Arnika - Budoucnost bez jedů: Město jde spalovně na ruku

Přestože se dosavadní majitelé spalovny nebezpečných odpadů v Lysé nad Labem (nynější firma BDW Line a její předchůdce firma Rean) nechovali k městu nejlépe, představitelé města se z nevysvětlitelných důvodů snaží spalovně opakovaně vyhovět a chránit ji. Nasvědčuje tomu i několik kroků vedení města z poslední doby: neotištění článků kritických ke spalovně v městském zpravodaji, zákulisní vyjednávání o parovodu s firmou Ing. Vladimíra Hořáka (1) a nakonec i konzultace se spalovnou, zda město může poskytnout informace o nakládání s odpady na základě běžné žádosti podle zákona č. 123/98 Sb. o právu na informace o životním prostředí. Ani jeden z těchto kroků Lysé nad Labem není standardním chováním města k soukromé firmě.

Podezřelé chování města začalo tím, že představitelé Lysé hledali se spalovnou společnou cestu, jak se vyvléci z mediálního skandálu kolem znečištění prostředí města dioxiny. Poté dle slov tajemníka MěÚ v Lysé Ing. Miloše Dvořáka vydalo vedení města příkaz, aby městský zpravodaj Listy nezveřejnil články, v nichž občanské sdružení Arnika a Jana Maťková kritizovali spalovnu. “Město mi nedalo šanci reagovat na článek Václava Mrkvičky, který mě v Listech osočoval ze lži, přitom sám hrubě zkresloval fakta a zamlčoval velmi podstatné informace. Napsala jsem tedy článek, ve kterém jsem vysvětlovala svůj postoj. Pan tajemník a posléze i pan starosta však jeho otištění odsunuli na „neurčito“. Překvapilo mě to, protože jsem myslela, že zpravodaj města je zde především pro jeho občany,” uvedla Jana Maťková.

Nejvíce otázek ovšem vyvolává podezřelé chování města v kauze parovodu, jehož výstavbu spalovna řadu let prosazovala. Město parovod v minulosti opakovaně zavrhlo s tím, že nechce být na dodávkách tepla ze spalovny závislé. “Najednou ale město otočilo jako mávnutím kouzelného proutku. Podle dostupných informací začalo o možnostech výstavby parovodu s firmou Vladimíra Hořáka (1) vyjednávat. Proč?,” ptá se tiskový mluvčí Arniky Marek Jehlička.

Vše nasvědčuje tomu, že důvodem nečekané změny názoru jsou 4 milióny korun. Ty chce zřejmě město vyměnit za parovod, který tak dlouho odmítalo. Celá transakce by mohla mít následující scénář: BDW Line zaplatí 4 milióny správkyni konkursní podstaty firmy Rean z celkové částky převyšující 17 miliónů Kč, které Rean dosud městu dluží. Správkyně je dá městu jako splátku části dluhu a to na oplátku nebude Hořákovi bránit ve stavbě vysoce výdělečného parovodu. “Pro město by to byl nejen špatný obchod, ale také velmi nestandardní řešení,” uvedl RNDr. Jindřich Petrlík.

Překvapující je také chování města v případě poskytování informací.”Není obvyklé, aby se město ptalo firmy, zda má, nebo nemá poskytnout informace občanům, kteří je po městu požadovali. Podle zákona o právu na informace o životním prostředí město mělo paní Maťkové poskytnout kompletní kopie přehledu nakládání s odpady, jak je žádala,” řekl Petrlík. To ale neučinilo, protože spalovna městu zakázala informace vydat s tím, že jde o obchodní tajemství. Takové chování je přitom nejen neobvyklé, ale i nezákonné. Podle zákona totiž není možné dodatečně označovat nějaké informace jako obchodní tajemství. „Navíc tak vedení města - v příkrém rozporu se zájmy občanů - svou nevhodnou aktivitou de facto dotlačilo spalovnu k tomu, aby napříště tyto podstatné informace utajovala,“ komentoval počínání představitelů města tiskový mluvčí Arniky Marek Jehlička.

Poznámky:

(1) Ing. Vladimír Hořák podle výpisu z obchodního rejstříku figuruje nejméně v 8 firmách, z toho dvě firmy jsou v konkursu (REAN a Cihelna Molitorov).

Firmy, v jejichž představenstvech seděl či sedí Vladimír Hořák, si musíme spojovat i s nezákonným uskladněním milovických odpadů v Mratíně. Koncem roku 2002 byl v představenstvu firmy EKOBO, a. s. spolu s Ing. Petrem Vrátilem a Oto Fibichem. Všichni tři pak byli v představenstvu firmy REAN, a. s. spolu s Ing. Danielem Martinů. Obě firmy mají jednu společnou kancelář. Ing. Vladimír Hořák figuruje ještě ve společnosti Cihelna Molitorov, s. r. o. se sídlem v Mratíně u Prahy, tedy v obci, kde byly nakonec odhaleny „ztracené“ odpady z Milovic.