Zoo Liberec: Zoo Liberec a Zoo Brno nasazují mořským želvám v Indonésii vysílačky a mapují pohyb těchto plazů v oceánu. Výzkum přinese zcela nová data, která mohou pomoci k efektivnější ochraně mořských želv v regionu

Celkem čtyři speciální GPS vysílačky umístili terénní zoologové obou zoologických zahrad na čtyři dospělé samice karet obrovských na dvou různých lokalitách u indonéského ostrova Sumatra. Získaná data pomohou zjistit více informací o migraci mořských želv po hnízdění a mají potenciál pomoci k efektivnější ochraně mořských želv v regionu.

Jedním z hlavních poslání zoologických zahrad je i tzv. ochrana in situ, tedy záchrana ohrožených druhů přímo v místech jejich přirozeného výskytu. Zoologické zahrady za tímto účelem realizují mnoho terénních projektů po celém světě. Zoo Liberec a Zoo Brno jsou dlouhodobě aktivní na poli ochrany biodiverzity a mořských ekosystémů v oblasti Indonésie. Nyní spojily síly a společně zahájily výzkum na monitoring pohybu a migrace mořských želv na Sumatře. Informace o pohybech mořských želv na Sumatře chybí, proto výzkum poskytne zcela nové a unikátní informace, které dosud nebyly k dispozici.

První dvě GPS vysílačky byly instalovány koncem června dvěma samicím karety obrovské (Chelonia mydas) bezprostředně po nakladení vajec na jedné z pláží neobydleného ostrova Bangkaru ležícího v souostroví Pulau Banyak. Bangkaru je jedním z nejdůležitějších líhnišť karet obrovských na Sumatře a na jeho ochraně se liberecká zoo podílí již od roku 2015. Nasazená zařízení již nyní přináší první data o pohybu zkoumaných zvířat. „Za tři týdny želvy urazily více než 300 km a obě dále pokračují jihovýchodním směrem,“ říká terénní zooložka Zoo Liberec a vedoucí výzkumu Adéla Hemelíková. Želvy s vysílačkou jsou geolokalizovány prostřednictvím satelitu pokaždé, kdy na okamžik vynoří hlavu a část krunýře nad hladinu, aby se nadechly. Umístit vysílačku na mořskou želvu není podle Hemelíkové složitý proces. „Krunýř mořských želv poskytuje dostatečně velkou plochu na připevnění. Vzhledem k velikosti želvy a relativně malé velikosti zařízení, vysílačky želvy nijak neomezují v pohybu ani v jiných přirozených aktivitách. Celý proces nasazování trval u každé želvy přibližně dvě a půl hodiny a ihned poté byla zvířata vypuštěna zpět do moře,“ dodává. Další dvě GPS zařízení pak liberecká zooložka ve spolupráci s místními ochranáři umístila dalším dvěma karetám obrovským v půlce července na ostrově Pandan v chráněné mořské přírodní rezervaci Pieh na západním pobřeží Sumatry nedaleko města Padang.

Vysílačky pro výzkum poskytla Zoologická zahrada Brno, která sama kdysi stála za zrodem záchranného a rehabilitačního centra pro mořské želvy s názvem Kura Kura, želvy v ohrožení na indonéském ostrově Nusa Penida. „Hledáme nové postupy pomáhající ochraně mořských želv a satelitní vysílače, které jsme pro náš projekt získali z dotací od Ministerstva životního prostředí ČR a Evropské asociace akvarijních kurátorů, budou monitorovat jejich pohyb v oblasti, kde se to dosud systematicky neprovádělo. Věřím, že data, která budeme ve vzájemné spolupráci vyhodnocovat, pomohou lépe porozumět ekologii těchto zvířat a k efektivnější ochraně těchto ohrožených druhů,“ říká ředitelka Zoo Brno Radana Dungelová.

Zoo Liberec realizuje výzkum mořských želv na Sumatře od roku 2021 pod vedením své terénní zooložky Adély Hemelíkové. První část výzkumu je věnována dotazníkovému šetření, které se zaměřuje na lov a způsoby využívání mořských želv místními komunitami. Ochranářům pomáhá odhalit mechanismy konzumace a obchodu s mořskými želvami a jeho socioekonomické a kulturní příčiny. Druhá část výzkumu se zabývá identifikací genetických struktur populací karet pravých (Eretmochelys imbricata) a karet obrovských, které hnízdí na plážích na Sumatře. „Znalost genetiky mořských želv je klíčová pro rozlišení jednotlivých populací mořských želv, definování územních jednotek pro jejich ochranu, ale i v identifikaci jejich migračních tras. Genetické metody se dají u mořských želv navíc použít i pro sledování ilegálního obchodu nebo hodnocení dopadu rybářství, jelikož želvy často končí v rybářských sítích jako nechtěné vedlejší úlovky (tzv. by-catch),“ vysvětluje Hemelíková, která získala povolení k výzkumu přímo od indonéské Národní agentury pro výzkum a inovace i tamního Ministerstva životního prostředí a lesnictví a své bádání realizuje v rámci své doktorské práce na Fakultě životního prostředí ČZU a ve spolupráci s Univerzitou Syiah Kuala v Acehu, Sumatra.