Přátelé přírody: Marian Páleník soudní spor neprohrál

Druhá (zamlčovaná) část (celé) pravdy - 28. 7. 2005 - M. Páleník

Začátkem roku 2003 s kritikou (7x za sebou velkou většinou členů zvoleného) předsedy (nikoli ředitele) sdružení vystoupili jen manželé Plechačovi s podporou dvou dalších členů. (2 + 2 = 4. Přátelé přírody měli ale v té době 1.500 členů a příznivců. Byl jsem 7x zvoleným předsedou organizace sdružující 1.500 lidí. Kritiku 4 z nich jsem sice vnímal a bral vážně, ale nenacházel na ní - stejně jako většina členů - nic opodstatněného. Dozvěděl jsem, že někdo někomu plivnul do tváře, dopustil se zrady a není schopen přátelství – už si nevzpomínám, kdo. P. Plechač?)

Tvrzení, že byla požadována revize hospodaření, není pravdivé. Možná žalobci ztratili paměť. Možná lžou. V obou případech ale překrucováním reality poškozují naši pověst.

Formulace "neprůhledné hospodaření" je pomluva a rád bych, aby sedm inženýrů a p. Plechač doložili onu neprůhlednost. (V čem spočívala? Měli jsme mít účty na průhledných papírech?) Každý rok jsme vydávali výroční zprávu, kdo chtěl, mohl si cokoli zkontrolovat. Všechny granty jsme zúčtovali nadacím (žalobci v tom nikdy NIJAK nepomohli a myslím, že ani netuší, že se něco takového musí dělat).

Nutno říci i druhou část pravdy:
Ani p. Plechač, ani žádný jiný člen sdružení se před tím (ostatně ani potom) NIKDY (ani jednou) o kontrolu našeho hospodaření (vyjma mne a zaměstnanců sdružení) nijak nezajímal. (Nebyli jsme s to ani dát dohromady revizní komisi či dozorčí radu, protože v ní nikdo nechtěl být - byla by to totiž práce a do té se málokdo hrnul. Jako Přátelé přírody, o. p. s. dozorčí radu máme.)

Stále opakované tvrzení, že jsem někoho vyloučil, je křivým obviněním a pomluvou. Takovou kompetenci jsem ve stanovách neměl. Žalobce jsem na tuto skutečnost několikrát upozorňoval, přesto tento nesmysl opakují znovu a znovu. (Proč asi?)

O revizi písemných přihlášek si řekli p. Plechač (prohlášením "Sejdeme se u soudu!" kterým se s námi rozloučil 8. 2. 2003 - tedy dlouho před jím žalovanou schůzí - ta proběhla až 16. 4. 2003) a manželé Pavlovští (ti opakovanými požadavky na doložení mých tvrzení písemnými doklady a důkazy - jejich přístup se blížil výslechu na Policii), kteří v březnu 2003 doslova paralyzovali činnost Kanceláře PP.

Na mé upozorňování, že nemohu veškerou pracovní dobu věnovat jen jim, dodnes nijak nereagovali. Zdá se, že
a) jim to nijak nevadilo a nevadí
b) asi pokládali a pokládají za správné, že zaměstnanec placený z darů podporovatelů sdružení věnuje většinu pracovní doby jim dvěma.
A to byla příslovečná poslední kapka. Jelikož jsem musel začít pracovat pro Přátele přírody (všechny, ne jen pro manžele Pavlovské), rozhodl jsem se na přelomu března a dubna 2003 rozetnout Gordický uzel.

Provedl jsem mj. revizi přihlášek členů. (Kde jinde než u vyjasnění si, kdo vlastně je a kdo není členem, začít?) Ke svému údivu jsem zjistil, že z 26 "členů" - tedy příznivců, které jsme pokládali za členy - jich písemné přihlášky podalo jen sedm. A jelikož se ve stanovách našeho sdružení uvádí (a vždy tam tato podmínka byla), že členství vzniká registrací písemné přihlášky, pak kdo přihlášku nepodal, členem se nestal. Neměl jsem co řešit.

Písemnou přihlášku nepodali (a pokud dnes tvrdí něco jiného, neříkají pravdu a dobře to vědí): Ing. Pavlovský, Ing. Pavlovská, Ing. Klecker, Ing. Malec.
Manželé Plechačovi (možná) písemnou přihlášku někdy v roce 1997 dali, ale pro pasivitu o své členství přišli v roce 2001. (A po té již o členství podáním písemné přihlášky nepožádali. Myslí si, že stanovy jsou pro jiné, kdežto oni mají pardon?)

Proč jsou písemné přihlášky tak důležité? Obsahují totiž písemný souhlas s koncepcí našeho sdružení a písemný závazek dodržovat naše stanovy a uplatňovat onu koncepci. Není to žádná formalita. (Či obezlička, jak napsal pan Šálek v Týdnu.) Na svou koncepci Přátelé přírody stojí a padají. Ta nás dělá tím, čím jsme.

A právě tuto koncepci se několikrát (a marně) pokoušel zcela změnit p. Plechač. Začátkem roku 2003 se k němu přidali jeho žena a Ing. Rous s Ing. Vedralem (= všehovšudy 4 osoby). Kdybychom jejich návrhy přijali, dopadli bychom jako jejich Sdružení pro přírodu.
Již tehdy jsem jim doporučoval, aby své vize uplatňovali ve svém sdružení. Vysvětloval jsem, že když se nám naše koncepce skvěle osvědčila, měnil by ji jen blázen. Nikdo jiný se k nim tehdy nepřidal.
O nějaké revizi hospodaření se vůbec nejednalo! Možná na schůzích Sdružení pro přírodu, ale o tom jsem nic nevěděl a nevím. Že se tam - bez mé účasti - hojně kritizovala má osoba a Přátelé přírody, jsem se doslechl a udělal si toho patřičné závěry. (Viz další krok.)

O členství Ing. Rouse a Ing. Vedrala jsem nechal všech 7 členů hlasovat. Sešly se mi 4 platné hlasovací lístky. (Vysvětlivka: 7 - 4 = 3. 3 je méně než 4. Takže 4 jsou absolutní většina. Žalobci ovšem zpochybnili i tyto počty.) Hlasování bylo podle všeho platné.
Všichni 4 členové hlasovali pro ukončení členství dvou výše uvedených.
Zejména pro jejich střet zájmů. Ve sporu mezi naším sdružením a Sdružením pro přírodu, kde byli oba členy jeho (správní) rady, se oba jasně postavili PROTI našemu sdružení. Byly i další důvody.
Žádné požadování kontroly hospodaření od nich nezazněly a pokud něco takového dnes tvrdí, neříkají pravdu.

Po té jsem všem "členům" - příznivcům, kteří nepodali písemné přihlášky, zaslal dopis, v němž
1) jsem se všem omluvil, a
2) vyzval je, aby chybu napravili a přihlášku podali.
Pasivní "členové" nereagovali. (Mezi nimi např. Ing. Malec.)
Další "členové" situaci pochopili a přihlášku skutečně podali. (Mj. dnešní místopředseda správní rady sdružení Rubáček a dnešní členka správní rady Koníčková). Všechny jsme bez problémů za členy ihned přijali a jsou jimi dosud.

Neplatnost svého členství odmítlo uznat 8 "členů" bez písemných přihlášek. Ti pak podali žalobu (nikoli ovšem, jak nepravdivě píší na mne, ale na sdružení) a o své členství se soudili.
S výmyslem, že je někdo vylučoval kvůli jejich kritice, přišli až po té. Taktéž se až do té doby (resp. dodnes) na mne nikdo neobrátil s požadavkem nějaké kontroly hospodaření. Tvrdí-li někdo něco jiného, neříká pravdu (lže?).

Abych co nejrychleji napravil stav, kdy na předchozích valných hromadách bylo hlasování příznivců bráno jako hlasování členů, čímž ovšem byla všechna usnesení přijata neplatným způsobem, svolal jsem urychleně mimořádnou a improvizovanou valnou hromadu (na 16. 4. 2003), na níž jsme (znovu) přijali všechna usnesení předchozích valných hromad, čímž jsme je zlegalizovali.

Podle soudu jsme tak učinili neplatným způsobem. (Postupoval jsem ovšem podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Rozhodnutí soudkyně z května 2005 mne velmi překvapilo a nestačím se divit, že pro doložení členství stačí lživé tvrzení. Nic takového není - zaplaťpánbůh - možné v obecně prospěšné společnosti.)

Celý spor je naprosto nesmyslný a je podle nás veden jen proto, abychom mohli být mediálně poškozováni.
Proč? Z jednoho prostého důvodu:
1. června 2003 (tedy 6 týdnů po sporné valné hromadě) skončilo všem žalobcům (vyjma 2) jejich (případné) členství ve sdružení pro pasivitu. (Automatické ukončování členství pasivním členům jsme odhlasovali jednomyslně 29. 2. 2000 za účasti většiny žalobců. Tzn., že i oni s tím souhlasili. Nezdržel se tehdy nikdo. Valnou hromadu 29.2.2000 řídil a zápis z ní pořídil Ing. Smělík, takže i příp. obvinění z falšování zápisu míří mimo.) Žaloba byla podána až po té - začátkem června 2003.

Když jsme se doslechli, že na nás p. Plechač se svou ženou, pí Pavlovská se svým mužem a pár dalších "odpadlíků" podali žalobu (což nám p. Plechač oznámil již více než 2 měsíce před konáním žalované valné hromady), svolali jsme znovu další valnou hromadu. (Konala se 28.6.2003.) Zde jsme jednak zvolili řádnou správní radu, vypustili ze stanov některé kritizované pasáže a odhlasovali ukončení (případného) členství všem žalobcům.
Přísně vzato jsme už ani nemuseli, protože žalobci
1) nepodali písemné přihlášky (vyjma dvou)
2) přišli o své členství pro pasivitu k 31. 5. 2003 (vyjma dvou).

Všichni žalobci o své (případné) členství přišli pro svou pasivitu (neudělali NIC) ještě v roce 2004 a pak znovu v roce 2005.

Tvrdit, že když pro sdružení neudělám nic nebo prakticky nic v roce 2001, pak v roce 2003, v roce 2004 a v roce 2005, když píšu nadacím a sponzorům, aby toto sdružení nepodporovali, když šířím ničím nepodložená křivá obvinění do médií, když varuji zájemce před účastí na konferenci Přátel přírody atd. tedy tvrdit za této situace, že se považuji za člena tohoto sdružení, je česky řečeno drzost.

Pí Plechačová o mně do novin napsala, že jsem byl členem KSČ (a další pomluvy) a i když jsem ji upozornil, že to není pravda, dosud nereagovala (resp. mi její muž poslal mail, že se mi omlouvat nebudou).
To je myslím velmi výmluvný doklad jejich přístupu.