Česká společnost ornitologická: Supi v ohrožení

Změny v chovech domácích zvířat, a hlavně používání veterinárního léčiva diclofenacu, vede k velkému úbytku supů. Bohužel se to týká i malé evropské supí populace.

Když se do hledáčku médií dostane nějaký ptačí druh, není to dobré znamení. Většinou to znamená, že je vážně ohrožen, často už na pokraji vymření. V posledních letech se to bohužel stále častěji stává supům. Začalo to třemi asijskými druhy (sup tenkozobý, indický a bengálský), jejichž populace v Indii se mezi lety 1992 a 2007 zmenšily o 97-99 %, někdy na tisícinu výchozí početnosti. Důsledky jsou dalekosáhlé. V krajině se rozkládají stovky tisíc zvířecích mrtvol, v nichž se množí choroboplodné zárodky nebezpečné i pro člověka (anthrax), enormně se namnožili někteří škůdci (krysa) a výrazně narostl počet toulavých psů a s nimi i případů vztekliny. Jako příčina supích problémů byl odhalen veterinární lék diclofenac používaný u dobytka jako protizánětlivý přípravek. Když se po úhynu zvířete dostane do těla supů, poškozuje jejich ledviny tak, že ptáci nakonec uhynou. Následný zákaz užívání diclofenacu se dnes začíná projevovat stabilizací situace, supí populace však zůstávají velmi nízké a návrat na původní stavy bude pomalý.

Zatímco se akutní ohrožení supů v jedné části světa podařilo vyřešit, objevily se problémy jinde. Tentokrát jde o Afriku. Ohroženo je sedm z tamních 11 druhů. Příčin je zde narozdíl od jihovýchodní Asie více. Jde například o využívání supů v tradiční medicíně, kde se pomocí jejich hlav či pařátů léčí mnoho chorob, mají být zdrojem síly, rychlosti a vytrvalosti. Místní lidé věří, že ten, kdo vykouří směs vysušeného supího mozku a bláta, získá pomoc nadpřirozených sil. Významnější a stále děsivější hrozbou jsou otravy. Dostupnost vhodných jedů, především pesticidů na bázi furadanu, je alarmující. V místním zemědělství mají široké využití. Bohužel se dnes používají i jinak. Rozšířené jsou tzv. odvetné otravy, kdy pastevec, kterému nějaké dobytče zabil například lev, „vylepší“ zbytky mrtvého zvířete jedem, aby predátora potrestal (a zbavil se ho). Přitom přirozeně uhynou i všichni mrchožrouti, kteří se přišli (přiletěli) přiživit. Obdobný efekt má použití jedu pytláky, které se v poslední době velmi rozšířilo. Jejich záměrem je zabránit tomu, aby supi, kroužící nad mršinou, upozornili na mrtvé tělo upytlačeného slona či nosorožce. Když si z něj tedy vezmou to, co je zajímá, posypou mrtvolu jedem. Takto mohou na jednom místě v krátké době zahynout i desítky supů. Odborníci však varují, že největší hrozbou pro supy v Africe je dnes narůstající lidská populace, což s sebou nese stále rozsáhlejší zábory savan, lesostepí i lesů, změny ve využívání krajiny s posunem od pastevectví k zemědělství, hustší síť elektrických vedení atd. To vše supy přímo či nepřímo ohrožuje a především se dá jen velmi obtížně ovlivnit.

A co „naši“, evropští supi? V předchozích příspěvcích na toto téma na webu ČSO (cso.cz/index.php?ID=2345 a cso.cz/index.php?ID=2445) se lze dočíst, že ohroženy jsou především populace supů v jihovýchodní Evropě, naše pozornost se v minulých letech soustředila na Makedonii. Příčiny úbytku supů jsou zde obdobné jako v Africe, i když souvislosti jsou odlišné - otravy vyplývají z boje místních pastevců s vlky, změny ve využívání půdy souvisí s vylidněním krajiny, ne s růstem počtu obyvatel. Snahy za záchranu supů jsou na Balkáně dlouhodobé a v posledních letech se soustřeďují na důslednou ochranu hnízdišť a zajišťování bezpečné potravy na krmištích. Finanční podporou provozu na krmišti Vitačevo v Makedonii se do ochrany evropských supů zapojila i řada členů ČSO. Výsledky z letošního roku dokládají, že to má smysl. V roce 2015 zahnízdilo ve dvou koloniích celkem 13 párů supů bělohlavých (o tři více než v roce 2014), z nichž jen jeden pár (subadultní, nezkušení ptáci) byl neúspěšný, vyvedeno bylo tedy 12 mláďat (obr. 1). Také všech šest párů supů mrchožravých, které hnízdily v okolí krmiště, bylo úspěšných, vyvedly celkem 9 mláďat. Protože tento druh hnízdí často v jednotlivých párech, je jeho monitoring mnohem obtížnější a náročnější a nedaří se ho v Makedonii plošně zajistit každý rok. Údaj ze dvou našich makedonských cest z roku 2015, kdy jsme potvrdili obsazenost pěti dalších lokalit (obr. 2), je tedy nečekaně cenným příspěvkem do celkového obrazu situace.

Pravidelný provoz na krmišti Vitačevo se projevil nejen v úspěšnosti hnízdění supů v jeho bližším i širším okolí (kolonie supů bělohlavých jsou od něj vzdálené cca 20 km), ale i v pestrosti jeho návštěvníků. Často tu například bývají pozorování supi z Bulharska (obr. 3) a v listopadu krmiště navštívil i sup hnědý, který byl v Makedonii zaznamenán naposled v roce 2006.

Pro nás atraktivní jsou nesporně i další druhy, které sem více či méně pravidelně zavítají, např. orli skalní a křiklaví nebo vlci (obr. 4 a 5). Pozitivní zprávou je i to, že v posledních dvou letech nebyly zaznamenány žádné případy otrav. Zdá se tedy, že propad početnosti supích populací v Makedonii se podařilo zastavit. Zároveň je zřejmé, že provoz na krmišti Vitačevo má pro další vývoj situace zásadní význam.

Pokud se mnou sdílíte názor, že supi jsou úžasní, impozantní ptáci, kteří si zasluhují nejen naši pozornost a zájem, ale když je to nutné, i naši pomoc, doporučuji inspirovat se na stránkách birdlife.org/savevulture nebo přispět finančně na provoz krmiště v Makedonii prostřednictvím transparentního účtu ČSO: Číslo účtu: 2800277111/2010, variabilní symbol: 66, specifický symbol: členové ČSO uvedou své členské číslo. Všem, kteří tak doposud učinili (nebo přispěli osobně), velmi děkuji.