Česká společnost ornitologická: Pták roku 2023: polák velký

Polák velký je středně velká potápivá kachna. Pozorovat ho můžeme na vodních plochách, především rybnících. Ovšem čím dál méně. Z naší dříve nejpočetnější kachny se stal ohrožený druh. Za posledních třicet let jsme přišli o třetinu české populace poláků. Důvodem je intenzivní rybníkářství s nadměrnou rybí obsádkou, úbytek příbřežní vegetace a zarůstání břehů a ostrůvků dřevinami. Problematické je také střílení poláků, kteří jsou v Česku dosud na seznamu lovné zvěře.

Česká společnost ornitologická (ČSO) vyhlašuje ptákem roku 2023 poláka velkého. Na pomyslném trůnu vystřídá zvonka zeleného. Udělením titulu polákovi velkému chtějí ornitologové upozornit na neutěšený stav naší rybniční krajiny a na to, že polák v České republice stále patří mezi lovné druhy, a to i přesto, že je celosvětově ohrožený. Nicméně dobrou zprávou nejen pro poláka je celounijní zákaz olověných broků na mokřadech, který vešel v platnost ve středu 15. února. Na otravu olovem v Evropě každoročně hynulo milion ptáků. To se má nyní změnit.

Udělením čestného titulu ornitologové již od roku 1992 upozorňují na zajímavé ptačí druhy a vybízejí veřejnost k jejich sledování a praktické ochraně. Zvolený ptačí druh zároveň reprezentuje problematiku, která se týká široké skupiny opeřenců. „Polák velký je vrubozobý pták, který k životu potřebuje rozmanité mokřady s ostrůvky a rákosinami. Takových je ale v Česku už jen minimum. Polák proto hnízdí na rybnících, kde se ale potýká s problémy. Kromě neutěšeného stavu rybniční krajiny musí od září do listopadu čelit lovcům. Ačkoliv je polák od roku 2015 celosvětově ohroženým druhem, v Česku stále patří mezi lovnou zvěř, což je nepřijatelné. V letošním roce budeme usilovat o vyjmutí poláka ze seznamu lovných druhů,“ předesílá Vermouzek.

Polák velký nicméně začíná „svůj“ rok velkým úspěchem. „Ve středu 15. února vstoupilo v platnost nařízení Evropské unie, podle kterého se již na mokřadech nesmí k lovu používat olověné broky. Milion vodních ptáků v Evropě každoročně hynulo na otravu olovem poté, co při sběru potravy spolykali olověné broky. To se nyní změní. Zákaz olova na mokřadech je završení více než dvacetiletého společného úsilí BirdLife Europe a partnerů v jednotlivých zemích a také skvělý začátek roku poláka velkého. Věřím, že další ochranářské úspěchy budou následovat,“ říká Vermouzek.

S vyhlášením ptáka roku vydává ČSO zvláštní číslo časopisu Ptačí svět věnované polákovi.

Poláky velké u nás lze pozorovat celoročně, na jaře ale ve vyšších počtech než v zimě. „Polák velký je naší druhou nejpočetnější kachnou, za kachnou divokou. Každoročně u nás hnízdí 7 tisíc až 14 tisíc párů poláků velkých. Zimu v Česku tráví kolem tří tisíc jedinců,“ popisuje Vermouzek.


Výrazný pohlavní dimorfismus

Zrzavá hlava a krk, které kontrastují se světlým tělem, a nápadné, červenohnědé oči jsou hlavními znaky samce poláka velkého. „U tohoto druhu je výrazný pohlavní dimorfismus, tedy kačer je zbarvený jinak než kachna. Aby samice neupozorňovala na hnízdo, v jejím šatu převládají různé odstíny hnědé a stejnou barvu má i oko,“ popisuje Vermouzek.

Ještě na začátku 20. století byl polák velký u nás vzácný. Postupně se ale jeho stavy začaly zvyšovat. „Polákům velkým v polovině 20. století vyhovoval tehdejší systém rybníkářství. Rybníky představovaly ostrovy života v kulturní zemědělské krajině. Již v této době sice docházelo k jejich hnojení, ale jeho intenzita byla minimální a velikost rybích obsádek zdaleka nedosahovala současných hodnot. Pravidlem byly rozsáhlé, členité a druhově bohaté pobřežní porosty, ideální místo pro hnízdění i hledání potravy. Poláci byli u nás v 70. letech 20. století na svém početním vrcholu a dokonce nejpočetnější kachnou,“ zdůrazňuje Vermouzek.

Jenže na konci 70. let se naplno rozběhla intenzifikace hospodaření na rybnících, tedy zvýšené přísuny hnojiv včetně umělých, splachy ze scelených polí a zvyšování obsádek s naprostou převahou jediného druhu – kapra obecného. Zásadní zlom pro rybniční krajinu a její obyvatele nastal v první polovině 80. let. „Rybníkáři ve snaze zvětšit rozlohu rybníků přistoupili k masivnímu vyhrnování bahna na břehy. Bagry při tom zcela zničily pobřežní porosty. Vzniklé valy obsadily náletové dřeviny, čímž došlo k oddělení rybníků od okolní krajiny. Poláci velcí a další druhy vodních ptáků tak rázem přišli o místo, kde bezpečně hnízdit,“ poukazuje Vermouzek.
Kapr jako největší potravní konkurent

Ve 21. století se pak situace ještě zhoršila. „Po roce 2000 se pokles počtu poláků kvůli intenzivnímu rybníkářství výrazně zrychlil. Typický rybník současnosti je nevábnou nádrží s hnědozelenou vodou, naplněnou po okraj kapry. Ti jsou přitom pro poláky potravními konkurenty. Kapr jako dokonalý všežravec dokáže v rybníku zlikvidovat téměř veškeré bezobratlé živočichy a jejich larvy žijící na dně i ve vodním sloupci. Problém není v tom, že by hlady trpěli dospělí ptáci, ale mláďata. Jsou životně závislá na živočišné potravě, které je tak málo, že zpravidla nestačí kachňata nasytit. Samice pak musí převést rodinku na jiný, úživnější rybník, a pokud se jí to nepodaří, ornitologové pak jen bezmocně počítají ubývající mláďata v rodince, až zůstane jen samotná samice,“ vysvětluje Vermouzek.

Z chovu kapra – symbolu českého rybníkářství – se tak stala jedna z hlavních příčin úbytku poláka velkého z české krajiny. Změny v rybničním hospodaření, ztráty hnízdního prostředí, izolace rybníků lesem od okolní krajiny, zánik pozvolných přechodů do luk a polí, intenzifikace zemědělství, zastaralý zákon o myslivosti a používání jedovatých olověných broků, to vše se promítá do života vodních ptáků na našich rybnících. Výsledkem je stálé snižování velikosti hnízdní populace většiny druhů kachen včetně poláka velkého, lysky černé nebo třeba vymizení většiny kolonií racka chechtavého.

Letošní kampaní chce ČSO upozornit na špatný stav rybniční krajiny a na problémy, kterým její obyvatelé čelí. Zároveň chce dosáhnout vyřazení poláků ze seznamů lovné zvěře a také informovat o zákazu olověných broků a pomoci jej uvést do praxe.


Pozorujte a poznávejte vodní ptáky!

ČSO vyzývá veřejnost, aby si všímala vodních ptáků ve svém okolí, a pomohla tak s ochranou těchto ubývajících opeřenců. „Kvůli neutěšenému stavu mokřadních biotopů jsme svědky toho, že vodní ptáci ubývají stále rychleji a stále více. Choďte pravidelně k vodě a pozorujte a poznávejte vodní ptáky. Právě v tomto období lze sledovat námluvy a tok vodních druhů ptáků, a proto je lze pozorovat nejlépe z celého roku. Informace o pozorování ptáků je možné po celý rok vkládat do Faunistické databáze ČSO Avif. Díky informacím od veřejnosti zjistíme, kde tito ptáci žijí a případně, jak se jim daří vyvádět mláďata,“ říká Vermouzek.


Rok poláka velkého

V kampani Pták roku 2023 budou ornitologové nejenom upozorňovat na problematiku, kterou reprezentuje polák velký. „Chystáme například poznávací infografiky, abychom představili tento zajímavý ptačí druh. Vodní ptáci většinou stojí mimo pozornost veřejnosti, protože k jejich pozorování je potřeba již trocha zkušeností a dalekohled. Ale ukážeme si, že určování vodních ptáků není o nic složitější než poznávání ptáků na krmítku, pokud víme, na které znaky se zaměřit,“ říká Věra Sychrová, která má v ČSO na starost propagaci a komunikaci.

Společně s vyhlášením poláka velkého ptákem roku 2023 vydává ČSO monotematické číslo časopisu Ptačí svět. Veřejnost se v něm dozví více o tomto zajímavém ptačím druhu. Také do dalších čísel čtvrtletníku připravují ornitologové informace o ptákovi roku 2023. „V květnovém čísle Ptačího světa přineseme návod, jak určovat kachní samice a mláďata a také jejich věk,“ sděluje Alena Klvaňová, šéfredaktorka časopisu.


Polák velký ve zkratce
* Třída: ptáci
* Řád: vrubozobí
* Čeleď: kachnovití
* Délka života: průměrně 6 let; maximálně kolem 20 let
* Velikost: 42–49 cm
* Rozpětí křídel: 67–75 cm
* Hmotnost: 800-900 gramů (v hnízdním období)
* Velikost světové populace: 1,5–2,5 milionu jedinců
* Velikost hnízdní populace v Evropě podle BirdLife International: 89 700–151 000 párů; nejvíce v Rusku (50 000–80 000 párů) a dále v Česku (7 000–14 000 párů), Rumunsku (2 400–3 000 párů) a na Ukrajině (7 000–9 000 párů).


DOPLŇUJÍCÍ INFORMACE

Polák velký (Aythya ferina) je středně velká kachna, kterou (společně s husami a labutěmi) řadíme do čeledi kachnovitých (Anatidae) z řádu vrubozobých (Anseriformes).

Polák velký patří k největším zástupcům rodu – samice v hnízdním období váží kolem 800 g, samci ještě přibližně o 100 g více. Díky výraznému dimorfismu lze u poláka velkého poměrně snadno určit pohlaví. Pro kačery jsou typické zrzavá hlava a krk, jež kontrastují se světlými zády, a nápadné, červenohnědé oko. Kachna je zbarvená krypticky, aby během inkubace neupozornila na hnízdo. V šatu elegantních samic tedy převládají různé odstíny hnědé a stejnou barvu má i oko.

Hnízdní páry se začínají vytvářet již na zimovištích, tok ale můžeme pozorovat i na jaře po příletu na hnízdiště. Hlavním měsícem pro hnízdění je květen. Že na rybníce hnízdí poláci velcí, často prozradí samec, který se zdržuje osamocen poblíž ostrůvku či na okraji příbřežních porostů. V blízkosti hnízda zůstává ale pouze v počátcích hnízdění, poté je již na hnízdění samice sama. Dnes bychom většinu hnízd nalezli na rybničních ostrůvcích, jejichž vegetaci tvoří povětšinou směs rákosu a kopřiv. Poláci jsou však schopni stavět hnízda i v zaplaveném rákosu. Typické hnízdní biotopy našich kachen, tedy pozvolné podmáčené přechody z vody do luk s ostřicemi a řídkým rákosem, dnes bohužel na našich rybních téměř přestaly existovat.

Nejnáročnější fází hnízdění je pro samici tvorba šesti až osmi vajec a jejich následná inkubace po dobu 22–25 dnů. Řádná inkubace však nastává až po snesení posledních vajec, čímž samice zajistí, že se všichni potomci vylíhnou ve stejný čas. To je velmi důležité, protože čerstvě vylíhlá mláďata se na hnízdě zdržují jen krátce – pár hodin, které stačí k tomu, aby oschla – a pak už následují matku mimo hnízdo.

Právě doba vodění mláďat je nebezpečnou fází nejen pro mláďata, ale i pro samotnou samici. I když samice mláďata aktivně nekrmí, jak to známe například u pěvců, její role je velmi důležitá. Vše začíná už na hnízdě, kde si mláďata impregnují peří třením o matčino tělo. V tomto směru budou na matku spoléhat přibližně dalších deset dnů. Samice také zajišťuje, aby mláďata neprochladla, chrání je před deštěm, vybírá místo, kam se s nimi přesune, aby měla stále dostatek potravy, a pomáhá jim při střetech o potravu s cizími mláďaty i dospělými kachnami. A při tom musí být neustále na stráži. Objeví-li se nebezpečí, matka před ním mláďata varuje, případně se snaží predátora odlákat. To vše musí zajistit v době, kdy má za sebou náročnou inkubaci a potřebuje čas, aby doplnila tělesné zásoby.

Pro mláďata jsou kritické hlavně první dva týdny. Vedle povětrnostních vlivů přežití výrazně ovlivňuje dostupnost potravy. Mláďata mají sice zásobu živin z vejce, ta jim ale vystačí přibližně jen dva dny. V našich podmínkách poláci často čelí skutečnosti, že rybník vhodný pro hnízdění se zároveň nehodí pro krmení mláďat. Samice proto musejí mláďata převádět jinam, někdy na vzdálenost mnoha kilometrů. Čím je však pochod delší a zahrnuje-li i překonání suchých stanovišť či lidských sídel, tím více roste riziko, že mládě uloví predátor, ztratí se, případně že je zastaví plot nebo napadne pes či kočka. Dnes se bohužel čím dál častěji stává, že vhodný rybník není v dosahu možností mláďat, která pak nezřídka na neúživných lokalitách postupně hynou.

Po vyhnízdění se poláci odeberou na pelichaniště, kde kompletně vymění opeření. Samci, které nezdržují rodinné povinnosti, se na pelichaniště přesouvají již v průběhu června, samice odlétají v červenci až srpnu (pokud je hnízdění neúspěšné, pak i dříve). Specialitou vrubozobých je, že vyměňují všechny letky naráz, a nejsou proto po dobu dvou až tří týdnů vůbec schopni letu. V průběhu podzimu pak obě pohlaví ještě částečně vymění peří a získají svatební šat. Pak už jim nic nebrání začít vytvářet páry pro další hnízdní období.

Polák velký patří mezi potápivé kachny, aktivně se potápí až do hloubky 15 m a pod vodou dokáže strávit až téměř minutu. To jsou však extrémní hodnoty, průměrné ponoření trvá polákovi něco kolem 20–25 sekund a hloubka ponoru běžně nepřekračuje tři metry.

Při získávání potravy pod hladinou se polák spoléhá na zobák pokrytý citlivou kůží s řadou hmatových tělísek. Kraje obou čelistí zobáku jsou vybavené řadou rohovitých lamel připomínajících zoubky, kterých je u poláka velkého přibližně 40. Polák má také silný svalnatý jazyk s hmatovými tělísky a rohovitými výrůstky na okrajích, který hraje při sběru potravy důležitou roli. Jeho rychlé pohyby totiž v ústní dutině vytvářejí podtlak, takže je do ní nasávána voda s bahnem. Citlivý jazyk pak nahmatá vhodnou potravu a voda s nestravitelnými částicemi vyteče přes lamely ven. Výhodou tohoto způsobu získávání potravy je, že kachny při něm spoléhají pouze na hmat a nepoužívají zrak, což by v našich rybnících dnes už ani nebylo možné. Lov výhradně pomocí hmatu tak polákům umožnil přesunout většinu potravních aktivit do bezpečnějších nočních hodin.

Potrava poláka velkého je poměrně různorodá a zejména v létě v ní převládá rostlinná složka nad živočišnou. Poláci přijímají hlavně různé části vodních rostlin, mezi nimi i pupeny a semena, například lakušníku, rdesna stolístku, růžkatce, zblochanu, ale také obilí a kukuřici. Jídelníček doplňují drobní živočichové v podobě měkkýšů, korýšů, červů a vodního hmyzu a jeho larev – třeba chrostíků či pakomárů. Na zimovištích konzumují poláci hlavně živočišnou potravu, byť na některých mořských stanovištích mohou v potravě převládat různé druhy řas.


Web ČSO věnovaný akci Pták roku: www.birdlife.cz/ptak-roku/
Monotomatické číslo časopisu Ptačí svět: http://bigfiles.birdlife.cz/PS/PS_2023_01.pdf