Správa NP České Švýcarsko: Při vichřici padl i jeden z velmi starých smrků v NP České Švýcarsko

Během vichřice, která zasáhla území národního parku dne 29. 10. 2017, došlo také k vyvrácení jednoho z velmi starých a pozoruhodných smrků v Českém Švýcarsku. Vyvrácený smrk rostl u České silnice a dosahoval výšky přes 46 metrů, jeho odhadované stáří je přes 200 let. Takovýchto smrků je v lesích národního parku jen několik desítek a nacházejí se v chladných údolích, kde vládnou klimatické podmínky srovnatelné s podmínkami horskými. Nejvyšší a patrně nejstarší známý smrk Českosaského Švýcarska se nachází při státní hranici na saském území, měří 53 metrů a jeho stáří je okolo 400 let.

Přesný věk smrku správa parku zjistí v příštích týdnech, kdy ze stromu budou odebrány výřezy z kmene. Tyto vzorky v budoucnu poslouží jako exponáty v expozicích pro návštěvníky Českého Švýcarska.

Smrk ztepilý je původně horská dřevina, která se po poslední době ledové na území dnešního národního parku vyskytovala pouze v menší míře v chladných roklích. Velkého rozšíření se tato dřevina na pískovcovém území dočkala až v souvislosti s moderními formami lesnictví, které byly zaměřeny na relativně rychlou produkci dobře zpracovatelných dřevin. Smrky tak nahradily před několika málo stovkami let nahradily zdejší původní, převážně jedlobukové lesy.

Většina smrků v současných porostech, které byly z velké části zakládány po mniškové kalamitě ve dvacátých letech 20. století, je mladší než 100 let a stromy dosahují výšek do 35 metrů. Právě monokulturní charakter lesů a stejnověkost takto založených smrčin patří k příčinám vysokých škod následkem vichřice. Během letošní vichřice Hewart bylo na území parku podle nejnovějších odhadů poškozeno 7500 krychlových metrů převážně smrkových porostů, objem kalamitního dřeva je více jak dvojnásobný v porovnání s orkánem Kyrill v roce 2007, kdy v národním parku vzniklo 3443 krychlových metrů kalamitního dřeva.

Poškozené smrkové dřevo musí být zpracováno a odvezeno z lesa, aby nedošlo v příštím roce k namnožení kalamitních škůdců. Uvolněné plochy také budou využity k obnově lesů tak, aby získaly přírodě bližší charakter. Cílenými lesnickými zásahy správa národního parku dlouhodobě a postupně navrací lesům přirozenější podobu, aby v budoucnu byly v maximální možné míře nezávislé na lidské péči.