Tiskové zprávy
MŽP ČR: Ministr Ambrozek se zúčastní 15. zasedání Montrealského protokolu
Patnácté zasedání smluvních stran Montrealského protokolu o látkách, které poškozují ozonovou vrstvu [1], se koná ve dnech 10. až 14. listopadu 2003 v Nairobi v Keňské republice. Ministr životního prostředí Libor Ambrozek zde mimo jiné navrhne, aby se příští zasedání konalo v listopadu 2004 v Praze.
Hlavním cílem Montrealského protokolu je přijmout celosvětová opatření na vyloučení výroby a spotřeby regulovaných látek (96 chemických látek), které podle vědeckých zjištění ozonovou vrstvu poškozují [2]. Tento protokol patří k nejlépe fungujícím environmentálním mezinárodním smlouvám. Výroba a spotřeba nejškodlivějších skupin regulovaných látek byla pro běžné účely v rozvinutých státech včetně České republiky, již téměř úplně vyloučena nebo radikálně omezena [3]. V rozvojových státech však proces postupuje mnohem pomaleji [4]. Snahou vyspělých států je tento proces urychlit [5].
Poznámky:
[1] Montrealský protokol o látkách, které poškozují ozonovou vrstvu, přijatý dne 16. září 1987 v Montrealu, je prováděcím protokolem Vídeňské úmluvy na ochranu ozonové vrstvy, přijaté dne 22. března 1985 ve Vídni. K Montrealskému protokolu dosud přistoupilo 184 státy. Česká republika je smluvní stranou této mezinárodní smlouvy od 1. ledna 1993 jako jeden z nástupnických států Československa.
Tyto dvě environmentální smlouvy vytvářejí rámec ochrany ozonové vrstvy, která se stala významným ekologickým úkolem globálního rozsahu. V r. 1985 byla objevena rozsáhlá ozonová díra nad Antarktidou, která dosáhla v září 2000 rekordních 29 mil. km².
[2] Jedná se zejména o plně halogenované chlor-fluor deriváty nižších uhlovodíků (látky skupiny CFC, populárně označované jako „tvrdé freony“) a brom-fluor deriváty nižších uhlovodíků (halony). Další skupinou jsou neplně halogenované chlor-fluor deriváty nižších uhlovodíků (látky skupiny HCFC, populárně označované jako „měkké freony“). Freony nalezly široké uplatnění v nejrůznějších oblastech lidské činnosti - zejména v chladírenství, protipožární ochraně, při výrobě pěnových umělých hmot, aplikaci nátěrových hmot, ve zdravotnictví, v kosmetice, ale i při zvláštním laboratorním použití ve vědě a výzkumu. Specifické uplatnění nalezl methylbromid v zemědělství, především v tropických zemích pro desinfekci půdy.
[3] Před rokem 1987 se látek CFC na světě spotřebovalo okolo 1,1 mil. tun ročně, podstatná část v hospodářsky vyspělých zemích (0,9 mil. tun, z toho v dnešní ČR přes 5.500 tun, tj. 0,5 % světové spotřeby). Téměř celé toto množství přecházelo do ovzduší. Tyto látky jsou chemicky velmi stálé, v atmosféře se hromadí a přetrvávají zde až několik desítek let (např. CFC-12 až 102 let). Pronikají do vyšších vrstev atmosféry, kde způsobují zeslabování ozonové vrstvy, která zemi chrání před vysoce intenzivním UV-zářením a jeho nepříznivými účinky na život na Zemi. V letošním roce se ozonová díra nad Antarktidou zmenšila na 25 mil. km², ozonová vrstva nad Severním pólem je o 30 % tenčí.
Ve výjimečných případech, kdy dosud nejsou k dispozici vhodné náhrady, se tyto látky stále používají. Je to zejména ve zdravotnictví při léčbě chronických plicních onemocnění (léčivé přípravky MDI pro léčbu astmatu – zde se celosvětově spotřebuje téměř 7.000 tun CFC), požární ochraně, v oblasti vědy a laboratorního použití. Pro tyto výjimečné případy se v současné době celosvětově hledají vhodná náhradní řešení. V r. 2001 hospodářsky vyspělé země spotřebovaly pouhých 7.000 tun látek CFC.
[4] Proces vyloučení látek CFC, halonů a především methylbromidu postupuje byl zahájen až 1. července 1999 a je naplánován až např. u látek CFC do r. 2010, u methylbromidu do r. 2040. Spotřeba CFC v těchto zemích poklesla z 200 000 tun v r. 1986 na 170 000 tun v r. 2001. Největšími spotřebiteli jsou Brazílie, Čína a Korejská republika.
[5] Z Multilaterálního fondu pro plnění Montrealského protokolu se financují projekty v zemích, klasifikovaných pro potřebu Montrealského protokolu jako rozvojové státy. Patří mezi ně i řada zemí východní Evropy (např. Chorvatsko, Makedonie, Srbsko a Černá Hora). V minulosti byly financovány projekty i ve většině zemí s transformující se ekonomikou včetně ČR prostřednictvím Globálního fondu životního prostředí (Global Environment Facility – GEF) – celkem přes 220 mil. USD. V r. 1994 ČR obdržela grant GEF na technickou pomoc při ukončení výroby regulovaných látek a vybudování kapacit pro přepracování freonových chladiv ve výši 2,3 mil. USD.
Multilaterální fond vytvářejí rozvinuté státy úhradou stanovených ročních příspěvků, odvíjejících se od škály příspěvků těchto zemí do ústředního rozpočtu OSN, na tříletá finanční období (replenishment period). Fond začínal v prvním období v letech 1991-1993 s objemem finančních prostředků 240 mil. USD, v nynějším období, tj. v letech 2003-2005 sumou 474 mil. USD. ČR přispívá v tomto posledním období ročně částkou 330.450,34 USD. Doposud tento fond zrealizoval investiční a neinvestiční projekty ve výši 1,4 mld. USD.
Hlavním cílem Montrealského protokolu je přijmout celosvětová opatření na vyloučení výroby a spotřeby regulovaných látek (96 chemických látek), které podle vědeckých zjištění ozonovou vrstvu poškozují [2]. Tento protokol patří k nejlépe fungujícím environmentálním mezinárodním smlouvám. Výroba a spotřeba nejškodlivějších skupin regulovaných látek byla pro běžné účely v rozvinutých státech včetně České republiky, již téměř úplně vyloučena nebo radikálně omezena [3]. V rozvojových státech však proces postupuje mnohem pomaleji [4]. Snahou vyspělých států je tento proces urychlit [5].
Poznámky:
[1] Montrealský protokol o látkách, které poškozují ozonovou vrstvu, přijatý dne 16. září 1987 v Montrealu, je prováděcím protokolem Vídeňské úmluvy na ochranu ozonové vrstvy, přijaté dne 22. března 1985 ve Vídni. K Montrealskému protokolu dosud přistoupilo 184 státy. Česká republika je smluvní stranou této mezinárodní smlouvy od 1. ledna 1993 jako jeden z nástupnických států Československa.
Tyto dvě environmentální smlouvy vytvářejí rámec ochrany ozonové vrstvy, která se stala významným ekologickým úkolem globálního rozsahu. V r. 1985 byla objevena rozsáhlá ozonová díra nad Antarktidou, která dosáhla v září 2000 rekordních 29 mil. km².
[2] Jedná se zejména o plně halogenované chlor-fluor deriváty nižších uhlovodíků (látky skupiny CFC, populárně označované jako „tvrdé freony“) a brom-fluor deriváty nižších uhlovodíků (halony). Další skupinou jsou neplně halogenované chlor-fluor deriváty nižších uhlovodíků (látky skupiny HCFC, populárně označované jako „měkké freony“). Freony nalezly široké uplatnění v nejrůznějších oblastech lidské činnosti - zejména v chladírenství, protipožární ochraně, při výrobě pěnových umělých hmot, aplikaci nátěrových hmot, ve zdravotnictví, v kosmetice, ale i při zvláštním laboratorním použití ve vědě a výzkumu. Specifické uplatnění nalezl methylbromid v zemědělství, především v tropických zemích pro desinfekci půdy.
[3] Před rokem 1987 se látek CFC na světě spotřebovalo okolo 1,1 mil. tun ročně, podstatná část v hospodářsky vyspělých zemích (0,9 mil. tun, z toho v dnešní ČR přes 5.500 tun, tj. 0,5 % světové spotřeby). Téměř celé toto množství přecházelo do ovzduší. Tyto látky jsou chemicky velmi stálé, v atmosféře se hromadí a přetrvávají zde až několik desítek let (např. CFC-12 až 102 let). Pronikají do vyšších vrstev atmosféry, kde způsobují zeslabování ozonové vrstvy, která zemi chrání před vysoce intenzivním UV-zářením a jeho nepříznivými účinky na život na Zemi. V letošním roce se ozonová díra nad Antarktidou zmenšila na 25 mil. km², ozonová vrstva nad Severním pólem je o 30 % tenčí.
Ve výjimečných případech, kdy dosud nejsou k dispozici vhodné náhrady, se tyto látky stále používají. Je to zejména ve zdravotnictví při léčbě chronických plicních onemocnění (léčivé přípravky MDI pro léčbu astmatu – zde se celosvětově spotřebuje téměř 7.000 tun CFC), požární ochraně, v oblasti vědy a laboratorního použití. Pro tyto výjimečné případy se v současné době celosvětově hledají vhodná náhradní řešení. V r. 2001 hospodářsky vyspělé země spotřebovaly pouhých 7.000 tun látek CFC.
[4] Proces vyloučení látek CFC, halonů a především methylbromidu postupuje byl zahájen až 1. července 1999 a je naplánován až např. u látek CFC do r. 2010, u methylbromidu do r. 2040. Spotřeba CFC v těchto zemích poklesla z 200 000 tun v r. 1986 na 170 000 tun v r. 2001. Největšími spotřebiteli jsou Brazílie, Čína a Korejská republika.
[5] Z Multilaterálního fondu pro plnění Montrealského protokolu se financují projekty v zemích, klasifikovaných pro potřebu Montrealského protokolu jako rozvojové státy. Patří mezi ně i řada zemí východní Evropy (např. Chorvatsko, Makedonie, Srbsko a Černá Hora). V minulosti byly financovány projekty i ve většině zemí s transformující se ekonomikou včetně ČR prostřednictvím Globálního fondu životního prostředí (Global Environment Facility – GEF) – celkem přes 220 mil. USD. V r. 1994 ČR obdržela grant GEF na technickou pomoc při ukončení výroby regulovaných látek a vybudování kapacit pro přepracování freonových chladiv ve výši 2,3 mil. USD.
Multilaterální fond vytvářejí rozvinuté státy úhradou stanovených ročních příspěvků, odvíjejících se od škály příspěvků těchto zemí do ústředního rozpočtu OSN, na tříletá finanční období (replenishment period). Fond začínal v prvním období v letech 1991-1993 s objemem finančních prostředků 240 mil. USD, v nynějším období, tj. v letech 2003-2005 sumou 474 mil. USD. ČR přispívá v tomto posledním období ročně částkou 330.450,34 USD. Doposud tento fond zrealizoval investiční a neinvestiční projekty ve výši 1,4 mld. USD.
Online diskuse
Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
