Svaz obcí NP Šumava: Nálezem Ústavního soudu se péče o přírodu v národních parcích ještě více zdramatizuje

Plénum Ústavního soudu jednomyslně zamítlo návrh skupiny 25 senátorů na zrušení zákona č. 123/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, případně na zrušení jednotlivých ustanovení zákona o ochraně přírody a krajiny, která byla uvedeným zákonem novelizována. Plénum Ústavního soudu dospělo k názoru, že závisí výlučně na zákonodárci a exekutivě, jaké národní parky založí a jaká pravidla v nich upraví. Dle ústavních soudců lze mít jisté pochopení i pro argumenty, že přísná úprava pravidel chování v národních parcích znamená nepříjemná omezení pro místní obyvatele; zároveň národní park danou lokalitu nepochybně zatraktivňuje a místní obyvatelé budou mít v budoucnu možnost bránit se legálním způsobem proti omezujícím („aktivistickým“) snahám, namířeným například proti jejich vlastnictví či svobodě podnikání.

Předseda Svazu obcí Petr Málek k tomu dodává: „Vláda ANO, ČSSD a KDU-ČSL rozhodla, že péče o české národní parky bude vycházet z aktivistických a fundamentálně ochranářských představ, jejichž výsledkem bude další degradace přírodních, kulturních a sociálních hodnot Šumavy. Takový model národního parku je v příkrém rozporu s modelem, který byl šumavským obcím představován v době před jeho vyhlášením, kdy byl na šumavských obcích žádán souhlas s vyhlášením národního parku. Ústavní soud rozhodl, že bylo v kompetenci vlády tento podvod na šumavské přírodě, krajině a na šumavských obyvatelích zrealizovat. Těžko pochopitelné je i vyjádření soudců, že přísná úprava pravidel chování v národních parcích sice znamená nepříjemná omezení pro místní obyvatele, ale zároveň dané lokality národního parku nepochybně zatraktivňuje. Nevím, co soudci považují za atraktivní, ale vysychající a usychající torzo lesa, kde jsou místo zelených stromů suché pahýly, kam má veřejnost vstup zakázán, rozhodně atraktivní není. Zrovna tak neexistuje žádná reálná obrana místních obyvatel proti omezujícím aktivistickým snahám.“

Dle ústavních soudců je správné, že zákon stanoví obecný rámec, který bude prováděn vyhláškami ministerstva, opatřeními obecné povahy či správními rozhodnutími, aby tím mohla exekutiva operativně určovat pravidla podle nastalé situace.

Místopředsedkyně Svazu obcí Jana Hrazánková k tomu dodává: „Po celou dobu jsme volali po jasných pravidlech a kritizovali nehorázné ohýbání zákona podzákonnými předpisy a rozhodnutími vydávanými orgány ochrany přírody. Kritizovali jsme ohýbání zákona podle politické nálady na ministerstvu životního prostředí nebo ve vedení šumavského parku. Udivuje mě, že tuto podivnou praxi považují ústavní soudci za zcela běžnou, či dokonce žádoucí. A upozornění soudců, že jsou připraveni jakýkoliv extrémismus podzákonných předpisů či opatření zmírnit nebo zamítnout považuji za pouhou proklamaci. Komu se bude chtít v tak nestabilním právním prostředí postoupit soudní martyrium?“

Nezbývá, než vyčkat až se začnou vláda a poslanecká sněmovna zajímat o skutečnou pravdu, a ne o aktivistické báchorky a lži, a pokusí se napravit Brabcův aktivistický zákon novelou, která bude oproštěna od politicko-mocenských dohod aktivistů.