Tiskové zprávy
Česká krajina: Sázet stromy nestačí. Bez velkých kopytníků se změny klimatu zastavit nepodaří
Pastva velkých kopytníků je klíčovým opatřením v oblasti zmírňování změn klimatu a ukládání uhlíku. Upozornili na to tuzemští odborníci na základě vědeckých studií z posledních let.
„Travnaté a savanové ekosystémy, takzvané grasslands představují jedny z nejvýznamnějších dlouhodobých úložišť uhlíku. V Evropě a Asii jde obvykle o parkovité krajiny luk s porosty dřevin, které nazýváme lesostepi. Napříč ztrátám jejich rozlohy v nedávné historii dnes pastevní ekosystémy zadržují podstatnou část, až 30 procent, globálního v půdě vázaného uhlíku1. To je téměř o 50 procent více než množství uhlíku vázané ve všech lesních ekosystémech světa dohromady2,“ upozornil Miloslav Jirků z Biologického centra Akademie věd České republiky a navázal: „Pastevní ekosystémy tak prokazatelně při správném nastavení významně přispívají k ukládání neboli sekvestraci uhlíku.“
Právě správné nastavení je podle něj důležité. „Nadměrná pastva, takzvaný overgrazing, ke které obvykle dochází u pastvy hospodářských zvířat, vede naopak k uvolňování uhlíku do atmosféry,“ zdůraznil Miloslav Jirků výrazný rozdíl mezi přirozenou pastvou velkých kopytníků a intenzivní pastvou hospodářských zvířat. Pro ukládání uhlíku do půdy v rámci přirozené pastvy velkých kopytníků je zároveň klíčové, aby nebyla používána antiparazitika a další veterinární chemie. Jen trus bez obsahu toxických látek totiž rozeberou specializovaní brouci a zanesou ho do půdy. S trusem se tak do půdy vrací živiny, organická hmota která nejen zvyšuje její úrodnost, ale také její schopnost zadržovat vodu a právě uhlík.
Ochrana, a především obnova ekosystémů udržovaných velkými býložravci je proto jedním z klíčových opatření k zastavení změn klimatu. „Odhaduje se, že kolem 20 procent pastevních ekosystémů již bylo přeměněno na ornou půdu, což dosud vedlo ke ztrátě až 60 procent uhlíku vázaného v jejich půdách,“ varoval Miloslav Jirků.
Pastevní ekosystémy jsou přitom pro ukládání uhlíku důležitější než lesy nejen kvůli výrazně většímu objemu uhlíku, které jsou schopné vázat, ale také díky výrazně větší stabilitě. „Často je jako vhodný způsob boje se změnou klimatu zmiňováno zalesňování. Pastevní ekosystémy se přitom jako úložiště uhlíku od lesů výrazně liší. Zatímco v pastevních ekosystémech je až 90 procent uhlíku deponováno v půdě3, v lesích je ho většina uložena v nadzemní biomase, zejména v tělech stromů. Zatímco půda je stabilním dlouhodobým úložištěm uhlíku, lesy jsou jako jeho úložiště poměrně nestabilní. Lesy totiž mají tendenci plošně umírat vlivem požárů či kůrovce,“ porovnal Miloslav Jirků.
Právě v nestabilitě lesních porostů podle něj spočívá slabá stránka zalesňování. „Lesní porosty mají tendenci uhlík vázat na kratší dobu než půda a co je důležité, mají také tendenci uhlík periodicky skokově ve velkém množství uvolňovat. Děje se to jak vlivem přirozeného vývoje lesa, tak vlivem náhlého narušení lesů, ať už požáry nebo kůrovcovou kalamitou. Řada dřevin se navíc v souvislosti s klimatickou změnou a šířením patogenů potýká s problémy, v jejichž důsledku na celém světě dochází k chřadnutí lesních porostů a jejich destabilizaci. Ukládání uhlíku v lesích proto není v dnešním měnícím se světě dlouhodobě perspektivní a nelze na něj spoléhat,“ zdůraznil Miloslav Jirků a doplnil: „Navíc provedené analýzy schopnosti ekosystémů sekvestrovat uhlík ukazují, že zalesňování nemůže mít na snižování atmosférického uhlíku zásadní vliv, i kdybychom zalesnili podstatnou část planety4,5.“
Zcela nežádoucí je v této souvislosti zalesňování různých typů nelesních ekosystémů. „Bohužel právě stepi a savany bývají velmi často cílem různých zalesňovacích projektů. Tam, kde lesy nahradila výstavba lidských sídel nebo obdělávaná pole, se už obvykle lesy nemohou vrátit na své původní místo. Zalesňovací projekty se tak bohužel často zaměřují na poslední zbývající plochy, a to jsou právě různé nelesní ekosystémy včetně pastevních krajin. Vede to nejen k dramatickému poklesu biologické rozmanitosti, ale zhoršuje se tím také celková schopnost planety vázat uhlík. Protože pastevní ekosystémy umí vázat uhlík mnohem lépe než lesy,“ upozornil Dalibor Dostál, ředitel ochranářské společnosti Česká krajina, a navázal: „Obnova lesů má samozřejmě smyl, ale výhradně tam, kde byly lesy v minulosti vykáceny. V žádném případě není přínosné zalesňovat přirozené louky, stepi a savany.“
Odborníci také upozornili na značně nepřesné informace, které se v minulosti objevily v souvislosti s přežvýkavci. „V médiích se dostalo opakovaně pozornosti produkci skleníkových plynů dobytkem, jako důsledek činnosti jejich trávicí soustavy. V průběhu fermentace potravy v bachoru přežvýkavých dochází k emisím skleníkových plynů, a tedy i uvolňování uhlíku do prostředí, ať už jde o oxid uhličitý nebo metan. Je však důležité upozornit, že u pasených zvířat jde o uhlík pocházející z biomasy, který by i bez jejich přispění v planetárním systému cirkuloval v důsledku nevyhnutelného rozkladu biomasy. Uhlík z biomasy uvolňovaný býložravci na pastvinách tedy není z hlediska klimatické změny absolutně žádný problém. Miliony let je v oběhu a planetární klimatický systém je na jeho přítomnost kalibrován,“ konstatoval Miloslav Jirků.
Odlišná je ale situace u velkochovů hospodářských zvířat, kde dochází ke zkrmování intenzivně pěstovaných plodin, často ve velmi vzdálených regionech. Typickým příkladem je sója pěstovaná na místě vykácených deštných pralesů, za použití umělých hnojiv vyrobených z fosilních surovin a přepravovaná přes polovinu světa na oceánských lodích se značnou spotřebou fosilních paliv, navíc produkujících obrovské množství skleníkových plynů a sazí.
Vázání uhlíku v půdě není jediným opatřením, kterým pastva velkých býložravců pomáhá s adaptací krajiny na změny klimatu. Mezi další patří zadržování vody v půdě, ale také prevence proti požárům v krajině, která vlivem veder stále více vysychá.
Omezená schopnost lesů a stromů vázat uhlík a malá stabilita jeho uchovávání ale podle ochranářů neznamená, že by se se sázením stromů mělo přestat. „Sázení stromů samozřejmě zůstává důležité. Ve městech pomáhají s adaptací na klimatické změny, u polních cest poskytují stín lidem při procházkách. Dokud jsou stromy mladé a rostou, vážou uhlík. Stromy poskytují útočiště mnoha druhům živočichů. Sázením stromů mohou lidé vyjádřit svůj kladný vztah k přírodě. Pro zastavení změny klimatu je ale třeba využívat co nejúčinnější postupy. Jednostranným zaměřením na vysazování stromů svět ztratil mnoho let, kdy se mohla realizovat také další opatření, která s ukládáním uhlíku mohou pomoci výrazně více,“ zmínil Dalibor Dostál.
Podle odborníků je v současnosti velkým problémem při řešení klimatických změn, že se nerozlišuje mezi uhlíkem, který by byl v planetárním oběhu přítomen přirozeně, a uhlíkem, který lidstvo do systému přidává spalováním fosilních paliv a intenzivní zemědělskou činností. Výsledkem jsou pak často snahy o hrubé zásahy do přirozených cyklů uhlíku, namísto řešení hlavního problému, kterým je spalování fosilních paliv a narušování přirozeného ukládání uhlíku v půdě nadměrným používáním chemie v zemědělství.
Ochranářská organizace Česká krajina na projektech spojených s ochranou přírody spolupracuje s experty z Biologického centra Akademie věd České republiky, Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, Univerzity Karlovy v Praze, Ústavu biologie obratlovců Akademie věd České republiky, Botanické zahrady hlavního města Prahy, Zoo Liberec, České zemědělské univerzity v Praze, Mendelovy univerzity v Brně, Masarykovy univerzity v Brně a dalších odborných institucí.
Na projekt rezervace velkých kopytníků v Milovicích může veřejnost přispět prostřednictvím portálu Darujme.cz/krajina a dále pak zasláním zprávy ve tvaru DMS KRAJINA 90 na číslo 87 777. Cena dárcovské zprávy je 90 korun, na projekty neziskové organizace jde 89 Kč korun. Dárcovské SMS zastřešuje Fórum dárců. A také nákupem ve vybraných e-shopech prostřednictvím portálu Givt.cz nebo na e-shopu www.zelenadomacnost.com.
Projekty návratu a ochrany velkých kopytníků podporuje Akademie věd ČR v rámci programu Strategie AV 21, Záchrana a obnova krajiny, dále společnosti Nadační fond rodiny Orlických, Qminers, Semix, Printwell, Delta Light Czech, Bříza & Trubač, advokátní kancelář, Accace, Zelená domácnost, Amanita Design, Pro živou zahradu, Hello bank, JK Jitka Kudláčková, Nadace ČEZ, Megabooks CZ, Ekospol, Net4Gas, Pivovar Zubr, Cestovní kancelář Periscope Skandinávie, Operační program Životní prostředí, Státní fond životního prostředí, Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky, Středočeský kraj, Jihomoravský kraj, Město Milovice, Město Benátky nad Jizerou, American International school ve Vídni, milovická Mateřská škola Kostička, sdružení Přátelé a rodáci Milovic i veřejnost. V rámci svého dobrovolnického programu projekt podpořili i studenti z Townshend International School v Hluboké nad Vltavou, klubů branných činnosti Military Experience a klub Off-Road Milovice.
Použitá literatura:
1 Eswaran H., Van Den Berg E., Reich P.F. 1993: Organic Carbon in Soils of the World. Soil Sci. Soc. Am. J. 57: 192–194.
2 Conant R.T., Cerri C.E.P., Osborne B.B., Paustian K. 2017: Grassland management impacts on soil carbon stocks: a new synthesis. Ecological Applications, 27: 662–668.
3 Schuman G.E., LeCain D.R., Reeder J.D., Morgan J.A. 2001: Carbon Dynamics and Sequestration of a Mixed-Grass Prairie as Influenced by Grazing. In: Lal R. (ed): Soil Carbon Sequestration and the Greenhouse Effect, special publication no. 57: 67–75. Madison, WI: Soil Science Society of America.
4 Baldocchi D., Penuelas J. 2019: The physics and ecology of mining carbon dioxide from the atmosphere by ecosystems. Glob. Chang. Biol., 25: 1191-1197.
5 Bond W.J., Stevens N., Midgley G.F., Lehmann C.E.R. 2019: The Trouble with Trees: Afforestation Plans for Africa. Trends in Ecology & Evolution, 34: 963–965.
„Travnaté a savanové ekosystémy, takzvané grasslands představují jedny z nejvýznamnějších dlouhodobých úložišť uhlíku. V Evropě a Asii jde obvykle o parkovité krajiny luk s porosty dřevin, které nazýváme lesostepi. Napříč ztrátám jejich rozlohy v nedávné historii dnes pastevní ekosystémy zadržují podstatnou část, až 30 procent, globálního v půdě vázaného uhlíku1. To je téměř o 50 procent více než množství uhlíku vázané ve všech lesních ekosystémech světa dohromady2,“ upozornil Miloslav Jirků z Biologického centra Akademie věd České republiky a navázal: „Pastevní ekosystémy tak prokazatelně při správném nastavení významně přispívají k ukládání neboli sekvestraci uhlíku.“
Právě správné nastavení je podle něj důležité. „Nadměrná pastva, takzvaný overgrazing, ke které obvykle dochází u pastvy hospodářských zvířat, vede naopak k uvolňování uhlíku do atmosféry,“ zdůraznil Miloslav Jirků výrazný rozdíl mezi přirozenou pastvou velkých kopytníků a intenzivní pastvou hospodářských zvířat. Pro ukládání uhlíku do půdy v rámci přirozené pastvy velkých kopytníků je zároveň klíčové, aby nebyla používána antiparazitika a další veterinární chemie. Jen trus bez obsahu toxických látek totiž rozeberou specializovaní brouci a zanesou ho do půdy. S trusem se tak do půdy vrací živiny, organická hmota která nejen zvyšuje její úrodnost, ale také její schopnost zadržovat vodu a právě uhlík.
Ochrana, a především obnova ekosystémů udržovaných velkými býložravci je proto jedním z klíčových opatření k zastavení změn klimatu. „Odhaduje se, že kolem 20 procent pastevních ekosystémů již bylo přeměněno na ornou půdu, což dosud vedlo ke ztrátě až 60 procent uhlíku vázaného v jejich půdách,“ varoval Miloslav Jirků.
Pastevní ekosystémy jsou přitom pro ukládání uhlíku důležitější než lesy nejen kvůli výrazně většímu objemu uhlíku, které jsou schopné vázat, ale také díky výrazně větší stabilitě. „Často je jako vhodný způsob boje se změnou klimatu zmiňováno zalesňování. Pastevní ekosystémy se přitom jako úložiště uhlíku od lesů výrazně liší. Zatímco v pastevních ekosystémech je až 90 procent uhlíku deponováno v půdě3, v lesích je ho většina uložena v nadzemní biomase, zejména v tělech stromů. Zatímco půda je stabilním dlouhodobým úložištěm uhlíku, lesy jsou jako jeho úložiště poměrně nestabilní. Lesy totiž mají tendenci plošně umírat vlivem požárů či kůrovce,“ porovnal Miloslav Jirků.
Právě v nestabilitě lesních porostů podle něj spočívá slabá stránka zalesňování. „Lesní porosty mají tendenci uhlík vázat na kratší dobu než půda a co je důležité, mají také tendenci uhlík periodicky skokově ve velkém množství uvolňovat. Děje se to jak vlivem přirozeného vývoje lesa, tak vlivem náhlého narušení lesů, ať už požáry nebo kůrovcovou kalamitou. Řada dřevin se navíc v souvislosti s klimatickou změnou a šířením patogenů potýká s problémy, v jejichž důsledku na celém světě dochází k chřadnutí lesních porostů a jejich destabilizaci. Ukládání uhlíku v lesích proto není v dnešním měnícím se světě dlouhodobě perspektivní a nelze na něj spoléhat,“ zdůraznil Miloslav Jirků a doplnil: „Navíc provedené analýzy schopnosti ekosystémů sekvestrovat uhlík ukazují, že zalesňování nemůže mít na snižování atmosférického uhlíku zásadní vliv, i kdybychom zalesnili podstatnou část planety4,5.“
Zcela nežádoucí je v této souvislosti zalesňování různých typů nelesních ekosystémů. „Bohužel právě stepi a savany bývají velmi často cílem různých zalesňovacích projektů. Tam, kde lesy nahradila výstavba lidských sídel nebo obdělávaná pole, se už obvykle lesy nemohou vrátit na své původní místo. Zalesňovací projekty se tak bohužel často zaměřují na poslední zbývající plochy, a to jsou právě různé nelesní ekosystémy včetně pastevních krajin. Vede to nejen k dramatickému poklesu biologické rozmanitosti, ale zhoršuje se tím také celková schopnost planety vázat uhlík. Protože pastevní ekosystémy umí vázat uhlík mnohem lépe než lesy,“ upozornil Dalibor Dostál, ředitel ochranářské společnosti Česká krajina, a navázal: „Obnova lesů má samozřejmě smyl, ale výhradně tam, kde byly lesy v minulosti vykáceny. V žádném případě není přínosné zalesňovat přirozené louky, stepi a savany.“
Odborníci také upozornili na značně nepřesné informace, které se v minulosti objevily v souvislosti s přežvýkavci. „V médiích se dostalo opakovaně pozornosti produkci skleníkových plynů dobytkem, jako důsledek činnosti jejich trávicí soustavy. V průběhu fermentace potravy v bachoru přežvýkavých dochází k emisím skleníkových plynů, a tedy i uvolňování uhlíku do prostředí, ať už jde o oxid uhličitý nebo metan. Je však důležité upozornit, že u pasených zvířat jde o uhlík pocházející z biomasy, který by i bez jejich přispění v planetárním systému cirkuloval v důsledku nevyhnutelného rozkladu biomasy. Uhlík z biomasy uvolňovaný býložravci na pastvinách tedy není z hlediska klimatické změny absolutně žádný problém. Miliony let je v oběhu a planetární klimatický systém je na jeho přítomnost kalibrován,“ konstatoval Miloslav Jirků.
Odlišná je ale situace u velkochovů hospodářských zvířat, kde dochází ke zkrmování intenzivně pěstovaných plodin, často ve velmi vzdálených regionech. Typickým příkladem je sója pěstovaná na místě vykácených deštných pralesů, za použití umělých hnojiv vyrobených z fosilních surovin a přepravovaná přes polovinu světa na oceánských lodích se značnou spotřebou fosilních paliv, navíc produkujících obrovské množství skleníkových plynů a sazí.
Vázání uhlíku v půdě není jediným opatřením, kterým pastva velkých býložravců pomáhá s adaptací krajiny na změny klimatu. Mezi další patří zadržování vody v půdě, ale také prevence proti požárům v krajině, která vlivem veder stále více vysychá.
Omezená schopnost lesů a stromů vázat uhlík a malá stabilita jeho uchovávání ale podle ochranářů neznamená, že by se se sázením stromů mělo přestat. „Sázení stromů samozřejmě zůstává důležité. Ve městech pomáhají s adaptací na klimatické změny, u polních cest poskytují stín lidem při procházkách. Dokud jsou stromy mladé a rostou, vážou uhlík. Stromy poskytují útočiště mnoha druhům živočichů. Sázením stromů mohou lidé vyjádřit svůj kladný vztah k přírodě. Pro zastavení změny klimatu je ale třeba využívat co nejúčinnější postupy. Jednostranným zaměřením na vysazování stromů svět ztratil mnoho let, kdy se mohla realizovat také další opatření, která s ukládáním uhlíku mohou pomoci výrazně více,“ zmínil Dalibor Dostál.
Podle odborníků je v současnosti velkým problémem při řešení klimatických změn, že se nerozlišuje mezi uhlíkem, který by byl v planetárním oběhu přítomen přirozeně, a uhlíkem, který lidstvo do systému přidává spalováním fosilních paliv a intenzivní zemědělskou činností. Výsledkem jsou pak často snahy o hrubé zásahy do přirozených cyklů uhlíku, namísto řešení hlavního problému, kterým je spalování fosilních paliv a narušování přirozeného ukládání uhlíku v půdě nadměrným používáním chemie v zemědělství.
Ochranářská organizace Česká krajina na projektech spojených s ochranou přírody spolupracuje s experty z Biologického centra Akademie věd České republiky, Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, Univerzity Karlovy v Praze, Ústavu biologie obratlovců Akademie věd České republiky, Botanické zahrady hlavního města Prahy, Zoo Liberec, České zemědělské univerzity v Praze, Mendelovy univerzity v Brně, Masarykovy univerzity v Brně a dalších odborných institucí.
Na projekt rezervace velkých kopytníků v Milovicích může veřejnost přispět prostřednictvím portálu Darujme.cz/krajina a dále pak zasláním zprávy ve tvaru DMS KRAJINA 90 na číslo 87 777. Cena dárcovské zprávy je 90 korun, na projekty neziskové organizace jde 89 Kč korun. Dárcovské SMS zastřešuje Fórum dárců. A také nákupem ve vybraných e-shopech prostřednictvím portálu Givt.cz nebo na e-shopu www.zelenadomacnost.com.
Projekty návratu a ochrany velkých kopytníků podporuje Akademie věd ČR v rámci programu Strategie AV 21, Záchrana a obnova krajiny, dále společnosti Nadační fond rodiny Orlických, Qminers, Semix, Printwell, Delta Light Czech, Bříza & Trubač, advokátní kancelář, Accace, Zelená domácnost, Amanita Design, Pro živou zahradu, Hello bank, JK Jitka Kudláčková, Nadace ČEZ, Megabooks CZ, Ekospol, Net4Gas, Pivovar Zubr, Cestovní kancelář Periscope Skandinávie, Operační program Životní prostředí, Státní fond životního prostředí, Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky, Středočeský kraj, Jihomoravský kraj, Město Milovice, Město Benátky nad Jizerou, American International school ve Vídni, milovická Mateřská škola Kostička, sdružení Přátelé a rodáci Milovic i veřejnost. V rámci svého dobrovolnického programu projekt podpořili i studenti z Townshend International School v Hluboké nad Vltavou, klubů branných činnosti Military Experience a klub Off-Road Milovice.
Použitá literatura:
1 Eswaran H., Van Den Berg E., Reich P.F. 1993: Organic Carbon in Soils of the World. Soil Sci. Soc. Am. J. 57: 192–194.
2 Conant R.T., Cerri C.E.P., Osborne B.B., Paustian K. 2017: Grassland management impacts on soil carbon stocks: a new synthesis. Ecological Applications, 27: 662–668.
3 Schuman G.E., LeCain D.R., Reeder J.D., Morgan J.A. 2001: Carbon Dynamics and Sequestration of a Mixed-Grass Prairie as Influenced by Grazing. In: Lal R. (ed): Soil Carbon Sequestration and the Greenhouse Effect, special publication no. 57: 67–75. Madison, WI: Soil Science Society of America.
4 Baldocchi D., Penuelas J. 2019: The physics and ecology of mining carbon dioxide from the atmosphere by ecosystems. Glob. Chang. Biol., 25: 1191-1197.
5 Bond W.J., Stevens N., Midgley G.F., Lehmann C.E.R. 2019: The Trouble with Trees: Afforestation Plans for Africa. Trends in Ecology & Evolution, 34: 963–965.
Tento článek patří do kategorie |
Online diskuse
Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
