Arnika: Prohlášení nevládních organizací a zástupců samosprávy k záměru výstavby kanálu Dunaj – Odra – Labe a k problematice vodních cest v České republice

Usnesením vlády ČR číslo 1319 ze dne 10. 12. 2001 k návrhu řešení současné situace ve vnitrozemské a námořní plavbě České republiky bylo uloženo ministrovi dopravy a spojů zpracovat a předložit vládě do 30. 9. 2002 aktualizovaný Program podpory rozvoje vodní dopravy v České republice. Lze předpokládat, že součástí záměru na zpracování aktualizovaného Programu bude i nadále výhledový záměr na vybudování kanálu Dunaj – Odra – Labe přes území České republiky.

V usnesení vlády ani navazujícím harmonogramu zpracování této aktualizace Programu se nepočítá s posouzením "Programu podpory rozvoje vodní dopravy v České republice" z hlediska vlivů na životní prostředí podle § 14 zákona číslo 244/1992 Sb. ve znění zákona číslo 132/2000 Sb. a zákona číslo 100/2001 Sb. Záměry obsažené v "Programu podpory rozvoje vodní dopravy v České republice" však mohou ovlivnit i tak závažné skutečnosti, jako je např. vymezování evropské sítě ochrany přírody a krajiny NATURA 2000 v trase kanálu (směrnice EU 79/409/EEC a 92/43EEC), zájmy ochrany povrchových i podzemních vod včetně dvou CHOPAV (zákon číslo 254/2001 Sb.), zájmy ochrany stávajících CHKO, zejména Litovelské Pomoraví, Poodří a dalších kategorií ochrany přírody a krajiny (zákon číslo 114/1992 Sb.), ochrana lesů (zákon číslo 289/1995 Sb.), ochrana zemědělského půdního fondu (zákon číslo 344/1992 Sb.) atd.

Záměr výhledové výstavby kanálu D-O-L přitom blokuje územní ochranou koridoru jiné funkční využití rozsáhlé výměry pozemků, dnes převážně v soukromém vlastnictví. Proto je nutné tyto záměry znovu zvážit, a to i z ekonomického hlediska včetně mezinárodního kontextu, neboť zjevně není zaručena ani dlouhodobá návratnost investic typu D-O-L, ale ani souvislé splavnění Vltavy nad Prahou. Územní ochrana koridoru D-O-L komplikuje rozvojové záměry a prostorové i funkční uspořádání mnohých měst a obcí, optimální trasování a technické řešení mnohých staveb technické a dopravní infrastruktury, se všemi důsledky, včetně zvyšování investičních i provozních nákladů na desítky let.

Nezanedbatelnou je i skutečnost, že stavební a regulační zásahy do říčních toků mohou výrazným způsobem zvyšovat povodňové škody.

Z těchto důvodů se shodli níže podepsaní zástupci samosprávy a nevládních organizací na podpoře následujících bodů stanoviska MŽP k uvedené problematice z června 2002:

1.nesouhlasíme se zakotvením územní ochrany koridoru pro tento záměr ani jako rezervy pro dlouhodobý výhled po návrhovém období, tedy ani po roce 2020 a zařazením záměru mezi veřejně prospěšné stavby,

2.požadujeme, aby Aktualizace programu podpory vodní dopravy v České republice, jejíž zpracování bylo uloženo ministrovi dopravy usnesením vlády ČR číslo 1319 z 10. 12. 2001, byla předložena k posouzení z hlediska vlivů na životní prostředí jako koncepce podle zákona číslo 244/1992 Sb. v platném znění před předložením do jednání vlády, i za cenu nedodržení uloženého termínu 30. 9. 2002, a to včetně projednání přeshraničních vlivů.

Kromě ekologických vlivů považujeme za nezbytné u investic typu D-O-L kvalifikované posouzení návratnosti a ekonomické proveditelnosti investice. Nerentabilní čili ztrátové investice škodí životnímu prostředí sice nepřímo, ale zato výrazně.