Senátor Bedřich Moldan: Reakce na přednášku Václava Klause

Pan prezident Klaus měl zajímavou přednášku na Vysoké škole ekonomické (viz MFD 3.5.2007). Rád bych přičinil poznámky ke třem aspektům jeho vystoupení:

1. Doporučení, aby biologové, klimatologové a jiní přírodovědci neopouštěli hranice svých disciplin velmi rád podporuji. Mělo by to však platit i pro ekonomy a jiné nepřírodovědce. V této souvislosti srovnejme dva nedávné články: Marek Loužek (ekonom) svůj dlouhý článek v MFD (28.4.2007) věnuje téměř výhradně klimatologii. Naproti tomu klimatologové (Metelka, Pišoft, LN 28.4.2007) meze svého oboru nepřekračují. Osobně jsem se účastnil několika projektů, ve kterých se přírodovědci pokoušeli zformulovat své výsledky tak, aby byly obecně pochopitelné. Drželi se vždy rady Roberta Watsona, známého dlouholetého předsedy IPCC, který až téměř do omrzení zdůrazňoval, že naše závěry mají být pro veřejný život významné ("policy relevant"), avšak v žádném případě nesmí nic nařizovat ("not policy prescriptive"). Vyvozovat politické závěry je věcí demokraticky zvolených zástupců.

2. Kuznetsova křivka, která popisuje vztahy mezi mírou znečištění či obecné zátěže prostředí a ekonomickou úrovní (ve tvaru obráceného U) ukazuje, že při zvyšování ekonomického výkonu nejdříve znečištění stoupá, avšak po dosažení určitého stupně začne klesat. S rostoucím blahobytem si lidé uvědomí závažnost poškozování životního prostředí a zároveň mají dost prostředků, aby mu čelili. Tato vazba však platí jen pro některé typy zátěže. Například pro často uváděné emise oxidu siřičitého při malé úrovni ekonomického výkonu (není průmysl a pod.) jsou emise nízké, postupně stoupají, ale při pokračujícím hospodářském rozvoji začnou v určité fázi klesat. Platilo to pro Evropu v 60. letech i pro Českou republiku po r. 1989. Pro některé typy zátěže však Kuznetsova křivka neplatí. Příkladem je snižování biologické rozmanitosti. Biodiverzita při ekonomickém rozvoji neustále klesá a žádná změna trendu dosud nebyla zaznamenána. Podobné platí i pro emise skleníkových plynů. Kéž by se ukázalo, že Kuznets měl pravdu a lidstvo brzy dosáhne takové ekonomické úrovně, aby uvedené indikátory (a další) změnily trend k lepšímu.

3. Plně sdílím odpor před jakoukoliv totalitou včetně totality zelené. Musím však poznamenat, že nikde nevidím sebemenší známky toho, že by zelená totalita hrozila. Snad v USA pod vládou Al Gora? Nebo v Evropě? Ani v Číně nebo v Indii určitě nikoliv. A OSN se svým současným minimálním vlivem snad není třeba zmiňovat. Při posuzování případných totalitních tendencí je třeba velmi pečlivě rozlišovat mezi pravidly a zvůlí, mezi legitimně přijatými zákony a mocí bez omezení, mezi demokracií a totalitou. Demokracie bez přesných a přísně dodržovaných pravidel nemá smysl. Jestliže 76 % občanů v zemích EU, kteří přijímají "policy relevant" závěry přírodovědců, je přesvědčeno, že je třeba něco zásadního učinit s energetickou politikou a 58 % Němců je pro omezení rychlosti na dálnicích z důvodů omezení emisí skleníkových plynů, je to rozhodně důvod, aby se politikové zamysleli nad možností stanovení demokraticky přijatých obecných pravidel.