Tiskové zprávy
Teplárenské sdružení ČR: Teplárenské sdružení České republiky nadále odmítá cenové požadavky Czech Coalu
15. prosince 2011 | Teplárenské sdružení ČR
Teplárenské sdružení České republiky pozorně sleduje probíhající šetření situace na trhu s hnědým uhlím ze strany Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS), neboť je přesvědčeno, že pro drastické zvyšování cen, které požaduje Czech Coal, neexistuje žádný legitimní důvod. Jde pouze o snahu této společnosti neoprávněně se obohatit na úkor svých zákazníků a spotřebitelů tepla. Teplárenské sdružení České republiky tuto snahu písemně i na jednání se zástupci Czech Coalu odmítlo a bude se všemi dostupnými prostředky zasazovat o dosažení spravedlivé ceny hnědého uhlí.
„Pokud má předseda představenstva společnosti s marží EBITDA* na úrovni 47 % a návratností vlastního kapitálu 78 % pocit, že by měla ještě více participovat na hospodářském výsledku svých zákazníků, nejde to komentovat jinak, než jako naprostou ztrátu smyslu pro realitu,“ řekl předseda výkonné rady Teplárenské sdružení České republiky Mirek Topolánek. „Pan Dienstl musí pochopit, že v právním státě se podíl na hospodářském výsledku jakékoliv firmy získává výhradně tím, že si v ní koupí majetkový podíl,“ dodal ředitel výkonného pracoviště Martin Hájek.
Zjevně účelová a naprosto nepřijatelná je snaha Czech Coalu vázat cenu hnědého uhlí na cenu uhlí černého. Světový trh černého uhlí nemá žádnou spojitost s trhem hnědého uhlí v České republice. Czech Coal nemá šanci své hnědé uhlí na mezinárodním trhu s černým uhlím uplatnit, teplárny tam nemohou hnědé uhlí jako substitut dodávek Czech Coalu nakoupit.
„Vazba na ceny černého uhlí má zhruba stejnou logiku jako vazba na cenu pomerančového džusu. Pokud Czech Coal ve vztahu k teplárnám okázale ignoruje obvyklou praxi tvorby cen na trhu energetického hnědého uhlí v České republice a při konstrukci ceny hnědého uhlí si hraje s jinými palivy, pak je třeba říci, že z pohledu soutěžního práva je to hra s ohněm,“ upozornil Mirek Topolánek a dodal: „Je zjevné, že pokud teplárny chtějí přežít, nemohou si jednání Czech Coalu nechat líbit a musí začít podnikat adekvátní kroky na svoji obranu“.
Na rozdíl od výrobců elektřiny, kteří mohou v případě nedohody o ceně dodávek uhlí své zařízení na čas odstavit, jsou teplárny v podstatně nevýhodnějším postavení, protože teplo podle energetického zákona dodávat musí a tudíž musí i nakupovat uhlí. Případný přechod na hnědé uhlí od jiného dodavatele, případně na jiné palivo je spojen se značnými investicemi a vyžaduje čas. Navíc, významnou volnou kapacitu dodávek hnědého uhlí, které není vázáno dlouhodobými smlouvami, má pro nejbližší roky k dispozici téměř výhradně společnost Czech Coal. Nárůst cen paliva požadovaný Czech Coalem by se promítl do cen tepla a znamenal by ztrátu konkurenceschopnosti a v konečném důsledku likvidaci tepláren.
*marže EBITDA = EBITDA, tj. zisk před úroky, daněmi a odpisy/čisté tržby, údaje viz roční zpráva skupiny Czech Coal: Hospodaření a udržitelný rozvoj v roce 2010.
„Pokud má předseda představenstva společnosti s marží EBITDA* na úrovni 47 % a návratností vlastního kapitálu 78 % pocit, že by měla ještě více participovat na hospodářském výsledku svých zákazníků, nejde to komentovat jinak, než jako naprostou ztrátu smyslu pro realitu,“ řekl předseda výkonné rady Teplárenské sdružení České republiky Mirek Topolánek. „Pan Dienstl musí pochopit, že v právním státě se podíl na hospodářském výsledku jakékoliv firmy získává výhradně tím, že si v ní koupí majetkový podíl,“ dodal ředitel výkonného pracoviště Martin Hájek.
Zjevně účelová a naprosto nepřijatelná je snaha Czech Coalu vázat cenu hnědého uhlí na cenu uhlí černého. Světový trh černého uhlí nemá žádnou spojitost s trhem hnědého uhlí v České republice. Czech Coal nemá šanci své hnědé uhlí na mezinárodním trhu s černým uhlím uplatnit, teplárny tam nemohou hnědé uhlí jako substitut dodávek Czech Coalu nakoupit.
„Vazba na ceny černého uhlí má zhruba stejnou logiku jako vazba na cenu pomerančového džusu. Pokud Czech Coal ve vztahu k teplárnám okázale ignoruje obvyklou praxi tvorby cen na trhu energetického hnědého uhlí v České republice a při konstrukci ceny hnědého uhlí si hraje s jinými palivy, pak je třeba říci, že z pohledu soutěžního práva je to hra s ohněm,“ upozornil Mirek Topolánek a dodal: „Je zjevné, že pokud teplárny chtějí přežít, nemohou si jednání Czech Coalu nechat líbit a musí začít podnikat adekvátní kroky na svoji obranu“.
Na rozdíl od výrobců elektřiny, kteří mohou v případě nedohody o ceně dodávek uhlí své zařízení na čas odstavit, jsou teplárny v podstatně nevýhodnějším postavení, protože teplo podle energetického zákona dodávat musí a tudíž musí i nakupovat uhlí. Případný přechod na hnědé uhlí od jiného dodavatele, případně na jiné palivo je spojen se značnými investicemi a vyžaduje čas. Navíc, významnou volnou kapacitu dodávek hnědého uhlí, které není vázáno dlouhodobými smlouvami, má pro nejbližší roky k dispozici téměř výhradně společnost Czech Coal. Nárůst cen paliva požadovaný Czech Coalem by se promítl do cen tepla a znamenal by ztrátu konkurenceschopnosti a v konečném důsledku likvidaci tepláren.
*marže EBITDA = EBITDA, tj. zisk před úroky, daněmi a odpisy/čisté tržby, údaje viz roční zpráva skupiny Czech Coal: Hospodaření a udržitelný rozvoj v roce 2010.
Online diskuse
Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
