Archeologické centrum Olomouc: Pravěké studny součástí osídlení u Kojetína. Archeologové objevili přes 1200 objektů na 200 metrech zkoumané plochy.

Odborníci z Archeologického centra Olomouc ukončili záchranný archeologický výzkum na jižním obchvatu Kojetína, který probíhal od září loňského roku na ploše dlouhé přibližně 200 metrů. Práce souvisejí s modernizací železniční tratě Brno–Přerov, konkrétně se stavbou 5 Kojetín–Přerov o celkové délce 16 kilometrů. Záchranný archeologický výzkum bude na trase pokračovat i nadále souběžně se stavebními pracemi. Ty zajišťuje firma Subterra a zadavatelem zakázky je Správa železnic.

„Celkem jsme na úseku nalezli přes 1200 archeologických objektů. Mezi nejčastější nálezy na lokalitě patří sídlištní objekty z doby římské a přelomu starší a mladší doby železné. Zachytili jsme také velké množství kůlových a sloupových jamek, které představují pozůstatky po základových konstrukcích nadzemních staveb,“ vysvětlil vedoucí výzkumu Vít Záhorák z Archeologického centra Olomouc. K nejmladším nálezům patří doklady slovanského osídlení ze 7. století našeho letopočtu, zatímco nejstarší sídlištní objekty pocházejí z eneolitu a jsou datovány přibližně do období kolem roku 4000 před naším letopočtem.

Pravěká vodohospodářská zařízení

Na závěr výzkumu odborníci identifikovali dvě studny a pozůstatky další, zatím blíže neurčené dřevěné konstrukce. „Studna se srubovou konstrukcí pravděpodobně pochází z halštatského až časně laténského období. Dataci jsme určili na základě kusů leštěné keramiky nalezených uvnitř studny,“ uvedl archeolog Záhorák. Studna měla čtvercový půdorys a byla vybudována z masivních dřevěných prken o délce přibližně 1,2 metru, uložených v jílovitém podloží. V blízkosti této studny odborníci odkryli druhou, menší studnu kruhového tvaru, která vznikla vydlabáním jednoho kmene stromu. Její stáří zatím nelze určit.

Výplň obou studní odborníci během výzkumu odebírali systematicky po vrstvách a následně je převezli k laboratornímu proplavování. „Současně jsme odebrali vzorky ze sloupců výplně i z profilů objektů, které umožní provedení přírodovědných, environmentálních a paleoekologických analýz. Ty mohou přinést informace o tehdejším přírodním prostředí,“ doplnil Záhorák. Dřevěné konstrukce i odebrané vzorky archeologové převezli do laboratoří v Olomouci, kde je odborníci budou zpracovávat a analyzovat s cílem zpřesnit časové zařazení vodohospodářských objektů.

Sídliště z doby železné a doby římské

Největší počet nálezů na výzkumné ploše pochází z doby římské a doby železné, převážně se jedná o sídlištní objekty. Archeologové identifikovali deset polozemnic z přelomu starší a mladší doby železné, které se od pozdějších germánských zahloubených chat liší především nepravidelnou vnitřní konstrukcí.

Z doby římské archeologové odkryli celkem pět germánských zahloubených chat. Nejvýraznější rozdíl mezi stavbami z doby železné a z doby římské spočívá v jejich vnitřní konstrukci. Germánské zemnice si lidé stavěli s pravidelným šestiúhelníkovým půdorysem a se šesti nosnými kůly, které nesly střešní konstrukci. Mezi kůly proplétali proutí vymazané hlínou, délka jedné strany stavby činila přibližně čtyři metry.

Součástí sídlišť z obou období byly také zásobní jámy, které lidé využívali jako sklípky k uchovávání potravin a po ztrátě jejich původní funkce je později používali jako odpadní jámy. Ze zahloubených objektů odborníci odebrali vzorky pro přírodovědné analýzy, které pomohou rekonstruovat přírodní prostředí v době osídlení a upřesnit vztahy mezi jednotlivými objekty a jejich funkcí.

Depot železných předmětů

K zajímavým objevům na lokalitě patří depot železných předmětů, který archeologové odkryli v jednom z objektů se stopami po spáleništi. Nález obsahoval mazanici, popel a několik železných artefaktů, mezi nimi například držadlo vědra, rozlámanou pilu, zlomenou kosu, kolík s okem a tři dlouhé železné klíče. „Jednalo se o zhruba čtyřicet centimetrů dlouhé klíče určené k uzavírání závory. Nejde o klíče k zámkům, jak je známe dnes. Pravděpodobně sloužily k uzavírání větších staveb a podobné typy se běžně používaly už v době laténské a přetrvaly až do středověku,“ vysvětlil Záhorák. Klíče jsou v současnosti uloženy v laboratoři, kde probíhá jejich konzervace.

Doklady každodenního života zemědělského osídlení

Archeologický výzkum odhalil soubor nálezů typický pro zemědělská sídliště. „Šlo především o velké množství keramických střepů, přesleny na výrobu příze, zvířecí kosti, kameny z konstrukcí pícek a kostěné nástroje, například jehlice, šídla nebo hladítka,“ uvedl Záhorák. Součástí nálezů byly také zdobené kusy keramiky. „U zdobených keramických nádob je výzdoba chronologicky citlivá. Teprve po omytí a zpracování keramiky budeme schopni přesněji určit její stáří a kulturní zařazení,“ doplnil Záhorák.

Sídlištní pohřby jako součást osídlení

Odborníci na lokalitě odhalili tři sídlištní pohřby a jeden samostatný hrob. U jednoho z pohřbů se jednalo o kostru dítěte uloženou v jámě. Ostatky nebyly uloženy v anatomické poloze a keramika nalezená v prostoru hrobu byla v rozlámaném stavu. Kosterní ostatky bude analyzovat antropolog v Archeologickém centru v Olomouci.
„Výzkum dokládá stopy lidského osídlení a každodenního života v této oblasti od eneolitu, tedy zhruba od roku 4000 před naším letopočtem, až po raný středověk kolem roku 700 našeho letopočtu. Jde o místo, kde se lidé opakovaně usazovali napříč tisíciletími,“ shrnul vedoucí výzkumu.

Odborníci dokončili záchranný archeologický výzkum na jižním obchvatu Kojetína na konci prosince loňského roku. Všechny nalezené předměty nyní projdou laboratorními analýzami v Archeologickém centru Olomouc, následně budou očištěny, odborně zpracovány a zdokumentovány. O výsledcích přírodovědných analýz budou odborníci veřejnost průběžně informovat.