Tiskové zprávy
CEMC: Plasty – zkáza nebo výzva pro budoucnost?
Od poloviny minulého století se naše společnost stala závislá na plastech. Náhrada přírodních materiálů způsobila revoluci a umožnila nám dosáhnout dříve nepředstavitelných možností. Plasty nám sice usnadňují každodenní život, ale jejich přínosy doprovází i negativní vlivy na životní prostředí a lidské zdraví. Celosvětová spotřeba plastů a plastových obalů se stává neúnosnou a neudržitelnou. Téma plastů zazní na konferenci Předcházení vzniku odpadů (dále PVO) ve dne 21. 9. 2018 v Praze.
Produkce plastového odpadu roste exponenciálně a jen v Evropské unii se ročně vyprodukuje téměř 26 mil. tun plastu. V celosvětovém měřítku se udává, že v letech 1950 – 2015 jich bylo vyrobeno 8,3 mld. tun a vzniklo tak 6,3 mld. tun odpadu.
Zásadním problémem nejsou ani tak tato závratná množství, ale spíše nakládání s nimi po ukončení jejich životnosti. „Bohužel plasty končí odhozené v přírodě nebo v mořích, kde se rozkládají stovky let. Stále častěji slýcháme o obřích ostrovech plastů, kdy ročně má končit každý rok v moři 8 mil. tun.„ uvádí Vladimír Študent, výkonný ředitel CEMC a organizátor konference PVO a dodává „Jako související problém se nově ukazují tzv. mikroplasty vyskytující se i v pitné vodě,“ jejichž výskyt v ČR byl v širším odborném kolektivu monitorován pracovníky Akademie věd České republiky.
Způsoby nakládání s plasty v EU
V Evropské unii se vytřídí méně než 30 % plastu, zbývající množství skončí buď na skládkách (31 %) nebo v zařízeních na energetické využití odpadů, kde se odpady alespoň energeticky využijí (39 %). Problémem je, že z uvedeného množství vytříděných plastů se pouze nepatrná část opět materiálově využije (cca 10 %). Nízká míra recyklace nejčastěji souvisí s cenou recyklátu a jeho kvalitou. Nedůvěra výrobců často spočívá v problematické kvalitě recyklátu, jeho stálosti a životnosti. „Řešení by tak mohly napomoci standardy a jednotné technické požadavky. Dalším faktorem jsou v Česku nízké skládkovací poplatky, které brání rozvoji a budování recyklačních technologií,“ komentuje Vladimír Študent.
Blýská se na lepší časy?
Existující problém rezonuje jak půdě OSN, tak zejména pak na půdě Evropská komise. Ta přichází se strategií pro omezení spotřeby plastů. Jejím cílem je například lépe regulovat leckdy problematické biologicky rozložitelné plasty, nebo omezit používání nadměrných obalů, včetně těch z plastů. Jednotlivé členské země na nic nečekají a již řada z nich přichází s návrhy na restriktivní omezování použití plastů. Pozornost se obrací zejména k potravinářskému průmyslu a k jednorázovým plastům. Tlak je tak veden především na provozovatele rychlých občerstvení.
Z řady vyjádření dotčeného Ministerstva životního prostředí (MŽP) vyplývá, že Česká republika místo restrikcí spatřuje budoucnost v podpoře dobrovolných a ekonomických nástrojů a pobídek, které mají stimulovat reálnou poptávku po výrobcích obsahující recyklované materiály. „Nabízí se tak například vyšší podpora zelených veřejných zakázek upřednostňujících právě dodavatele a výrobky splňující uvedené předpoklady“, popisuje možnosti Študent. Jako úspěšný příklad uplatnění dobrovolných dohod uvádí iniciativu Ministerstva životního prostředí na omezení jednorázových plastů #dostbyloplastu. MŽP se podařilo uzavřít dobrovolné dohody na omezení plastového nádobí s několika významnými společnostmi, jako České dráhy, a.s., nebo UNIPETROL, a.s. provozující síť čerpacích stanic BENZINA.
Unikátní česká technologie
V nedávné minulosti se naděje pro vyřešení existujícího problému upíraly k tzv. oxo-plastům. Tyto v podstatě konvenční plasty obsahují malé množství aditiv organického původu, která mají za působení ultrafialového záření a tepla urychlit oxidaci a následnou fragmentaci materiálu. Bohužel se tyto předpoklady v praxi nenaplnily a naopak vznikl nový problém, kdy vzniklé fragmenty setrvávají v životním prostředí. Reakcí na tuto skutečnost byl návrh Evropské komise na jejich zákaz v EU, ten je však v současné době zablokován.
„Problémem tzv. bioplastů, mezi které by neměly být řazeny oxo-plasty, je časté nedořešení, co s nimi po skončení jejich životnosti. Průmyslové kompostárny se zdráhají je přijímat z důvodů možné kontaminace kompostu. Některé biodegradabilní plasty mohou rovněž působit vážné potíže recyklačnímu odvětví, jelikož jsou nerozpoznatelné od konvenčních plastů,“ uvedla k problematice bioplastů v odborném článku pro zářijové číslo časopisu Odpadové fórum Vlaďka Janková.
Naštěstí díky vědeckému pokroku se objevují i technologie řešící uvedené problémy. Unikátní česká biotechnologie Hydal dokáže zpracovat použitý fritovací odpadní olej a přeměnit ho na 100% rozložitelný bioplast v přírodě. „Technologie společnosti NAFIGATE Corporation a.s. tak v uzavřeném cyklu (bez odpadů) přemění odpady např. z fastfoodů na vysoce hodnotnou surovinu využitelnou například v kosmetické divizi, kde nahradí dnes používané a problematické mikroplasty“ uvádí v rozhovoru pro zářijové číslo časopisu Odpadové fórum Lenka Mynářová, členka představenstva společnosti.
Opravdu se musíme obávat mikroplastů?
Pozornost věnovaná plastům zamořujících moře a oceány se pozvolna přesunuje k výskytu mikroplastů ve sladkovodních zdrojích pitné vody. „Ty se do životního prostředí dostávají buď ze spotřebních výrobků (kosmetika, čisticí prostředky), ve kterých jsou obsaženy, nebo sekundárně rozpadem větších předmětů (například vlákna uvolňující se při praní prádla)“ uvádí pro Odpadové fórum Magdaléna Barešová z řešitelského týmu prováděné studie Ústavu pro hydrodynamiku Akademie věd ČR, v.v.i. Studie očekávaně potvrdila přítomnost mikroplastů (plastových částic menších než 5 mm) v pitné vodě a navíc bylo zjištěno, že současné technologie čistíren odpadních vod dokáží odstranit až 80 % mikroplastových částic v závislosti na vodním zdroji, odběrovém dni a konkrétní úpravně.
„Přítomnost mikroplastů v pitné vodě je fakt a lze předpokládat, že v souvislosti s rozvojem schopností analytických přístrojů budou detekovány další a ještě menší částice. Otázkou však zůstává vliv na naše zdraví, kdy k jednoznačným závěrům chybí dostatek vědeckých studií,“ ukončuje Vladimír Študent.
Konference Předcházení vzniku odpadů (20. - 21. 9 .2018)
Hlavním tématem letošní konference budou všudypřítomné plasty. Ty v souvislosti s druhou světovou válkou a následně v 50. a 60. letech způsobily revoluci v náhradě přírodních materiálů, a otevřely lidstvu dříve nepředstavitelné možnosti. Neudržitelná situace si však z pohledu ochrany životního prostředí žádá nalezení vhodných řešení mířících na jejich omezení, regulaci a opětovného využití. Dále se konference zaměří na prevenci vzniku odpadů z pohledu místních samospráv v kontextu s omezením skládkování v roce 2024, a patřičná pozornost bude druhý den opět věnována právě potravinovému odpadu. Více o konferenci si můžete přečíst na: http://predchazeniodpadu.cz/
Odpadové fórum
Odborný časopis Odpadové fórum má již dlouhou tradici. Je vydáván od roku 2000. Tištěný náklad časopisu je 2500 výtisků. Aktuální rozsah tvoří 44 stránek věnovaných odpadovému hospodářství (tj. předcházení vzniku odpadu, nakládání s ním a jeho využívání nebo odstraňování) a komunální a průmyslové ekologii. Časopis se také věnuje širší problematice životního prostředí. To znamená i oblastem ochrany ovzduší a vod, chemických látek a přípravků, EIA/SEI, IPPC, hluku a dalším tématům souvisejícím s dopady činností podniků na životní prostředí. Časopis se zaměřuje na měnící se kontext evropské politiky životního prostředí a přináší komplexní informace, sleduje vývoj legislativy, upozorňuje na povinnosti, dotační příležitosti nebo školení.
Produkce plastového odpadu roste exponenciálně a jen v Evropské unii se ročně vyprodukuje téměř 26 mil. tun plastu. V celosvětovém měřítku se udává, že v letech 1950 – 2015 jich bylo vyrobeno 8,3 mld. tun a vzniklo tak 6,3 mld. tun odpadu.
Zásadním problémem nejsou ani tak tato závratná množství, ale spíše nakládání s nimi po ukončení jejich životnosti. „Bohužel plasty končí odhozené v přírodě nebo v mořích, kde se rozkládají stovky let. Stále častěji slýcháme o obřích ostrovech plastů, kdy ročně má končit každý rok v moři 8 mil. tun.„ uvádí Vladimír Študent, výkonný ředitel CEMC a organizátor konference PVO a dodává „Jako související problém se nově ukazují tzv. mikroplasty vyskytující se i v pitné vodě,“ jejichž výskyt v ČR byl v širším odborném kolektivu monitorován pracovníky Akademie věd České republiky.
Způsoby nakládání s plasty v EU
V Evropské unii se vytřídí méně než 30 % plastu, zbývající množství skončí buď na skládkách (31 %) nebo v zařízeních na energetické využití odpadů, kde se odpady alespoň energeticky využijí (39 %). Problémem je, že z uvedeného množství vytříděných plastů se pouze nepatrná část opět materiálově využije (cca 10 %). Nízká míra recyklace nejčastěji souvisí s cenou recyklátu a jeho kvalitou. Nedůvěra výrobců často spočívá v problematické kvalitě recyklátu, jeho stálosti a životnosti. „Řešení by tak mohly napomoci standardy a jednotné technické požadavky. Dalším faktorem jsou v Česku nízké skládkovací poplatky, které brání rozvoji a budování recyklačních technologií,“ komentuje Vladimír Študent.
Blýská se na lepší časy?
Existující problém rezonuje jak půdě OSN, tak zejména pak na půdě Evropská komise. Ta přichází se strategií pro omezení spotřeby plastů. Jejím cílem je například lépe regulovat leckdy problematické biologicky rozložitelné plasty, nebo omezit používání nadměrných obalů, včetně těch z plastů. Jednotlivé členské země na nic nečekají a již řada z nich přichází s návrhy na restriktivní omezování použití plastů. Pozornost se obrací zejména k potravinářskému průmyslu a k jednorázovým plastům. Tlak je tak veden především na provozovatele rychlých občerstvení.
Z řady vyjádření dotčeného Ministerstva životního prostředí (MŽP) vyplývá, že Česká republika místo restrikcí spatřuje budoucnost v podpoře dobrovolných a ekonomických nástrojů a pobídek, které mají stimulovat reálnou poptávku po výrobcích obsahující recyklované materiály. „Nabízí se tak například vyšší podpora zelených veřejných zakázek upřednostňujících právě dodavatele a výrobky splňující uvedené předpoklady“, popisuje možnosti Študent. Jako úspěšný příklad uplatnění dobrovolných dohod uvádí iniciativu Ministerstva životního prostředí na omezení jednorázových plastů #dostbyloplastu. MŽP se podařilo uzavřít dobrovolné dohody na omezení plastového nádobí s několika významnými společnostmi, jako České dráhy, a.s., nebo UNIPETROL, a.s. provozující síť čerpacích stanic BENZINA.
Unikátní česká technologie
V nedávné minulosti se naděje pro vyřešení existujícího problému upíraly k tzv. oxo-plastům. Tyto v podstatě konvenční plasty obsahují malé množství aditiv organického původu, která mají za působení ultrafialového záření a tepla urychlit oxidaci a následnou fragmentaci materiálu. Bohužel se tyto předpoklady v praxi nenaplnily a naopak vznikl nový problém, kdy vzniklé fragmenty setrvávají v životním prostředí. Reakcí na tuto skutečnost byl návrh Evropské komise na jejich zákaz v EU, ten je však v současné době zablokován.
„Problémem tzv. bioplastů, mezi které by neměly být řazeny oxo-plasty, je časté nedořešení, co s nimi po skončení jejich životnosti. Průmyslové kompostárny se zdráhají je přijímat z důvodů možné kontaminace kompostu. Některé biodegradabilní plasty mohou rovněž působit vážné potíže recyklačnímu odvětví, jelikož jsou nerozpoznatelné od konvenčních plastů,“ uvedla k problematice bioplastů v odborném článku pro zářijové číslo časopisu Odpadové fórum Vlaďka Janková.
Naštěstí díky vědeckému pokroku se objevují i technologie řešící uvedené problémy. Unikátní česká biotechnologie Hydal dokáže zpracovat použitý fritovací odpadní olej a přeměnit ho na 100% rozložitelný bioplast v přírodě. „Technologie společnosti NAFIGATE Corporation a.s. tak v uzavřeném cyklu (bez odpadů) přemění odpady např. z fastfoodů na vysoce hodnotnou surovinu využitelnou například v kosmetické divizi, kde nahradí dnes používané a problematické mikroplasty“ uvádí v rozhovoru pro zářijové číslo časopisu Odpadové fórum Lenka Mynářová, členka představenstva společnosti.
Opravdu se musíme obávat mikroplastů?
Pozornost věnovaná plastům zamořujících moře a oceány se pozvolna přesunuje k výskytu mikroplastů ve sladkovodních zdrojích pitné vody. „Ty se do životního prostředí dostávají buď ze spotřebních výrobků (kosmetika, čisticí prostředky), ve kterých jsou obsaženy, nebo sekundárně rozpadem větších předmětů (například vlákna uvolňující se při praní prádla)“ uvádí pro Odpadové fórum Magdaléna Barešová z řešitelského týmu prováděné studie Ústavu pro hydrodynamiku Akademie věd ČR, v.v.i. Studie očekávaně potvrdila přítomnost mikroplastů (plastových částic menších než 5 mm) v pitné vodě a navíc bylo zjištěno, že současné technologie čistíren odpadních vod dokáží odstranit až 80 % mikroplastových částic v závislosti na vodním zdroji, odběrovém dni a konkrétní úpravně.
„Přítomnost mikroplastů v pitné vodě je fakt a lze předpokládat, že v souvislosti s rozvojem schopností analytických přístrojů budou detekovány další a ještě menší částice. Otázkou však zůstává vliv na naše zdraví, kdy k jednoznačným závěrům chybí dostatek vědeckých studií,“ ukončuje Vladimír Študent.
Konference Předcházení vzniku odpadů (20. - 21. 9 .2018)
Hlavním tématem letošní konference budou všudypřítomné plasty. Ty v souvislosti s druhou světovou válkou a následně v 50. a 60. letech způsobily revoluci v náhradě přírodních materiálů, a otevřely lidstvu dříve nepředstavitelné možnosti. Neudržitelná situace si však z pohledu ochrany životního prostředí žádá nalezení vhodných řešení mířících na jejich omezení, regulaci a opětovného využití. Dále se konference zaměří na prevenci vzniku odpadů z pohledu místních samospráv v kontextu s omezením skládkování v roce 2024, a patřičná pozornost bude druhý den opět věnována právě potravinovému odpadu. Více o konferenci si můžete přečíst na: http://predchazeniodpadu.cz/
Odpadové fórum
Odborný časopis Odpadové fórum má již dlouhou tradici. Je vydáván od roku 2000. Tištěný náklad časopisu je 2500 výtisků. Aktuální rozsah tvoří 44 stránek věnovaných odpadovému hospodářství (tj. předcházení vzniku odpadu, nakládání s ním a jeho využívání nebo odstraňování) a komunální a průmyslové ekologii. Časopis se také věnuje širší problematice životního prostředí. To znamená i oblastem ochrany ovzduší a vod, chemických látek a přípravků, EIA/SEI, IPPC, hluku a dalším tématům souvisejícím s dopady činností podniků na životní prostředí. Časopis se zaměřuje na měnící se kontext evropské politiky životního prostředí a přináší komplexní informace, sleduje vývoj legislativy, upozorňuje na povinnosti, dotační příležitosti nebo školení.
Online diskuse
Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
