Platforma pro OZE: Nález Ústavního soudu o fotovoltaice je politickým rozhodnutím

Platforma pro OZE, která iniciovala podání senátorského návrhu na zrušení tzv. solárního
odvodu a obnovení daňových prázdnin pro OZE, nesouhlasí se včerejším rozhodnutím
Ústavního soudu. Odůvodnění nálezu považuje za účelové a vnitřně rozporné. Platforma
pro OZE poukazuje na to, že Ústavní soud dezinterpretoval vyjádření navrhovatelů, aby
získal klíčovou záminku pro zamítnutí celého návrhu.

JUDr. Jakub Hájek, zakládající partner advokátní kanceláře NH Partners a právní poradce Platformy
pro OZE, komentuje: „Se včerejším rozhodnutím Ústavního soudu nesouhlasíme. Jeho odůvodnění
považujeme za nesprávné, resp. nedostatečné. Je v rozporu se závěry předních ústavních kapacit
z Právnické fakulty Univerzity Karlovy, které máme k dispozici a které jsme vzápětí po schválení
solárního odvodu v prosinci 2010 předložili senátorům.

Sám Ústavní soud připustil, že v případě solárního odvodu a zrušení daňových prázdnin pro OZE se
jedná o změnu systému podpory se zpětnými účinky, a tedy o tzv. nepravou retroaktivitu. Soud však
uzavřel, že jsou údajně zachovány základní zákonné garance, tedy garance prosté návratnosti
investic do OZE a výnosu na vyrobenou jednotku elektřiny. Nález Ústavního soudu je dále odůvodněn
tím, že tyto změny byly vyvolány ekonomickou situací státu. Pro tyto klíčové závěry se zásadními
dopady pro investory však Ústavní soud neměl dostatečné důkazy a spokojil se pouze s kalkulacemi
předloženými zástupci státu, tedy strany sporu. Současně se dopouští dezinterpretace vyjádření
navrhovatelů a jimi předložených důkazů“

Dr. Neela Winkelmann‐Heyrovská, koordinátorka Platformy pro OZE, doplňuje: „Ústavní soud na str.
33 nálezu interpretuje vyjádření navrhovatelů tak, že „pro typický projekt FVE o velikosti 1 MW byla
návratnost na úrovni 13 let a zavedením odvodu se přiblížila hranici 15 let.“ To neodpovídá
vyjádření navrhovatelů, které je citováno v bodu 24 nálezu (str. 17). Navrhovatelé v řízení neuvedli, že
garance je v každém případě naplněna, jak by mohlo vyplývat z interpretace Ústavního soudu.
Naopak konstatovali existenci jednoznačného porušení garance nebo alespoň závažnou a ostatními
důkazy nevyvrácenou pochybnost o jejím dodržení. Uvedená účelová dezinterpretace celou záležitost
fotovoltaiků de facto zahrála do autu.“

JUDr. Jakub Hájek pokračuje: „Platforma pro OZE předložila v rámci tzv. „amicus curiae briefu“, který
je v nálezu zmíněn, Ústavnímu soudu kalkulace, z nichž vyplývá, že skutečně došlo k porušení
zákonných garancí v důsledku napadených změn. I sám Ústavní soud připustil, že u některých
projektů mohlo v důsledku provedení změn systému podpory k tomuto porušení dojít. Současně
nicméně konstatoval, že nemá možnost tuto skutečnost u všech projektů důsledně zkoumat. To mu
překvapivě nebránilo dojít k předčasnému a nepodloženému závěru, že zákonné garance jsou i přes
provedené legislativní změny naplněny.

Tento svůj klíčový závěr Ústavní soud opírá o vyjádření ERU a vlády, tedy státních subjektů a autorů
napadených legislativních změn. Je zarážející, že si Ústavní soud nevyžádal stanovisko či studii od
nezávislého renomovaného subjektu. Tento postup byl s ohledem na dopady rozhodnutí Ústavního
soudu, resp. námitky vznesené navrhovateli jednoznačně na místě. Je naprosto nemyslitelné, aby
Ústavní soud odůvodnil své rozhodnutí tím, že navrhovatele dostatečně neprokázali porušení
zákonných garancí pro investory, resp. že naplnění těchto garancí nebylo dostatečně zpochybněno.
Ústavní soud takto postupoval a založil své rozhodnutí v podstatě na tom, že navrhovatelé neunesli
důkazní břemeno. Jsme pevně přesvědčeni, že Ústavní soud takto postupovat neměl. Vzhledem
k povaze řízení, které směřuje k ochraně ústavnosti, a významu rozhodnutí měl Ústavní soud
důsledně zkoumat a prověřovat možné porušení garancí z úřední povinnosti.

Zásah do systému podpory podle našeho názoru nelze zdůvodnit ani ekonomickou situací státu, resp.
změnou poměrů v oblasti investic do OZE. Zájem na právní jistotě investorů a ochraně jejich majetku
měl převážit nad nepodloženým veřejným zájem na zamezení údajně hrozícímu skokovému nárůstu
cen elektřiny v důsledku solárního boomu. Ústavní soud si opět nevyžádal žádnou odbornou studii,
která by tento existenci tohoto veřejného zájmu prokázala. Naopak v řízení vyšlo jasně najevo, že
napadené legislativní změny vedly a povedou k likvidaci celé řady investorů, kteří v jejich důsledku
přijdou o své projekty. Při realizaci investic přitom tito investoři vycházeli ze zákonných garancí, na
které se plně spolehli.

Jsme nadále přesvědčeni, napadená právní úprava je protiústavní. Cíle sledované zákonodárcem při
přijímaní napadených legislativních změn nejsou legitimní a zvolené prostředky nejsou přiměřené.
Očekáváme, že rozhodnutí Ústavního soudu vyvolá u řady zahraničních investorů konečné rozhodnutí
bránit své zájmy v mezinárodní arbitráži. Jejich počet lze jen obtížně předjímat, stejně tak lze jen
obtížně předjímat výsledek arbitráží. Úspěch zahraničních investorů však podle našeho názoru
v žádném případě nelze vyloučit.“

„Podle našeho názoru jednal Ústavní soud pod velkým tlakem politiky a jeho nález lze chápat jako
politické rozhodnutí. Jeho logika neúměrně nadhodnocuje podnikatelské riziko a v podstatě vylučuje
dlouhodobé investice s ohledem na připuštění zpětně působících změn právního řádu. Lze uzavřít, že
z našeho pohledu Ústavní soud nesplnil svoji úlohu záruky ústavnosti a v daném případě i poslední
pojistky proti arbitrážím,“ uzavírá Dr. N. Winkelmann‐Heyrovská.