Safari Park Dvůr Králové: V safari parku se narodil medojed. Mládě „od Ježíška“ se odborníkům ukazuje až nyní

Mládě medojeda kapského, které se v safari parku narodilo na Štědrý den, již neobratně prozkoumává vnitřní boxy Pavilonu šelem Joy Adamsonové. Díky tomu, že je matka Beebee po dvou měsících již více v klidu a od mláděte se začala občas vzdalovat, jsou si zoologové jistí, že jde o samce. Odchov je historicky první ve Dvoře, medojedy přitom za poslední rok nemnožila žádná jiná zoo na světě.

„Beebee porodila mimo boudu a mládě jsme měli celou dobu na očích, stále ho ale až úzkostlivě hlídala a skrývala. Proto teprve teď můžeme s jistotou říct, že jde o samce,“ říká zooložka Gabriela Linhart. Mládě se narodilo v noci z 24. na 25. prosince a od té doby je stále plně závislé na matce. Teprve nedávno začalo vidět. „V poslední době si samice hodně oblíbila, že si mládě pokládá na břicho, zatímco sama odpočívá.“

Rodiče, patnáctiletého samce Tysona a třináctiletou Beebee, získal safari park loni z Anglie. Okamžitě po nastěhování do nového domova se skvěle zabydleli a začali brzy se pářit.

Malý medojed je vůbec prvním mládětem svého druhu odchovaným ve Dvoře Králové. Poznatky z odchovu budou pro vědu a poznání druhu velmi cenné, protože o vývoji mláďat je známo jen velmi málo. Rozmnožování medojedů v lidské péči je rarita a ještě vzácnější je možnost sledovat vývoj mláďat. „Poslední rok se medojedi nemnožili v žádné jiné zoo světa. Je navíc typické, že odchovy probíhají většinou v nějaké jeskyni či boudě. My měli díky rozhodnutí samice vývoj mláděte prakticky denně na očích,“ vysvětluje Gabriela Linhart. Odborníci věří, že na výpravy do výběhu se mládě i s matkou začne vypravovat v průběhu pozdního jara. Po jejím boku zůstane asi rok. Pak se přesune do jiné zoologické zahrady.

Ačkoli mládě působí bezmocně a roztomile, patří medojedi mezi obávané živočichy. Kvůli jejich urputnosti a velmi silnému stisku čelistí se jich obávají i lvi. Podle některých teorií se dokonce například u mláďat gepardů vyvinula zvláštní bělavá hřbetní hříva, která připomíná právě světlá záda medojeda. Tomu se totiž takřka všichni ostatní živočichové raději vyhnou, a tak jsou zranitelná geparďata v bezpečí.

Medojedi jsou také proslulí svou vytrvalostí a vynalézavostí. Díky silným drápům, s jejichž pomocí mimo jiné v přírodě dobývají podzemní hnízda divokých včel při honbě za medem, dovedou rozhrabat i velmi tvrdé materiály. Navzdory zavalitému zjevu výtečně šplhají a je jen málo překážek, s nimiž si nedovedou poradit. Díky obrovské síle navíc často stěhují předměty ve výběhu tak, aby byli spokojeni.

Pro ošetřovatele je medojed velmi náročným chovancem. Musejí mu pravidelně nabízet stále nové hračky nebo mu předkládat potravu netradičním způsobem.

Medojed kapský je jedna z největších lasicovitých šelem. V přírodě zatím není bezprostředně ohrožený vyhubením, jejich stavy však na mnoha místech rychle ubývají. V zoologických zahradách jde o skutečnou raritu, možná i díky mimořádné náročnosti na chov. Medojed je svéhlavé a urputné zvíře, které je třeba neustále zabavovat a připravovat mu nové podněty, navzdory tomu často vymyslí, jak se dostat i z těch nejlépe zabezpečených expozic. Jde o masožravce, který si ale rád pochutná i na hlízách nebo – jak jméno napovídá – medu. Ten dostávají i dvorští medojedi. Proslul spoluprací s ptákem medozvěstkou. Oba druhy často plení hnízda včel pospolu – medojed odvede těžkou práci, nasytí se medem a larvami a zbytky nechá medozvěstce. Medozvěstky podle některých nepotvrzených teorií medojedy na hnízda včel upozorňují, aby si ulehčily sháňku potravy. Pozoruhodná je i medojedova výrazná odolnost vůči rozličným jedům – díky tomu si nezřídka pochutná i na jedovatých hadech či štírech.