MZV ČR: Projev ministra zahraničních věcí a předsedy Motoristů sobě Petra Macinky při žádosti o důvěru vládě

Vážený pane předsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, dámy a pánové, občané České republiky,

my tu dnes stojíme před vámi, protože v parlamentní demokracii má vláda jediného skutečného adresáta své odpovědnosti. Tím je Poslanecká sněmovna. Nejsou to sociální sítě. Nejsou to žádné neziskové organizace. Nejsou to žádná zahraniční ani naše média. Ale je to tato Sněmovna jako reprezentant vůle občanů České republiky, který je suverénem moci v naší zemi.

Naše vláda dnes žádá o důvěru. Ne proto, že bychom si ji nárokovali. Ale proto, že jsme připraveni ji svou prací obhájit.

Nebudu tady zabíhat do detailů programových, protože o tom tady obsáhle mluvil pan premiér, takže ho nebudu duplikovat. Dnes k vám nemluvím proto, abych vás přesvědčoval. Vím totiž, že některé nepřesvědčíme nikdy, někteří nemají zájem s námi souhlasit, i kdyby chtěli. Mluvím tedy spíše k Vám, kteří jste poslanci a poslankyněmi vládní koalice.

Vy už jste přesvědčeni byli – také proto tu dnes sedíte jako většina této Sněmovny.

Mluvím k Vám proto, abych poděkoval.

A abych pojmenoval, co jsme společně dokázali, co společně začínáme a proč je to důležité nejen pro nás, ale pro miliony lidí, kteří naší vládě dali mandát ke změně.

Naše vláda nevznikla náhodou. Nevznikla z žádného pohodlí. A nevznikla proto, že by to bylo nejsnazší řešení.

Vznikla proto, že většina občanů této země už nechtěla pokračování starých pořádků.

Nechtěla vládu, která lidem říká, že problémem nejsou špatná rozhodnutí státu, ale že problémem jsou oni sami.

Nechtěla vládu, která se víc bojí titulku v zahraničním médiu než reakce vlastních občanů.

Nejenom voliči Motoristů, ale i hnutí ANO a SPD tuto změnu umožnili.

Každý z nás přišel z jiné politické tradice. Ale máme společný jmenovatel, který nás spojil v tuto většinu:
* respekt k obyčejným lidem,
* odpor k aroganci moci,
* odmítání ideologického experimentování se státem.

Lidé naše strany této vládní koalice nevolili proto, abychom je vychovávali, nebo dokonce převychovávali. Volili nás proto, abychom vládli normálně, srozumitelně a v jejich zájmu.

A přesně to je změna, kterou dnes naše vláda zosobňuje.

Jedna z největších křivd posledních let nebyla ekonomická. Byla lidská. Byl to pocit, že vláda se dívá na vlastní občany svrchu.

Že je považuje za problém, který je potřeba „vysvětlit“, „napravit“ nebo dokonce „umlčet“.

Tento styl 15. prosince loňského roku skončil v momentu, kdy byla naše vláda jmenována.

A skončil samozřejmě právě díky vám – díky vládní většině, která vrací české politice elementární slušnost.

Další důležitá věc, která nás spojuje, je, že stát není platformou pro aktivismus.

Politická rozhodnutí nemají vznikat v kancelářích neziskových organizací, které nikdo nevolil, ale za to je bůhvíkdo platí.

Nemají vznikat podle toho, kdo je hlasitější na sociálních sítích.

A to platí jak pro vnitřní politiku, tak pro tu politiku zahraniční.

Jako ministr zahraničních věcí chci říct zcela jasně:

Zahraniční politika České republiky se dělá ve Strakově akademii a na Ministerstvu zahraničí. Ne v think-tancích, neziskovkách, nátlakových organizacích, na aktivistických fórech, anebo v médiích.

Jsem zároveň ministrem životního prostředí. Musím říct, že po pár týdnech v obou těchto úřadech se potvrzuje, že obě tyto agendy dodnes trpěly stejným problémem: převahou ideologie nad realitou a realismem.

V zahraniční politice jsme udělali zásadní obrat v její formě.

Už to není politika mávání ctnostmi.

Už to není politika tweetů místo diplomacie.

Už to není politika, kde se víc řeší, jestli nás pochválí v Bruselu, než jestli z toho má něco Česká republika.

Vracíme národní zájem do centra diplomacie.

Každé rozhodnutí poměřujeme jednoduchými otázkami:
* Je to dobré pro bezpečnost Česka?
* Je to dobré pro naši prosperitu?
* Je to dobré pro svobodu našich občanů?

A to je přístup, na který většina českých občanů roky čekala. Občané nerozuměli, proč musíme do světa vyvážet „pravdu a lásku“, když máme své zboží a služby. Také proto jsme zřídili na ministerstvu zahraničních věcí celou sekci ekonomické diplomacie. To je něco, co minulá vláda pravděpodobně ani nevěděla, že existuje.

Včera jsem byl v Senátu na akci Svazu průmyslu a dopravy, kde jsem nabídl, že ministerstvo může zkusit zajistit pro jejich exportéry jakési krytí služebními pasy, což jim zjednoduší vízové procedury a zvýší jejich ochranu před případnou šikanou v komplikovanějších regionech, kam potřebujeme vyvážet naše produkty. Fakt nerozumím, proč něco takového nebylo možné již dávno – respektive rozumím. Export nebyl prioritou té předchozí vlády. Nyní již je.

Podařilo se nám narovnat vztahy se Slovenskem, s nímž jsme navázali tam, kde předešlá vláda přátelskou a nadstandardní spolupráci přerušila a k Bratislavě se nepochopitelně otočila zády. Dokonce jsme viděli dětinsky šaškujícího vicepremiéra Fialovy vlády, jak se účastní protivládních demonstracích s transparenty na Slovensku. To je opravdu zoufalé.

Obnovujeme dialog ve střední Evropě. Protože Střední Evropa není přítěž. Je to prostor společných zájmů – a my je budeme hájit. Mluvíme s Polskem, mluvíme s Maďarskem, mluvíme s Německem.

Mluvíme s nimi ale bez nadřazenosti. Bez urážek. Bez ideologického mentorství.

Protože naše zahraniční politika již není soutěží o morální čistotu, ale nástrojem, jak chránit zájmy vlastního státu.

Co se týče Ukrajiny, zachovali jsme jistý racionální postoj k Ukrajině. Ale skončila doba, kdy to bylo jediné téma české politiky. Česká vláda má odpovědnost především vůči českým občanům, kteří dali ve volbách vzniknout naší koalici. A tedy je to postoj, který většina této Sněmovny sdílí.

Našim partnerům v Kyjevě jsme změnu vlády vysvětlili. I to, jak bylo v české politice téma války zneužíváno pro zakrývání vládních selhání předchozího kabinetu. Netřeba říkat detaily, volby to potvrdily. Oni toto slyšeli s překvapením, ale asi rádi, protože vědí, jaká je pravda.

Jsem také ministr životního prostředí, takže říkám jasně:
* Ochrana přírody není ideologie.
* Klimatická politika nesmí ničit průmysl, zdražovat život lidem a likvidovat konkurenceschopnost.

Proto my:
* odmítáme zákaz spalovacích motorů,
* odmítáme povinné fotovoltaiky,
* odmítáme Green Deal v současné podobě.

Naší odpovědí je rozumná adaptace, ne zelený fanatismus.

A jsem osobně moc rád, že právě toto naše vládní většina má odvahu říkat nahlas.

Veřejné finance nejsou ideologickým nástrojem. Jsou to peníze lidí, kteří pracují, podnikají a vychovávají děti.

Proto žádné:
* dotace na aktivismus,
* ideologické experimenty,
* drahé symbolické projekty.

Každé ministerstvo ponese odpovědnost. Každý výdaj bude muset obstát. Paní ministryně je přísná a nemilosrdná. Otázka nápravy Stanjurovského experimentu bude složitá, ale paní Schillerová je žena na svém místě. Voliči hnutí ANO na ni mohou být pyšní.


Proč má tato vláda smysl?

Kolegové, tato vláda má smysl proto, že:
* vrací politiku lidem,
* vrací stát realitě,
* vrací rozhodování z ideologií zpět k odpovědnosti.

Lidé, kteří nás volili, čekali právě na tuto změnu. A tu dnes i vidí.

Vážené kolegyně a kolegové, máme většinu ve sněmovně. Máme mandát. A máme odpovědnost.

Nešli jsme do boje sami pro sebe. Šli jsme do tohoto boje pro lidi, kteří chtějí normální stát, normální vládu a normální budoucnost naší země.

Poslední poznámku tady v tom mém vystoupení, které bych chtěl říct je, že nová česká vládní koalice se vyznačuje mimo jiné mimořádně korektními a přátelskými vztahy. Já jsem za to opravdu rád, protože to je něco, co v České republice dlouho chybělo. Umíme se spolu bavit. S panem premiérem jsme si korektní vztahy nastavili již při spolupráci v evropských Patriotech, kde nás i s jinými evropskými politickými stranami pojí stejný pohled na svět a na řadu problémů, jimž Západ a Evropa čelí.

Musím zdůraznit, že i moje vztahy s panem předsedou Okamurou osobně považuji za mimořádně přátelské. Vážíme si sebe navzájem, respektujeme se lidsky, ale respektujeme se i v případě politických odlišností. To je v podstatě novum pro českou politiku, protože tyto odlišenosti, jsou-li nějaké, tak nejsou a nikdy nebudou důvodem, proč bychom se měli přít, i když by si to naše média přála. Za toto Vám pane předsedo Babiši, prostřednictvím pana předsedajícího, i Vám, pane předsedo Okamuro opravdu děkuji.

Dámy a pánové, dnes žádáme o důvěru. A já jsem přesvědčen, že si ji společně zasloužíme. Užijte si tento okamžik, čekali jsme na něj čtyři roky. Nejenom my, ale také většina občanů naší úžasné země – České republiky.

Děkuji vám za pozornost.