SOCDEM: Nová dohoda EU o jihoamerickém dovozu: Chemie a hormony přímo na váš stůl, obává se diplomat

Lukáš Kaucký, bývalý náměstek ministra zahraničí, bývalý velvyslanec a člen SOCDEM, komentuje pro obchodní dohodu EU s jihoamerickou Mercosur.

V Bruselu jásají nad novou dohodou. Nadšení byrokratů ale nesdílejí evropští farmáři. Pro mnohé může být ranou do týla. Dohoda o volném obchodu EU se zeměmi Mercosur (Argentina, Bolívie, Brazílie, Paraguay a Uruguay) vypadá na první pohled velmi lákavě. Nový trh pro evropskou chemii a zejména strojírenství. Nebyl by to ale výplod Bruselu, kdyby neměl odvrácenou stranu. Ta jen posiluje dojem, že Komise nedokáže hájit zájmy evropských občanů.

Dohoda má jistě ambiciózní cíl: bezcelní prostor pro 700 milionů spotřebitelů. Z makroekonomického pohledu tento krok dává smysl, z geopolitického pohledu dává logiku upevnit obchodní pozice Evropy v rychle se rozvíjejícím regionu Latinské Ameriky. Obzvlášť v době narůstajícího protekcionismu a obchodní války mezi Západem a Čínou.

Hlavní příslib spočívá v odstranění cel, která dnes brání obchodu s průmyslovými výrobky, především automobily. 35% clo na evropské vozy působí jako silná bariéra chránící domácí výrobce v Brazílii. Odstranění překážky by znamenalo konkurenceschopnost evropských výrobců, jako je Volkswagen či další, především němečtí výrobci. V Jižní Americe by kupující profitovali z levnějších evropských aut.

Ale za jakou cenu? Dohoda umožní masivní dovoz levných jihoamerických zemědělských komodit do EU včetně geneticky modifikovaných organismů a hormonálně ošetřeného masa či antibiotik v potravinách. Země Mercosur disponují obrovskými plochami zemědělské půdy, nižšími náklady na práci, daleko méně přísnými ekologickými a výrobními standardy, nestarají se o welfare zvířat, růstové hormony či množství povolené chemie, což jim umožní vyvážet hovězí maso, sóju a kukuřici za ceny, kterým evropští farmáři nemohou konkurovat. Dohoda tak představuje zásadní riziko pro české i evropské zemědělce, v současnosti tvrdě tlačené národními i evropskými regulacemi. Ano, budeme mít možná levné hovězí. Ale za jakou cenu?

Evropské zemědělství navíc čelí „skrytému clu“ v podobě útlumové společné zemědělské politiky, objemových regulací (vzpomeňme bankrot českého cukrovarnictví) a ekologických nařízení, jež financují neobdělávání polí, ale zvyšují výrobní náklady. Kdybychom tyto náklady převedli na čísla, došli bychom k ekvivalentu oněch cel. Paradoxně EU omezuje vlastní zemědělskou produkci ve jménu ochrany životního prostředí, avšak zároveň otevírá dveře komoditám, které přicházejí přes oceán z míst, kde se s ekologickými standardy příliš nezatěžují. V Nizozemsku stát vykupuje a ruší mléčné a masné farmy kvůli snížení emisí metanu, ale na druhé straně klidně bude dovážet hovězí z Brazílie. Pomůže to životnímu prostředí? Ne.

Zvýšená poptávka po sóji a hovězím nutně povede k dalšímu kácení amazonského pralesa. A že dovážené komodity musejí splňovat evropské ekologické standardy? Do Hamburku přijede loď se sójou, ukážou razítko a všichni budou spokojení. Vymahatelnost pravidel a skutečná kontrola je iluzí.

Paradoxem je, že zatímco Evropská komise drtí evropský průmysl nesmyslnými ekologickými regulacemi, jejichž hlavním symbolem se stal Green Deal, tak region s přídomkem „plíce světa“ je jí úplně lhostejný. Chceme-li kvalitu, potravinovou bezpečnost a soběstačnost, vyrábějme u nás, kde máme kontrolu. Česko je soběstačné v produkci obilovin – ze 160 %, řepky ze 128 %, mléka ze 134 %, hovězího ze 120 %. Evropa má úrodnou půdu, kapacity i tradici zemědělské výroby, která je skutečně šetrná k přírodě. Umíme to a je absurdní, že se této schopnosti zbavujeme. Nebo chceme mzdové, sociální a zdravotní podmínky českých zemědělců na úrovni Argentiny?

Dohoda EU-Mercosur by mohla být pro Evropu příležitostí, ale pokud nebude postavena pouze na vzájemné výhodnosti a přísné fytosanitární kontrole, může přinést více škody než užitku – evropským farmářům i globálnímu klimatu. Stejně jako volný bezcelní dovoz zemědělské produkce z Ukrajiny. V roce 2023 se z Ukrajiny do EU dovezlo 36,5 mil. tun obilovin, tj. 13,5 % roční vlastní produkce EU, a 17,2 mil. tun olejnin, tj. 52 % roční vlastní produkce EU. V roce 2023 navíc zásadně vzrostly některé další dovozy z Ukrajiny, a to cukr o 1 000 %, vejce o 100 % a drůbeží maso o 50 %.

Vše, co se týká ochrany domácího trhu, je výhradně v kompetenci Rady EU, kde Česko zastupují premiér Fiala a ministři. Současná česká vláda zatím bojuje proti Babišovi a Jandejskovi a na české spotřebitele kašle.