Děti Země: Neviditelné životní prostředí

Článek předsedy Dětí Země Miroslava Patrika k prezidentské kampani, v níž se ochrana životní prostředí stala opět okrajovým tématem veřejných diskusí, který vyšel v časopise A2 (18.01.2023).


Již několik měsíců probíhá volební kampaň, v níž se hraje o to, zda si v přímé volbě zvolíme poprvé prezidentku nebo potřetí prezidenta. Veřejnost přetřásá osobní, profesní i veřejný život a názory zájemců o tuto funkci. Dozvídáme se i to, jak by kandidáti a kandidátka řešili různé problémy našeho tekutého světa plného rizik a nezamýšlených důsledků, ačkoli prezident/ka o nich většinou rozhodovat nebude.

Poněkud zarazí, že ochrana životního prostředí je pro všechny kandidáty i masmédia téměř neviditelné téma. Přitom jsou závažné ekologické problémy našeho státu, Evropy i světa známé dlouho. Globální změny klimatu doprovázené závislostí na fosilní a jaderné energetice jsou navíc i bezpečnostním rizikem a zrychlující ubývání biodiverzity s dopady na zemědělství je zase rizikem potravinovým.

V České republice deset let na Hradě úřadoval Václav Klaus, který během té doby dvakrát vyhrál v anketě Zelená perla, v níž se hodnotí nejhloupější vyjádření týkající se životního prostředí, a to za následující výroky: „Občanská společnost je polemika se svobodnou společností! A je povinností každého demokrata ze všech svých sil, do konce svých věků proti ní bojovat!“ (2005); „Žádné ničení planety nevidím, nikdy v životě jsem neviděl a nemyslím, že nějaký vážný a rozumný člověk by to mohl říci“ (2007).

Obdobně arogantní názory během dalších deseti let v úřadě opakoval i Miloš Zeman, který ve stejné anketě zvítězil v roce 2014: „Jako prezident udělám vše pro to, aby zločiny ekologických nebo zelených fanatiků dále nepokračovaly.“ Již rok předtím získal anticenu Ropák za podporu plavebního kanálu Dunaj–Odra–Labe, prolomení územních limitů pro těžbu uhlí, kácení kůrovcem napadených stromů v Národním parku Šumava a rozvoje jaderné energetiky.

Jak tedy vypadají názory na životní prostředí v případě trojice nejsilnějších kandidátů na prezidenta – Andreje Babiše, Petra Pavla a Danuše Nerudové?

Ty Babišovy jsou dlouhodobě známé, dokládá to opět anketa o antiekologický výrok, kterou vyhrál v letech 2013 („My se jednou asi z té demokracie poděláme, všichni. Jak jinak totiž vysvětlit to, že se tu k dálnici vyjadřuje jezevec, ekologický terorista a taky každý starosta chce mít výjezd“) a 2019 („Ale my v Čechách máme rádi přírodu. Máme obrovský program na vodu. My chceme zasadit deset miliónů listnáčů. Kůrovec nám žere lesy. My chceme znovu motýle. A ty včely mají rády tu řepku. Můžou si kecat novináři, co chtějí. Mají. Je to pravda. Jsem byl v Lysé nad Labem na výstavě.“).

Pokud jde o dva zbývající kandidáty, ze čtyřiceti dvou otázek z volební kalkulačky se k životnímu prostředí vztahují pouze dvě. Jedna se týká protestů studentů proti nízké ochraně klimatu, s nimiž souhlasí Pavel i Nerudová. Druhá tematizuje jízdu veřejnou dopravou či na kole do prezidentského úřadu, což podpořili také oba. (Babiš nesouhlasil ani s jedním.) Jinak se toho ale mnoho nedozvíme a například v televizní superdebatě na ČT 24 téma ekologie zcela absentovalo.

Každý občan s pozitivním vztahem k životnímu prostředí tedy během prezidentské kampaně musí pracně zjišťovat, jaké jsou vlastně názory kandidátů na nejdůležitější otázku dneška. Existuje nicméně alespoň naděje, že se ekologická témata po dvaceti letech pohrdání do prezidentského úřadu opět vrátí.