Moravský ornitologický spolek: Připomínka romantiky severu

S potáplicemi se většina z nás setká hlavně ve filmech o severské přírodě. Jejich svatební volání bývá také nepostradatelnou součástí relaxačních skladeb. Méně známé však je, že se s nimi můžeme vzácně setkat i u nás. Nejvíce pozorování sice bývá v listopadu a prosinci, ale pravidelně na ně občas narazíme i v dalších měsících. Při své cestě k zimovištím se pravidelně zastaví a někdy také nějakou dobu zdrží na větších, hlubších vodních plochách s čistou vodou. Neinformovaný pozorovatel by asi byl zklamán. Z krásných vzorů svatebního šatu nezbývá skoro nic a zaslechnout aspoň tichounký krátký výkřik se podaří opravdu jen ojediněle.

Nejběžnějším zatoulancem bývá potáplice severní (Gavia arctica). Je větší než kachna divoká a má štíhlejší obrys. Zimní zbarvení bývá černohnědé a šedé, kombinované s bílým. Ve svatebním šatě je šedá barva doplněna kontrastními černobílými pruhy a skvrnami. Typickým chováním je krátké ponořování hlavy pod hladinu, po kterém často následuje rychlé potopení. To trvá kolem 20 sekund a potáplice při něm loví malé rybky řadu metrů pod hladinou. Mnohem vzácněji se objevuje potáplice malá (Gavia stellata), která je o něco menší. Její zbarvení v zimním šatě je velmi podobné a tak nezbývá, než použít k jejímu určení odlišné držení těla při plavání a tvar zobáku. To nebývá pro pozorovatele vždy jednoduché, protože oba druhy potáplic se obvykle drží daleko od břehu.

Členové Moravského ornitologického spolku zaznamenávají již několik týdnů výskyt a pobyt potáplic na nádržích v Tovačově. Ve stejnou dobu se objevilo až 6 potáplic severních a jedna potáplice malá. I když se nejedná o rekordní počty, je to v případě potáplic severních zhruba dvojnásobek loňského stavu.

Text Adolf Goebel (mobil: 776 064 743)