Malá liška – klub přátel přírody z Olomouce: Povedená ochutnávka severočeského podzimu s přídavkem inverze a mlhy

Už téměř rok pořádá klub přátel přírody Malá liška z Olomouce své netradiční turistické a poznávací akce. Netradiční byl i listopadový výjezd do Jizerských hor. Jenom opravdový recesista si totiž k objevování krás tamní zvlněné krajiny a nálad místních obyvatel vybere chmurný podzim charakterizovaný inverzí, mlhou a brzkým stmíváním. Skupina 12 cestovatelů, k nimž se v Liberci přidal třináctý, ale prokázala jak smysl pro recesi, tak značnou odolnost vůči rozmarům počasí.

Smyslem zájezdu bylo oplatit libereckému klubu přátel přírody červnovou návštěvu v Olomouci, kdy jsme společně prošli historické centrum města s průvodcem a poseděli v kavárně. Jen to by nestačilo, proto byl připraven i půldenní výlet do Jizerských hor a další na dominantu zdejšího kraje Ještěd. Na tento program jsme vyrazili na tři dny počínaje 17. listopadem v počtu tří plných aut a ještě než jsme dosáhli Liberce, posilnili jsme se pověstnými klobásami na odpočívadle v lese kolem Hradce Králové. Cesta z Olomouce ostatně nebyla dlouhá, slabé čtyři hodinky. Vyplatila se ale autem, vlakové spojení není nejlepší.

Ubytováni jsme byli v pseudorenesančním zámečku z roku 1897 ve Vratislavicích nad Nisou, které jsou dnes částí Liberce. Zvenku to byla impozantní stavba obklopená parkem, zevnitř jsou dojmy trochu méně veselé, ale odpovídající 150 korunám za noc v posteli s povlečením. Jeden z pokojů, které jsme dostali, byl dokonce v kuželovité věži. Zde jsme se scházeli všichni k podvečerním posezením a sídlil zde štáb akce.

Čtvrteční odpoledne a podvečer jsme strávili s libereckými Přáteli přírody. Ti pro nás připravili fundovanou prohlídku města, které je na rozdíl od barokní Olomouce mladší, s budovami převážně secesními. Moc nás zaujalo. Počasí na nás bylo chladnější, ale uměli jsme se před ním schovat do kavárny i do restaurace s pečenou kachnou. To jsme ale neměli dělat, protože zbylí Liberečáci mezitím nachystali bohaté občerstvení v klubu Arabela, kde naše prohlídka končila. Následovalo příjemné povídání a zpívání u kytar, podařilo se vytvořit příjemnou atmosféru. Jednou z posledních tramvají jsme se přesouvali na náš zámek.

Příští ráno jsme přímo ve Vratislavicích nad Nisou, kde jsme bydleli, jsme už sami navštívili pivovar a muzeum Ferdinanda Porsche, zdejšího rodáka, jehož automobily a další vynálezy používá celý svět. Kolem poledne jsme dorazili do Bedřichova, kde jsme měli naplánovaný asi 10kilometrový výšlap. Počasí bylo ale dosti chladné, tak to nebyl až takový zážitek. Vypadalo to, že každou chvíli už musí napadnout sníh a všechny doposud zavřené chalupy a chaty se promění v penziony naplněné milovníky lyžování. Stáhli jsme se proto do Vratislavic a užili si příjemný večer s přivezeným štěňátkem piva.

Protože jsme nespěchali v sobotu na vlak (auto má své výhody), dovolili jsme si ještě zajet pod Ještěd, odtud vyjet lanovkou na vrchol pod vysílač. Inverze ale nedovolovala velké výhledy, i když semotam problesklo sluníčko a bylo vidět aspoň něco. Po občerstvení v útrobách zázraku techniky a důkladné prohlídce architektury zevnitř i zvenku jsme absolvovali sestup do údolí po turistické a naučné stezce přes Kozí skály. Společným obědem na úpatí hory jsme uzavřeli povedenou akci, která účastníky stmelila. Tentokrát jsme poznali kus pěkné přírody, ale také jsme objevili, že nezáleží na věku, pokud si má jeden s druhým co říct.
Liberec je krásné historické město, zdejší specifická krajina Jizerských hor si nás získala a tamní Přátelé přírody jsou milí a inspirativní. Pro všechny tři důvody stojí za to se tam vrátit, třeba někdy na přelomu jara a léta. Navíc ty, co rádi lyžují, velice mrzí, že takovou vymoženost, jako dojet pomocí MHD až ke sjezdovkám, nemají i u nich doma...není to nějaká světová rarita?

Hynek Pečinka a Bety Tomanová
Malá liška – klub přátel přírody z Olomouce
www.malaliska.cz