Spotřebitel.net: Víme, jaké jedy jíme? - Rakovinotvorné látky (kancerogeny) a jedy v potravinách

Dioxiny dovezené z Německa ve vejcích a v mase hýbou společností, kontrolní úřady jsou zdrženlivé a uklidňují nás, že i když jste maso snědli, nic vážného vám nehrozí. Dioxiny ovšem nejsou jedinými jedy v potravinách, které do lidských žaludků nepatří.

Aflatoxin. Jde o produkt plísní jež produkují rakovinotvorný (kancerogenní) jed. I živočišné potraviny vyrobené ze zvířat krmených (částečně) plesnivým krmivem mohou aflatoxin obsahovat. Jed vyvolá zhoubné bujení a značně oslabuje funkci jater.

Acrylamid. Sloučenina je obecně považována za (potenciální) kancerogen. V poslední době byla prokázána v bramborových chipsech. Poněvadž chipsy na severní polokouli konzumuje denně skoro každý, jde o (potenciálně) velké nebezpečí.

Dioxin, který celou aféru odstartoval je jeden z nejúčinnějších jedů jaké lidstvo zná. Je to stabilní a odolná látka.Vzniká jako vedlejší produkt třeba při výrobě herbicidů, tedy svým způsobem jiných jedů. Čas od času „nedopatřením“ unikne, dostane se lidem do těla a je tu malá nebo i velká zdravotní katastrofa.

Dusičnany, dusitany, kuchyňská sůl. Jde o sloučeniny dusíku a kyslíku. Kuchyňská sůl je všeobecně známá. Uvedena je z toho důvodu, že v poslední době se množí pozorování, že příjem slaných jídel signifikantně zvyšuje riziko rakoviny, přednostně žaludku. Podobné platí pro dusičnany a dusitany.

Olovo. Ovoce i krmivo získané ze zdroje ležícího několik desítek metrů od frekventované silnice lze i dnes považovat za olovem zamořené.

Glutamát. Jde o nejedovatou látku užívanou běžně – v čínských restauracích často - jako zesilovač chuti. U citlivých jedinců však může jídlo s glutamátem vyvolat intenzívní bolesti hlavy a nevolnost. Někdy se mluví o „syndromu čínské restaurace“. Látka občas přispěje i k vyvolání astmatického záchvatu.

Produkty pražení a grilování. Patří sem i kyselina glutamová vznikající při škvaření. Škodlivinou tedy může být pro civilizované tělo i „smažený prskající tuk“.

Hliník. Ten je v nerozpustné formě neškodný. Vysoká koncentrace byla v ČR objevena v jednom druhu čínských nudlí, které se proto ihned musely stáhnout z oběhu. Opravdu nebezpečné jsou rozpustné soli hliníku, které, když se dostanou do potravin mohou být zdraví škodlivé až jedovaté. Pak jde o velký malér.

Hormony, antibiotika, steroidy, přidávané do krmiv zvířat. Tyto látky přecházejí v různé míře do tkání zvířat a nakonec i do tkání konzumentů. Záludnost tkví v tom, že se do potravin dostávají takříkajíc načerno.

Mohou vést k alergiím, resistenci na to či ono antibiotikum a možná i k nádorovému bujení. Totéž platí i pro látky jako jsou aromatizéry, barviva, a emulgátory, jejichž přítomnost v potravinách se sice (někdy/někde) deklaruje, ale které nepříznivý zdravotní účinek těch shora vyjmenovaných (skrytě) zesílí, což se všeobecně podceňuje.

Herbicidy, pesticidy, insekticidy. Chemicky i biologicky jde o skutečné jedy a kancerogeny. Dlouhodobé požívání potravin ošetřených shora uvedenými látkami vede k vyššímu výskytu rakoviny u spotřebitelů. I v tomto případě lze ohledně těchto látek konstatovat, že se lidstvo v rámci komerce samo pomalu otravuje.

Ryby, léky, antibiotika. Zbytky léčiv z nemocnic i z domácností se dostávají do řek. Kdyby se skutečně pravdivé detailní údaje o vzniku a složení potravin – zde konkrétně rybích výrobků - dostaly čitelně na obaly, nejdříve by se asi vyčistil trh, pak příroda a nakonec snad i „těla spotřebitelů“. Ve sladkovodních rybách se občas překvapivě prokáže přítomnost hormonů nebo antidepresiv a léků nezachytitelných čističkami.

Na závěr. Jsme to co jíme, jídlo je i to, čím se zabíjíme. Aby si spotřebitel, který si škodit nechce, mohl vybrat, měly by být „zdravé“, nebo ty zdravější potraviny jaksepatří označeny. A také laboratorně prověřeny! Samotná - byť i „pravdomluvná“ - nálepka uvědomělému spotřebiteli sama o sobě také nepomůže. Musí být z čeho vybírat.

Více na www.spotrebitel.net v rubrice informační kampaň
spotrebitel@spotrebitel.net