Moravský ornitologický spolek: Podzimní hosté mělčin

Celý podzim je ve znamení tahu ptáků do zimovišť. Jednou ze skupin ptáků, se kterou se můžeme v tomto období poměrně běžně setkávat, jsou jespáci. Nejčastěji uvidíme hejnka jespáka obecného (Calidris alpina) a jespáka bojovného (Philomachus pugnax).

Jespák obecný je velký asi jako špaček a má delší, mírně zahnutý zobák. Ve svatebním šatě má rezavě hnědá záda s černohnědými skvrnami a černé břicho. Z tohoto výrazného zbarvení se v současnosti setkáme pouze s náznaky, protože ptáci jsou již v přechodném šatě, který přechází do prostého šatu, který je na zádech nevýrazně šedohnědý a na břiše bílý.

Jespák bojovný je výrazně větší. Dosahuje asi velikosti kosa a má i delší nohy. Zobák je v poměru k hlavě kratší než u předchozího druhu a je rovný. Samci jsou výrazně větší než samice a ve svatebním šatě je není možné zaměnit s žádným jiným druhem. Mají pestrý vztyčitelný límec a při uších dvě chocholky. Vybarvení je natolik individuální, že svého času byla vypsána vysoká finanční prémie pro toho, kdo předloží dva zcela stejně vybarvené jespáky bojovné ve svatebním šatě. Autoři této svérázné soutěže, která stála spoustu jespáků život, již dávno nežijí a prémie se svého vyplacení těžko kdy dočká. V prostém šatě, ve kterém je můžeme pozorovat nyní, si jsou jespáci bojovní vzájemně hodně podobní. Záda jsou nahnědlá, s tmavými skvrnami, břicho je bílé s šedavými skvrnami.

Pokud zastihneme oba druhy jespáků někde na mělčině, jsou velmi aktivní a stále pobíhají a vybírají z bahna různé živočichy. Často jsou doprovázeni dalšími druhy bahňáků, jako jsou čejky, kulící, vodouši nebo bekasíny. Podmínky pro pozorování všech těchto druhů se budou zlepšovat s nižšími stavy vody v rybnících, které se budou pozvolna připravovat na předvánoční výlovy.