Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti, v. v. i.: Potkáme v našich lesích exotické dřeviny, jako je sekvojovec obrovský nebo zerav obrovský?

V posledních letech se vlivem projevů klimatické změny zhoršuje zdravotní stav našich lesů. V důsledku rozsáhlých kalamit dochází k výraznému úbytku smrku a v menší míře i borovice. Těžiště obnovy lesů bude i do budoucna spočívat v hledání vhodných druhů našich domácích dřevin. Přesto se nabízí legitimní otázka, jestli je možné využít některé perspektivní a ekonomicky zajímavé geograficky nepůvodní druhy dřevin (GND) jako částečné, ale nikoli převažující, náhrady.
Na tuto zajímavou možnost se zaměřili vědci z VÚLHM, v. v. i., Výzkumné stanice Opočno, při řešení výzkumného projektu NAZV QK22020045 „Potenciál geograficky nepůvodních druhů dřevin v lesním hospodářství ČR“. Jedním z výstupů, který připravili pro praxi, je certifikovaná metodika „Zakládání experimentálních porostních směsí geograficky nepůvodních druhů dřevin s domácími dřevinami na příkladu sekvojovce obrovského a zeravu obrovského“.
Metodika popisuje zakládání experimentálních ploch zaměřených na tvorbu porostních směsí GND a domácích dřevin, jejich následnou porostní výchovu, hodnocení růstu, prosperity a jejich vlivu na složky životního prostředí (na půdu a domácí faunu a flóru).
Vědci si jako modelové dřeviny zvolili poměrně neobvyklé druhy – a to sekvojovec obrovský (Sequoiadendron giganteum) a zerav obrovský (Thuja plicata), které v našich podmínkách zatím nalezly uplatnění především v okrasném sadovnictví, ale zkušenosti s jejich lesnickým využitím jsou minimální.
Větší lesnické zkušenosti s pěstováním těchto severoamerických dřevin mají v západní Evropě, ale převážně z podmínek výrazně oceánického klimatu s neporovnatelně vyššími srážkovými úhrny. Zkušenosti z lesních výsadeb ve srovnatelných podmínkách okolních evropských států jsou omezené.
Pro jejich případné využití se tedy musí ověřit způsob a vhodnost pěstování v domácích podmínkách. Proto v posledních letech byly v České republice založeny experimentální výzkumné plochy s těmito dřevinami.
Legislativní vymezení užití GND v lesním hospodářství ČR je dáno zákonem č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. S výjimkou modřínu opadavého a douglasky tisolisté mimo zvláště chráněná území (na základě zákona 364/2021 Sb.) jsou GND v režimu závazných stanovisek orgánu ochrany přírody. Zakládání experimentálních ploch GND tak musí probíhat na základě povolení šíření nepůvodních dřevin z výzkumných důvodů. Zakládání experimentálních ploch GND se předpokládá výlučně mimo oblasti zájmu ochrany přírody.
Sekvojovec obrovský – Sequoiadendron giganteum
Současná oblast přirozeného rozšíření sekvojovce zahrnuje relativně malé území v oblasti Sierra Nevada ve střední Kalifornii. Původní lokality s výskytem sekvojovce jsou předmětem ochrany přírody, přesto dochází k jejich úbytku. Jsou tvořeny ca 67 prostorově izolovanými „lesíky“ o několika jedincích až 20 000 stromech. Tyto porosty trpí nedostatečnou přirozenou obnovou, především z důvodu absence přirozených požárů.
První výsadby v evropských lesích jsou datovány z roku 1862 u Weinheimu v Německu a druhé nejstarší u Belle Etoile v Belgii. Další evropské výsadby pochází až z období po druhé světové válce, kdy byl do lesních porostů vysazován např. v Rakousku. V Evropě se pěstuje především jako okrasná dřevina v zahradách, parcích a arboretech.
Zerav obrovský – Thuja plicata
Zerav obrovský roste na pacifickém pobřeží Severní Ameriky od Humboldtovy země (Kalifornie) po jižní Aljašku. Vnitrozemské populace se vyskytují od Britské Kolumbie do západní Montany a severního Idaha. Přirozeně roste od hladiny moře do výšky 910 m v jihovýchodní Aljašce. V Britské Kolumbii je jeho výškové rozšíření vyšší, od hladiny moře do 1190 m. Ve vnitrozemí se nachází ve výškách od 320 m do 2130 m. Největší rozsah výškového rozšíření má v Oregonu, kde se vyskytuje od hladiny moře až do 2290 m.
Zerav je často přítomen ve všech stadiích sukcese lesa a zaujímá pionýrská, sukcesní i klimaxová stadia. Obvykle je však považován za klimaxový nebo téměř klimaxový druh. Vedle douglasky se jedná o hospodářsky nejvýznamnější dřevinu západního pobřeží Severní Ameriky.
V evropských lesích se pěstuje především ve Velké Británii, Irsku nebo Německu a Dánsku. Ojedinělé výsadby lze nalézt i v dalších evropských zemích (Polsko, Slovensko aj.). Dendrochronologická porovnání z jižního Německa ukazují, že ačkoli je tloušťkový přírůst zeravu výrazně vyšší oproti smrku ztepilému, oba druhy reagují na klimatické změny podobně a zerav obrovský pravděpodobně není tolerantnější k suchu než smrk. Z Brandenburska v Německu jsou známé úspěšné podsadby zeravu obrovského pod borovici lesní.
Závěr
V lesním hospodářství ČR již máme pozitivní zkušenosti s pěstováním introdukovaných dřevin, jako je douglaska tisolistá nebo ořešák černý. Jedním ze způsobů adaptace lesů na klimatickou změnu je rozšíření počtu druhů i geograficky nepůvodních dřevin, které mohou dlouhodobě prosperovat v našich lesích a doplnit tak domácí dřeviny. Mohly by to být i sekvojovec obrovský a zerav obrovský.
Metodika „Zakládání experimentálních porostních směsí geograficky nepůvodních druhů dřevin s domácími dřevinami na příkladu sekvojovce obrovského a zeravu obrovského“ je ke stažení zde: https://www.vulhm.cz/files/uploads/2026/02/LP_5_2025.pdf
Autoři metodiky: Ing. David Dušek, Ph.D., Ing. Jiří Souček, Ph.D., Ing. Ondřej Špulák, Ph.D.; VÚLHM, v. v. i., VS Opočno, e-mail: dusek@vulhmop.cz
Podle originálu připravil Ing. Jan Řezáč, VÚLHM, v. v. i., e-mail: rezac@vulhm.cz