku vzrostl počet zvířat po 2. Světové válce z 18 na 2800.
Především pytláctví, legální odstřel v Dolním Rakousku, úbytek vhodných biotopů a střety na silnicích a železnicích stojí za snižováním stavu losů v České republice. Od 80. let minulého století jejich populace klesá. Pokud bude vývoj pokračovat stejným tempem, chráněný druh u nás může v příštích letech vyhynout.
„V minulých letech již u nás tři menší populace losů zanikly, v dalších dvou je počet zvířat nižší než v osmdesátých letech,“ zooložka Pavlína Wiedenová z Katedry zoologie Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity. Například na Jindřichohradecku se populace losů za posledních třicet let zmenšila o polovinu až o dvě třetiny.
Právě vědci z Jihočeské univerzity formulovali v roce 2010 Záchranný program losa evropského (Alces alces) v České republice. Ve spolupráci s ochranářskou organizací Česká krajina by se nyní měly některé body tohoto programu uplatňovat v praxi. „Ve spolupráci se zahraničními ochranářskými organizacemi budeme například usilovat o omezení lovu v Dolním Rakousku,“ uvedl Dalibor Dostál, ředitel ochranářské organizace Česká krajina.
Na území České republiky vymizeli losi mezi 12. a 15. stoletím, některé prameny uvádějí rok 1570 jako letopočet ulovení posledního losa. Důvodem vyhynutí místní populace byl především lov, ale i další změny způsobené člověkem: změny vegetace, klimatu a zvýšené fragmentaci prostředí. Od druhé poloviny 20. století se k nám losi začínají postupně šířit z polské populace. V roce 1957 byl zaznamenán výskyt prvního losa v okolí Ústí nad Labem, krátce na to byl neoprávněně uloven na Teplicku. Losi pak přicházeli na české území ve třech migračních fázích, první v letech 1957 až 1966, druhé na konci 60. a začátku 70. let a třetí v polovině let 80. Let.
V roce 1973 se na Jindřichohradecku narodilo první mládě. Od té doby se los na našem území opět pravidelně rozmnožuje, do roku 1987 se v jindřichohradecké oblasti narodilo 23 losích mláďat. Losi se postupně rozšířili až na třetinu území České republiky. V roce 1980 byla celková populace odhadnuta na 30 až 50 kusů, z toho 20 až 30 kusů na Jindřichohradecku. Další silná populace se vytvořila na Českokrumlovsku, na pravém břehu Lipenské přehradní nádrže až po hranice s Rakouskem. První mládě se narodilo roku 1977. Zbývající tři mikropopulace se zformulovaly po roce 1985 na Táborsku, Bechyňsku a na Nymbursku.
Růst populace se však zastavil a losi naopak začali ubývat, hlavní příčinou bylo pytláctví. Tři mikropopulace zanikly, počty zvířat ve zbývajících dvou populacích klesají. Kromě pytláctví patří mezi další příčiny odstranění bariér pro migraci zvířat a také snadné získávání výjimek k lovu losů v hraniční oblasti Dolního Rakouska, ale i turistika, zkulturňování krajiny a stoupající zalidněnost oblastí se stálým výskytem losa a další. Osud populace na Lipně mohou zpečetit některé developerské plány v této oblasti. Významnou příčinou je také nedostatek bezpečných přechodů pro zvěř nad komunikacemi, příčinou 40 procent úmrtí losů jsou střety na silnicích nebo železnicích.
Pro porovnání. Například v Polsku žilo po II. světové válce 18 jedinců v oblasti Augustovského pralesa, ale již v polovině 50. let dosáhla oblast rozšíření losa Varšavy a v polovině 80. let žilo ve východním a severním Polsku několik tisíc losů. V současnosti žije v Polsku zhruba 2800 losů. „Na příkladu Polska je vidět, že při důsledné ochraně je možné tento ohrožený druh zachránit i z velmi malé počáteční populace,“ uvedl zoolog Lukáš Plánka, další z autorů záchranného programu.
„Výskyt losa evropského je u nás vázán na mokřady a oblasti s vodními plochami s bohatou mokřadní a keřovou vegetací. V oblastech kde není dostatečné zastoupení těchto dvou biotopů, případně jsou tyto biotopy nedostatečně velké, může dojít k úbytku losů. Pomocí vhodných nástrojů je proto třeba zvětšit rozlohu těchto biotopů, včetně vytvoření porostů měkkých dřevin a bohatšího keřového patra,“ vysvětlil zoolog Vladislav Mašín, který je spoluautorem studie.
Los evropský je největší příslušník čeledi jelenovitých a na našem území má jeho výskyt především hodnotu kulturní, jako obnovení původní součásti naší fauny. Dospělý býk váží cca 220–450 kg, délka jeho těla je 2–3 m, výška v kohoutku 180–235 cm. Losi mají roztažitelné spárky s velkou našlapovací plochou pro pohyb v měkké půdě a také dobře plavou. Paroží je lopatovité s hmotností až 20 kg, kdežto naši losi mívají zpravidla jednoduché parohy bidlovitého typu.
Především pytláctví, legální odstřel v Dolním Rakousku, úbytek vhodných biotopů a střety na silnicích a železnicích stojí za snižováním stavu losů v České republice. Od 80. let minulého století jejich populace klesá. Pokud bude vývoj pokračovat stejným tempem, chráněný druh u nás může v příštích letech vyhynout.
„V minulých letech již u nás tři menší populace losů zanikly, v dalších dvou je počet zvířat nižší než v osmdesátých letech,“ zooložka Pavlína Wiedenová z Katedry zoologie Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity. Například na Jindřichohradecku se populace losů za posledních třicet let zmenšila o polovinu až o dvě třetiny.
Právě vědci z Jihočeské univerzity formulovali v roce 2010 Záchranný program losa evropského (Alces alces) v České republice. Ve spolupráci s ochranářskou organizací Česká krajina by se nyní měly některé body tohoto programu uplatňovat v praxi. „Ve spolupráci se zahraničními ochranářskými organizacemi budeme například usilovat o omezení lovu v Dolním Rakousku,“ uvedl Dalibor Dostál, ředitel ochranářské organizace Česká krajina.
Na území České republiky vymizeli losi mezi 12. a 15. stoletím, některé prameny uvádějí rok 1570 jako letopočet ulovení posledního losa. Důvodem vyhynutí místní populace byl především lov, ale i další změny způsobené člověkem: změny vegetace, klimatu a zvýšené fragmentaci prostředí. Od druhé poloviny 20. století se k nám losi začínají postupně šířit z polské populace. V roce 1957 byl zaznamenán výskyt prvního losa v okolí Ústí nad Labem, krátce na to byl neoprávněně uloven na Teplicku. Losi pak přicházeli na české území ve třech migračních fázích, první v letech 1957 až 1966, druhé na konci 60. a začátku 70. let a třetí v polovině let 80. Let.
V roce 1973 se na Jindřichohradecku narodilo první mládě. Od té doby se los na našem území opět pravidelně rozmnožuje, do roku 1987 se v jindřichohradecké oblasti narodilo 23 losích mláďat. Losi se postupně rozšířili až na třetinu území České republiky. V roce 1980 byla celková populace odhadnuta na 30 až 50 kusů, z toho 20 až 30 kusů na Jindřichohradecku. Další silná populace se vytvořila na Českokrumlovsku, na pravém břehu Lipenské přehradní nádrže až po hranice s Rakouskem. První mládě se narodilo roku 1977. Zbývající tři mikropopulace se zformulovaly po roce 1985 na Táborsku, Bechyňsku a na Nymbursku.
Růst populace se však zastavil a losi naopak začali ubývat, hlavní příčinou bylo pytláctví. Tři mikropopulace zanikly, počty zvířat ve zbývajících dvou populacích klesají. Kromě pytláctví patří mezi další příčiny odstranění bariér pro migraci zvířat a také snadné získávání výjimek k lovu losů v hraniční oblasti Dolního Rakouska, ale i turistika, zkulturňování krajiny a stoupající zalidněnost oblastí se stálým výskytem losa a další. Osud populace na Lipně mohou zpečetit některé developerské plány v této oblasti. Významnou příčinou je také nedostatek bezpečných přechodů pro zvěř nad komunikacemi, příčinou 40 procent úmrtí losů jsou střety na silnicích nebo železnicích.
Pro porovnání. Například v Polsku žilo po II. světové válce 18 jedinců v oblasti Augustovského pralesa, ale již v polovině 50. let dosáhla oblast rozšíření losa Varšavy a v polovině 80. let žilo ve východním a severním Polsku několik tisíc losů. V současnosti žije v Polsku zhruba 2800 losů. „Na příkladu Polska je vidět, že při důsledné ochraně je možné tento ohrožený druh zachránit i z velmi malé počáteční populace,“ uvedl zoolog Lukáš Plánka, další z autorů záchranného programu.
„Výskyt losa evropského je u nás vázán na mokřady a oblasti s vodními plochami s bohatou mokřadní a keřovou vegetací. V oblastech kde není dostatečné zastoupení těchto dvou biotopů, případně jsou tyto biotopy nedostatečně velké, může dojít k úbytku losů. Pomocí vhodných nástrojů je proto třeba zvětšit rozlohu těchto biotopů, včetně vytvoření porostů měkkých dřevin a bohatšího keřového patra,“ vysvětlil zoolog Vladislav Mašín, který je spoluautorem studie.
Los evropský je největší příslušník čeledi jelenovitých a na našem území má jeho výskyt především hodnotu kulturní, jako obnovení původní součásti naší fauny. Dospělý býk váží cca 220–450 kg, délka jeho těla je 2–3 m, výška v kohoutku 180–235 cm. Losi mají roztažitelné spárky s velkou našlapovací plochou pro pohyb v měkké půdě a také dobře plavou. Paroží je lopatovité s hmotností až 20 kg, kdežto naši losi mívají zpravidla jednoduché parohy bidlovitého typu.
Online diskuse
Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
