Tiskové zprávy
Hl. m. Praha: Praha slaví 100 let novodobé kanalizace
27. června 2006 | Hl. m. Praha
Radní Miloš Gregar dnes spolu se starostou Prahy 6 Tomášem Chalupou a dalšími hosty zahájil v Ekotechnickém muzeu v Papírenské ulici v Praze 6 oslavy 100. výročí novodobé pražské kanalizace. Vybudováním kanalizačního systému, jehož nejdůležitější součástí byla čistírna odpadních vod v Bubenči, se Praha stala jako jedno z prvních měst v Evropě moderní aglomerací bez zápachu a splašků na ulici či ve Vltavě. Spolupořadatelem oslav je hlavní město Praha a záštitu nad celou akcí převzal primátor Pavel Bém.
„Pražský kanalizační systém je obrovským technickým dílem, které městu umožňuje žít. Většina Pražanů o něm ví pouze to, že existuje a sté výročí moderní kanalizace proto chceme využít i k tomu, aby se o něm lidé dozvěděli více. Proto pořádáme řadu akcí včetně prohlídek technického zázemí ústřední čistírny odpadních vod, umožníme návštěvníkům nakouknout do uzlu páteřní stokové sítě pod Staroměstskou radnicí, který je sám o sobě krásnou ukázkou technické architektury, připravili jsme akce pro děti atd.“, řekl radní Miloš Gregar.
Na počátku moderního stokování byl William Heerlein Lindley.
Působení Williama Heerlein Lindleye v Praze na přelomu 19. a 20. století se stalo nesmazatelnou kapitolou nejen pražské historie, ale i dějin evropského technického myšlení. Složitost řešení pražské „kanalisační otázky“ byla výjimečná a Lindleyovo řešení bylo příkladem autorova mimořádného odborného rukopisu. Vzniklý projekt svým zpracováním a významem překročil hranice tehdejšího Rakousko-Uherska.
Tento anglický inženýr vstoupil na pražskou komunální scénu s razancí a elegancí technicky vyspělého a evropskými zkušenostmi vybaveného odborníka. Neváhal prosazovat své myšlenky někdy i „proti všem“ a nestaral se o politickou podporu. V kanalizační kanceláři se obklopil zdatnými a pracovitými tuzemskými odborníky, udával směr a vyžadoval jeho tvůrčí plnění. Mnohé myšlenky nebyly jeho, ale jeho spolupracovníků. Vždy je pečlivě prozkoumal a pokud je přijal za své, nechal je okamžitě realizovat.
Většina tehdy postavených liniových staveb pracuje pro Pražany dodnes, Lindleyova čistírna odpadních vod sloužila více než šedesát let.
Prvním technickým dílem, které zbavovalo jeden z pražských stavebních objektů nežádoucí vody, byla stoka od poloviny 12. století odvodňující areál strahovského kláštera premonstrátů. Obdobných dílčích stok bylo několik a to až do konce 18. století, kdy začalo budování kanalizační sítě podle projektu Leonarda Hergeta. Ale až nejvyšší purkrabí Karel hrabě Chotek se energicky postaral o dokončení první pražské veřejné kanalizace. Byla to však z našeho pohledu odvodňovací síť poměrně nedokonalá odvádějící splašky přímo do Vltavy.
Zastupitelstvo královského hlavního města Prahy vyhlásilo dne 16. července 1884 soutěž na projekt generelního řešení pražské kanalizace. Sešlo se pět projektů, ale žádný plně neodpovídal zadání. A tak městská rada zadala vypracování nového projektu bez další soutěže týmu Hobrecht – Kaftan. Postup městské rady při zadávání projektu vzbudil velké pobouření. Nespokojeni byli i městští inženýři Josef Václavek a Čeněk Ryvola. Na protest proti postupu svých nadřízených vypracovali soukromě a bez nároku na odměnu projekt vlastní a pražské obci ho ostentativně darovali. K posouzení obou projektů byl přizván W. H. Lindley.
Ten oba projekty detailně posoudil a navrhl, že vypracuje vlastní projekt nové pražské kanalizace a čistírny odpadních vod. V červnu 1893 předal Lindley komplexní projekt stokové sítě ústící do mechanické čistírny odpadních vod v Bubenči. Pro stoky byl zvolen vejčitý tvar a jako stavební materiál určil cihlu. Podrobně rozpracoval i parametry čistírny.
Stavba moderní pražské kanalizační soustavy začala oficiálně zahájením výstavby staroměstského stokového sběrače na počátku roku 1898, i když některé práce byly zahájeny v předstihu. V roce 1901 byla zahájena stavba čistírny. Dne 27. června 1906 byl zahájen zkušební provoz čistící stanice. Toho dne bylo otevřeno stavidlo kmenové stoky A a splaškové vody začaly přitékat do čistícího procesu.
W. H. Lindley působil v Praze třináct let a předal hlavnímu městu Českého království a okolním obcím to nejlepší, co uměl – základní stokovou síť a mechanickou čistírnu odpadních vod skvělého a elegantního řešení. Ze svých spolupracovníků v kanalizační kanceláři, a to zejména s Emanuelem Heinemannem, Vincentem Ryvolou a Eduardem Máslem, vytvořil tvůrčí kolektiv, který postavil základy moderní pražské kanalizace. Z jejich úspěšné práce žila Praha po dalších několik desítek let a technické pojetí a řešení „otázky kanalisační“ stále ovlivňuje současné pražské stokování. V té době stanovené technické normativy jsou na území pražské aglomerace dodnes živé.
„Pražský kanalizační systém je obrovským technickým dílem, které městu umožňuje žít. Většina Pražanů o něm ví pouze to, že existuje a sté výročí moderní kanalizace proto chceme využít i k tomu, aby se o něm lidé dozvěděli více. Proto pořádáme řadu akcí včetně prohlídek technického zázemí ústřední čistírny odpadních vod, umožníme návštěvníkům nakouknout do uzlu páteřní stokové sítě pod Staroměstskou radnicí, který je sám o sobě krásnou ukázkou technické architektury, připravili jsme akce pro děti atd.“, řekl radní Miloš Gregar.
Na počátku moderního stokování byl William Heerlein Lindley.
Působení Williama Heerlein Lindleye v Praze na přelomu 19. a 20. století se stalo nesmazatelnou kapitolou nejen pražské historie, ale i dějin evropského technického myšlení. Složitost řešení pražské „kanalisační otázky“ byla výjimečná a Lindleyovo řešení bylo příkladem autorova mimořádného odborného rukopisu. Vzniklý projekt svým zpracováním a významem překročil hranice tehdejšího Rakousko-Uherska.
Tento anglický inženýr vstoupil na pražskou komunální scénu s razancí a elegancí technicky vyspělého a evropskými zkušenostmi vybaveného odborníka. Neváhal prosazovat své myšlenky někdy i „proti všem“ a nestaral se o politickou podporu. V kanalizační kanceláři se obklopil zdatnými a pracovitými tuzemskými odborníky, udával směr a vyžadoval jeho tvůrčí plnění. Mnohé myšlenky nebyly jeho, ale jeho spolupracovníků. Vždy je pečlivě prozkoumal a pokud je přijal za své, nechal je okamžitě realizovat.
Většina tehdy postavených liniových staveb pracuje pro Pražany dodnes, Lindleyova čistírna odpadních vod sloužila více než šedesát let.
Prvním technickým dílem, které zbavovalo jeden z pražských stavebních objektů nežádoucí vody, byla stoka od poloviny 12. století odvodňující areál strahovského kláštera premonstrátů. Obdobných dílčích stok bylo několik a to až do konce 18. století, kdy začalo budování kanalizační sítě podle projektu Leonarda Hergeta. Ale až nejvyšší purkrabí Karel hrabě Chotek se energicky postaral o dokončení první pražské veřejné kanalizace. Byla to však z našeho pohledu odvodňovací síť poměrně nedokonalá odvádějící splašky přímo do Vltavy.
Zastupitelstvo královského hlavního města Prahy vyhlásilo dne 16. července 1884 soutěž na projekt generelního řešení pražské kanalizace. Sešlo se pět projektů, ale žádný plně neodpovídal zadání. A tak městská rada zadala vypracování nového projektu bez další soutěže týmu Hobrecht – Kaftan. Postup městské rady při zadávání projektu vzbudil velké pobouření. Nespokojeni byli i městští inženýři Josef Václavek a Čeněk Ryvola. Na protest proti postupu svých nadřízených vypracovali soukromě a bez nároku na odměnu projekt vlastní a pražské obci ho ostentativně darovali. K posouzení obou projektů byl přizván W. H. Lindley.
Ten oba projekty detailně posoudil a navrhl, že vypracuje vlastní projekt nové pražské kanalizace a čistírny odpadních vod. V červnu 1893 předal Lindley komplexní projekt stokové sítě ústící do mechanické čistírny odpadních vod v Bubenči. Pro stoky byl zvolen vejčitý tvar a jako stavební materiál určil cihlu. Podrobně rozpracoval i parametry čistírny.
Stavba moderní pražské kanalizační soustavy začala oficiálně zahájením výstavby staroměstského stokového sběrače na počátku roku 1898, i když některé práce byly zahájeny v předstihu. V roce 1901 byla zahájena stavba čistírny. Dne 27. června 1906 byl zahájen zkušební provoz čistící stanice. Toho dne bylo otevřeno stavidlo kmenové stoky A a splaškové vody začaly přitékat do čistícího procesu.
W. H. Lindley působil v Praze třináct let a předal hlavnímu městu Českého království a okolním obcím to nejlepší, co uměl – základní stokovou síť a mechanickou čistírnu odpadních vod skvělého a elegantního řešení. Ze svých spolupracovníků v kanalizační kanceláři, a to zejména s Emanuelem Heinemannem, Vincentem Ryvolou a Eduardem Máslem, vytvořil tvůrčí kolektiv, který postavil základy moderní pražské kanalizace. Z jejich úspěšné práce žila Praha po dalších několik desítek let a technické pojetí a řešení „otázky kanalisační“ stále ovlivňuje současné pražské stokování. V té době stanovené technické normativy jsou na území pražské aglomerace dodnes živé.
Online diskuse
Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
