https://ekolist.cz/cz/zpravodajstvi/tiskove-zpravy/rtut-informace-o-seminari-komise-pro-zivotni-prostredi-akademie-ved-cr
zprávy o přírodě, životním prostředí a ekologii
Přihlášení

Tiskové zprávy

Komise pro životní prostředí Akademie věd ČR: Rtuť-informace o semináři Komise pro životní prostředí Akademie věd ČR

Rtuť-informace o semináři Komise pro životní prostředí Akademie věd ČR
22.11.2021 proběhl seminář, který organizovala Komise pro životní prostředí Akademie věd (KŽP AV)České republiky. Cílem bylo upozornit na problematiku rtuti v životním prostředí a zdraví. Své příspěvky přednesli odborníci z akademické a výzkumné sféry.
Rtuť je globální polutant a v našich podmínkách se nejvíce uvolňuje do ovzduší při spalování uhlí. Nejvýznamnějším zdrojem expozice je strava obsahující ryby a akvatické species kontaminované metylrtutí, nejtoxičtější sloučeninou rtuti. Velmi vysoké dávky metylrtuti (které se normálně nespojují s požíváním ryb) mohou být pro dospělého člověka fatální, ale dokonce relativně nízké dávky, které mohou pocházet ze spotřeby ryb, mohou způsobit závažný efekt na prenatálně se vyvíjející nervový systém plodu. Největší emise ve světovém měřítku v současné době však pocházejí z maloškálové řemeslné těžby zlata, která nabývá na intenzitě a která poškozuje zejména děti, které žijí poblíž těžby. Při dobývání zlata se totiž využívá rtuť, která se zlatem v rozptýleném v kalu vytvoří amalgám, který se potom hořákem nebo v peci zbaví rtuti. Řemeslné (maloškálové) dobývání zlata je signifikantním a narůstajícím sektorem v rozvojovém světě, pokrývajícím 19 milionů osob v 70 zemích, které jsou zaměstnány v této těžce nemechanizované aktivitě. Esdail et al. v roce 2018 sledoval dětskou populaci žijící v Peru v dosahu maloškálové těžby zlata. Průměrné hodnoty celkové rtuti ve vlasech byly 2,06 μg/g (SD2,43) v rozsahu 0,08 to 14,61 μg/g, 33% dětí překročilo hodnoty nad referenční hodnotu WHO 2,0 μg/g (UNEP Chemicals, 2008), 49% mělo hodnoty nad U.S. National Research Council (NRC) referenční hodnotu 1,2 μg/g (U.S. National Research Council, 2000). Tyto děti žijící v Amazonské pánvi v Peru, které měly vysoké koncentrace rtuti ve vlasech, prokazovaly i omezené kognitivní schopnosti v porovnání s méně exponovanými dětmi.

Zdroj: United Nations Environment Programme, 2016
Spalování uhlí je druhým největším antropogenním zdrojem rtuti pro ovzduší Země, rtuť setrvává v ovzduší až dva roky a může se dlouho a daleko šířit. Nízkouhlíková ekonomika bude řešením rtuti a jejího transportu ovzduším, aktuálně, i když téměř šedesát let po Minamatské tragedii, která připravila o život a zdraví tisíce obyvatel, závislých na mořských produktech, je tu jiný nástroj environmentální politiky, který odpovídá na těžké hromadné otravy rtutí v Japonsku, na Středním Východě, na expozice při dobývání zlata i jinde u neprofesionálně exponované populace. Minamatská konvence zavazuje členské státy k opatřením, kterými jsou: řízení zásobování mezinárodního obchodu se rtutí, vyloučení a snížení používání rtuti v produktech a procesech, kontrola nad řemeslným maloškálovým dobýváním rtuti, kontrolní opatření nad emisemi do ovzduší a do vody, řešení skladování, odpadů a kontaminovaných míst. Konvence slibuje i finanční pomoc, technickou a technologickou pomoc.
Na semináři KŽP AV odborníci z Geologického ústavu Akademie věd doc. Navrátil a Dr. Rohovec podali optimistickou výpověď o tom, že rtuti v ovzduší ubývá. Seznámili přítomné s tím, jak se chová rtuť v ekosystémech, jak se dostává do rostlin, stromů, mechů, dřevin, jak se v nich s věkem koncentruje, jak se může zpět uvolňovat, deponovat pod korunami stromů, jak přichází do potoků, jak sonda napříč léty stromu vypovídá o kontaminaci prostředí v konkrétním roce. Varující je fakt, že více toxická metylrtuť se může vytvářet v životním prostředí z méně toxických forem rtuti v sedimentech prostřednictvím mikrobů. Staré zátěže rtutí mohou být i historické a nečekané. Dr. Holubová Šmejkalová z ČHMÚ vysvětlila možnosti imisního měření rtuti v částicích i plynné rtuti, informovala o automatických monitorech, ale také o pasivních vzorkovačích, které mohou měřit týden i celý rok. Měření ČHMÚ bylo zajišťováno do roku 2013 v Košeticích a do roku 2020 v Ústí n/L, výsledky koncentrací elementární rtuti i v partikulích byly v nanogramových hodnotách a tedy hluboko pod doporučovanou hodnotou WHO. Ing. Machálek z ČHMÚ vysvětlil provádění emisní inventury rtuti, včetně historie. Potvrdil fakt, že se emise rtuti do ovzduší v ČR snižují. Největším zdrojem je energetika, další jsou průmyslové zdroje a ostatní spalování.
Vývoj celkových emisí rtuti v ČR v letech 1990 – 2019 (Zdroj: ‚CHMÚ)

Prof. Tuček z 1. lékařské fakulty pohovořil o expozici rtuti v pracovním i životním prostředí a zhodnotil zdravotní rizika. Informoval o dřívějším používání rtuťových prostředků k moření obilí, zkrmování mořeného obilí v 80.letech minulého století. Podal přehled expozic rtuti a jejím sloučeninám, přehled příznaků, cílových orgánů a léčby u člověka. Velmi zajímavé bylo jeho hodnocení rizika kovové rtuti ve stomatologii včetně expozice pacienta, lékaře a sestry a také průkaz významné účinnosti používání roušky a ochranného štítu. Rouška řádově snížila expoziční koncentraci, ale po použití byla sama významně kontaminovaná zachycenou rtutí. Expozice přijatelnou míru rizika nepřekračovaly, při realizaci současných požadavků Minamatské konvence , kdy ke snižování emisí prostřednictvím implementace konvence bude muset dojít, ještě nižší. Ing. Spěváčková a Prof. Černá seznámily přítomné s výsledky biomonitoringu rtuti v krvi, moči a vlasech dětí a dospělých v Systému monitorování zdravotního stavu ve vztahu k životnímu prostředí, který probíhá od roku 1993, a také s projekty PHIME a COPHES-DEMOCOPHES, výsledné hodnoty v krvi dětí nepřekračovaly limitní hodnoty HBM I, používané v Německu, ojediněle u dospělých osob došlo k překročení HBM I.
MUDr. Eva Rychlíková, Ph.D.
člen Komise pro životní prostředí Akademie věd ČR


Zdroje:
Esdaile L J, Chalker J, M;Te Mercura problem in Artisanal and Small Scale Gold Mining, ChemistryA Europe an Journal ,11, 24, (2)7 , 2018: 6905-6916 https://doi.org/10.1002/chem.201704840
WHO https://www.who.int/news-room/fact-sheets/detail/mercury-and-health
Tackling mercury pollution in the EU and worldwide , Science for Envoronment Polic, November 2017 IN-DEPTH REPORT 15
https://ec.europa.eu/environment/integration/research/newsalert/pdf/tackling_mercury_pollution_EU_and_worldwide_IR15_en.pdf
Air Quality Guidelines - Second Edition, WHO Regional Office for Europe, Copenhagen, Denmark, 2000

Tento článek patří do kategorie |

Online diskuse

Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Do diskuze se můžete zapojit po přihlášení

Zapomněli jste heslo? Změňte si je.
Přihlásit se mohou jen ti, kteří se již zaregistrovali.

Ekolist.cz je vydáván občanským sdružením BEZK. ISSN 1802-9019. Za webhosting a publikační systém TOOLKIT děkujeme Econnectu. Navštivte Ecomonitor.
Copyright © BEZK. Copyright © ČTK, TASR. Všechna práva vyhrazena. Publikování nebo šíření obsahu je bez předchozího souhlasu držitele autorských práv zakázáno.
TOPlist TOPlist