Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti, v. v. i.: Pro obnovu lesů potřebujeme kvalitní zdroje reprodukčního materiálu lesních dřevin

V oblastech, kde kůrovcová kalamita již odezněla nebo pomalu končí, řeší lesníci problém, jakým způsobem a z jakých zdrojů obnovit poničené lesy. Do popředí se tak dostává otázka dostatku a vhodnosti zdrojů reprodukčního materiálu jednotlivých lesních dřevin pro poškozené oblasti. Nelze totiž sázet cokoliv, co je zrovna po ruce, dovezeno odkudsi.
V některých lokalitách se může projevit i značný nedostatek mateřských porostů vhodných pro obnovu a bude nutné přenášet osivo i ze vzdálenějších oblastí. Proto prudce vzrůstá význam zachovaných kvalitních porostů i jedinců různých dřevin, které bude nutné zařadit mezi zdroje uznané ke sběru osiva, tedy reprodukčního materiálu pro obnovu lesů.
S ohledem na nárůst poptávky po reprodukčním materiálu všech druhů lesních dřevin, zejména v důsledku extrémních projevů sucha v posledních letech a probíhající kůrovcové kalamity, zpracovali vědci z VÚLHM, v. v. i. rozsáhlý metodický manuál zaměřený na selekci některých typů zdrojů reprodukčního materiálu hospodářsky významných i méně zastoupených dřevin, včetně jejich regionálních populací (ekotypů).
V trvale udržitelném lesním hospodářství mají početné a zároveň geneticky variabilnější uznané zdroje reprodukčního materiálu nenahraditelný význam pro udržení vysoké míry adaptability nových generací lesních dřevin na měnící se prostředí a přispívají tak mimo jiné ke snižování nákladů na umělou obnovu lesa omezením potřeby opakovaných výsadeb. Selektované zdroje jsou z podstaty využívaných výběrových kritérií odolnější k působení abiotických a biotických činitelů, a mohou tak poskytovat cenný reprodukční materiál po delší dobu.
K 31. 12. 2019 bylo v kategorii uznaných zdrojů identifikovaného reprodukčního materiálu evidováno 513 zdrojů semen (27 065 ks) a 67 809,77 ha uznaných porostů. Uznaných zdrojů selektovaného reprodukčního materiálu bylo evidováno 67 185 ha. Ze zdrojů kvalifikovaného reprodukčního materiálu bylo evidováno 963 rodičů rodiny, resp. 5850 klonů jehličnanů; a 622 rodičů rodiny, resp. 2578 klonů listnáčů.
Metodika je rozdělena do dvou nosných částí, z nichž první je zaměřena na kritéria uznávání jednotlivých stromů, které současná legislativa (zákon č. 149/2003 Sb., vyhláška č. 29/2004 Sb.) označuje jako rodiče rodiny (slouží-li ke generativnímu způsobu reprodukce) či ortety (slouží-li k odběru částí rostlin). Druhá část se pak věnuje kritériím pro uznávání porostů fenotypových tříd A a B.
Struktura metodiky zohledňuje platnou legislativu, ale i změny, ke kterým došlo v životním prostředí ČR, kdy sice výrazně pokleslo znečištění ovzduší (imisní zátěž), avšak nově se začaly projevovat důsledky měnícího se klimatu (extrémní sucha, šíření invazních houbových patogenů, kalamitní přemnožení hmyzích škůdců aj.). V takto extrémních podmínkách musí produkční kritéria ustoupit do pozadí před požadavky na odolnost, např. vůči suchu, degradaci půdy, příp. v blízkosti průmyslových provozů i nadále k imisím.
V míře detailu a šíři druhového spektra dřevin jde o dosud nejpodrobnější příručku určenou odborným pracovníkům provádějícím selekci jednotlivých stromů a lesních porostů. Zahrnuje všechny hlavní druhy domácích i introdukovaných dřevin, u nichž přichází procedura uznávání v největší míře v úvahu, ale i některé méně běžné druhy.
Snahou autorů bylo využít všech dřívějších pozitivních zkušeností soustředěných v literatuře (včetně starších metodických pokynů a právních předpisů) a zpracovat podrobný, uživatelsky pokud možno přívětivý návod, objektivizující postup selekce. K přínosům metodiky patří i jistá míra standardizace přístupu k uznávání genetických zdrojů v rámci ČR spojená s vyšší předvídatelností výsledků uznávacích řízení z pohledu vlastníků a správců lesních majetků.
Selekční kritéria jsou u jednotlivých dřevin většinou formulována poměrně široce, přičemž je jejich aplikace často jen fakultativní, tj. závislá na posouzení uživatelem metodiky. Kritéria by tedy neměla být považována za zcela ultimativní, ale mají spíše sloužit k usnadnění rozhodování o uznání/neuznání posuzovaného zdroje s tím, že je vždy třeba přihlédnout ke specifičnosti stanovištních podmínek, potenciální citlivosti zdroje k předpokládanému postupu klimatické změny, míře ohrožení lokální populace dřeviny (ekotypu) apod. Jedním z cílů je rovněž snaha o určitou míru standardizace přístupu k uznávání, byť s vědomím nutnosti zachování regionálních specifik.
Zveřejnění selekčních kritérií má současně podpořit rozhodování vlastníků a správců lesních majetků a jejich odborných lesních hospodářů při vytipovávání ortetů, rodičů rodin či porostů lesních dřevin v jimi vlastněných či spravovaných lesích z hlediska smysluplnosti podávání žádostí o jejich uznání. Širší dostupnost metodiky může zafungovat i jako stimul k vyšší míře uznávání zdrojů reprodukčního materiálu v případech, kdy vlastníci kvalitu porostů a mimořádně hodnotných jedinců na svém majetku nedoceňují.
Metodika může sloužit všem pracovníkům lesního provozu a státní správy lesů, kteří přicházejí do styku s problematikou uznávání zdrojů reprodukčního materiálu lesních dřevin, využitelná je však i pro pracovníky odborného školství a studenty lesnicky zaměřených vzdělávacích subjektů, pracovníky lesnického výzkumu i zaměstnance dalších příbuzných profesí.
Zachovaní genetických zdrojů lesních dřevin in situ, ať již vybraných mimořádných jedinců nebo celých kvalitních porostů, má jen obtížně stanovitelnou finanční hodnotu, která v sobě zahrnuje zvýšení ekologické stability lesního prostředí, zachování biodiverzity a plnění celé řady dalších ekosystémových služeb, a to i do budoucna prostřednictvím potomstev vzešlých z přirozené i umělé obnovy.
V rámci hospodářsky nejvýznamnější bioprodukční funkce pak kvalitní zdravé porosty zároveň poskytují cennou obnovitelnou surovinu. Podle odhadu představuje zavedení systému selekce genetických zdrojů lesních dřevin potenciální zvýšení dřevní produkce minimálně o 20 %.
U vtroušených druhů, které se v lesích vyskytují jen vzácně (plané ovocné dřeviny, tis červený ap.), je třeba vyhledávat a uznávat i jejich genetické zdroje rostoucí mimo les, u nichž je pak třeba uvažovat s působením faktorů nelesního prostředí (absence konkurence, pastva, přímé zásahy člověka aj.) ovlivňujících habitus (např. délku kmene, způsob větvení ap.).
Manuál „Metodické postupy a kritéria pro uznávání a zabezpečení zdrojů reprodukčního materiálu lesních dřevin“ je ke stažení zde: https://www.vulhm.cz/files/uploads/2022/02/LP_5_2021.pdf
Kontakt na autory metodiky: Ing. mult. Bc. Petr Novotný, Ph.D., e-mail: pnovotny@vulhm.cz