Strana zelených: Šumava v ohrožení: Strana zelených podporuje vyhlášenou blokádu

Strana zelených podporuje blokádu Šumavy a požaduje bezodkladné zrušení všech opatření vedení parku, která ohrožují místní chráněné ekosystémy a dotýkají se bezzásahových zón a prvních zón národního parku.

„Plán vedení parku spustit dnes kácení v bezzásahových zónách je kulturním barbarstvím, kterému se musí civilizovaná společnost bránit. Situace na Šumavě došla již příliš daleko, a proto se osobně účastním blokády. Vyzývám všechny, kterým na zachování Šumavy záleží, aby se také připojili. Blokáda bude trvat tak dlouho, dokud neskončí nelegální kácení,“ říká předseda Strany zelených Ondřej Liška.

Kromě zajištění ochrany bezzásahových a prvních zón parku je podle zelených nutné před nevratnými zásahy scelit současné ostrůvky první
zóny do 8 – 12 celků a stejně tak se v oblasti Smrčiny a Hraničníků zdržet jakýchkoliv rozhodnutí, která by umožnila případnou výstavbu plánované lanovky. Podle průzkumu společnosti Factum Invenio, který zpracovala pro Hnutí Duha, se proti lanovce staví 71 % občanů.

Podle zelených se opět ukazuje, jak je nutné co nejrychleji dokončit zákon o Národním parku Šumava.

„Zákon o Národním parku Šumava nám dlouhodobě chybí. Proces jeho přijetí musí být široce demokratický a je nezbytné, aby byly využity aktuální podklady a hodnocení od respektovaných ekologů a lesníků. Dobrý zákon pomůže současným zvěrstvům v budoucnosti zabránit,“ říká člen Předsednictva Strany zelených a ekolog Ondřej Mirovský.

Tento zákon by měl podle Strany zelených zahrnovat zásady, které zajistí bezpodmínečné zachování všech přírodně cenných území, zachování a zlepšení stavu přírodního prostředí s ohledem také na ochranu přírodních procesů, racionální zonaci parku či harmonický rozvoj obcí a místních ekonomik.

„Les je celek, který má hodnotu stojící nad stromem, tím spíše nad dřevem. A je třeba hledat zítřejší Šumavu, národní park, který nebude pouze dřevem, ale právě znovu hlavně lesem,“ doplňuje Matěj Stropnický, člen Předsednictva Strany zelených.

---

Příloha: Šest principů Strany zelených pro rozvoj a ochranu Šumavy

• Rozlohu chráněného území je třeba zachovat a nedělat z úctyhodného parku příhraniční křoví. Při úvahách o možném vynětí některých území
lze přihlížet k rozumným potřebám obcí, ale naprostým nesmyslem je řídit se momentálním třeba špatným stavem jednotlivých lokalit. Podíl jádrové části, nejpřísněji chráněné části parku, rozhodně nemá být normativně stanoven a podle této normy pak jádrová zóna zvětšována nebo naopak celková plocha parku zmenšována, aby se ten podíl zvýšil.

• Zachováním a zlepšením přírodního prostředí, o nichž hovoří platný zákon, nechť je míněna nejen ochrana rostlin, živočichů a ekosystémů,
ale i přírodních procesů. Odlišíme-li funkci scelené jádrové části parku od ochranné, nárazníkové části, jsou v druhé z nich možná, žádoucí a někdy přímo nutná i cílená opatření například ke zlepšení struktury lesních porostů, ke vzdělávání, rekreaci a k ochraně majetku, ovšem vždy se souhlasem orgánu přírody a při zachování krajinného rázu.

• Pokračování sporu šumavských obcí a parku neznamená rozvoj pro nikoho, podporou (a to i finanční) místních ekonomických cyklů výroby,
spotřeby i služeb obcí na území parku stát jejich zájmy může sladit.

• Park je tu samozřejmě nejen kvůli ochraně přírody, ale i pro své návštěvníky. Zpřístupněno pěším má být vše vyjma míst, kde by pouhá
přítomnost člověka mohla ochranu ohrozit. Toto otevření se parku lidem ale nesmí znamenat vjezd motorových vozidel, budování infrastruktury a
s turistikou a sportem spojeného developmentu.

• Vyjma scelení prvních zón lze uvažovat o zavedení jakési čtvrté zóny pro obce s ještě nižším stupněm ochrany, v každém případě je ovšem nezbytné, aby na zónování byla shoda všech, protože jeho předpokladem je dlouhodobá stabilita umožňující rozvoj obcí i parku.

• Změnit povahu tvorby rozhodnutí o parku. Zejména v otázkách dotýkajících se přímo života místních obyvatel by měl ředitel Správy národního parku sdílet odpovědnost a rozhodovací pravomoci s reprezentanty obcí a krajů, byť i minoritně zastoupenými, a v odborných otázkách ochrany přírody by měl naopak povinně konzultovat příslušné respektované znalce. Orgán ochrany přírody a hospodařící subjekt by měly zůstat jednou institucí, jinak hrozí permanentní spor.