Děti ochraňují kulturní dědictví

Za pomoci nových pedagogických metod se žáci stávají ochránci historických a kulturních hodnot.

Projekt měl jasné zacílení: prostřednictvím péče o místní kulturní dědictví vést žáky k úctě k hodnotám, jež toto dědictví představuje. Důležité zde je slovo „místní“, neboť právě lokální dědictví, často nepříliš známé, bývá nejvíce ohroženo. Platí to stejně o historických stavbách a přírodních lokalitách, které mohou být zničeny, jako o tradici, zvycích, či pověstech, jimž hrozí zapomenutí. Aby se tak nestalo, je zapotřebí, aby si obyvatelé jednotlivých komunit místního kulturního dědictví vážili, uvědomovali si jeho hodnotu pro kvalitu života a pro jeho ochranu a záchranu byli ochotni se angažovat. Naplněný konferenční sál ukázal, že téma budování vztahu mladých lidí ke kulturně historickému dědictví je tématem aktuálním a pro dnešní spotřebně orientovanou společnost potřebným.

Jak tedy školní mládež vychovávat, aby získala zodpovědný vztah ke svému okolí? Pracovníci řešitelské neziskové organizace BEZK a jejich spolupracovníci z Pedagogické fakulty UK nabízejí cestu projektového vyučování, v jehož rámci si žáci zkoušejí péči o kulturně historický odkaz našich předků v praxi. Školní projekty by si neměly klást za cíl pouze seznámení žáků s určitým aspektem kulturně historického dědictví, ale měly by být formulovány tak, aby měl jejich výstup v rámci obce, města či regionu konkrétní dopad. Pokud budou žáci vědět, že svou prací pomohly zachránit určitou památku, že občanská angažovanost školy, na níž se podíleli, zabránila likvidaci přírodního celku, pokud se zaslouží o vytvoření turistické stezky, nebo se jim podaří oslovit veřejnost zanechá v nich tato práce výraznější stopy a lze s větší nadějí doufat, že i v budoucnu si svůj angažovaný postoj ke kulturně historickému dědictví zachovají.

Při tvorbě školních projektů se ukazuje jako vhodná a mimořádně žádoucí spolupráce s místními paměťovými institucemi, jež mohou učitelům poskytnout odborné zázemí a v ideálním případě se stávají plnohodnotným partnerem. Školy si často volí za své partnery muzea, kde nacházejí širokou škálu odborníků, spolupracují však také s galeriemi, archivy či odbornými ústavy. Zastavme se však ještě u metodiky. Nové cesty založené na principech konstruktivistické pedagogiky (např. objektovém učení, orální historii, zážitkové pedagogice, komunitním učení) vycházejí vstříc netradičním přístupům k učení. Nenásilnou cestou se snaží v dětech probudit zájem o předmět jejich studia. Není podstatné, zda se žáci k vytčenému cíli dostávají prostřednictvím badatelských metod, výtvarných technik nebo například rozhovorem s pamětníky. Důležité je, aby si ke svému tématu vypěstovali vztah, vzali je za své a případně za něj získali zodpovědnost. Že to je možné, ukazuje následující výpověď jedné z účastnic projektu brněnské školy v Husově ulici Brno- cesta za poznáním.

Tato dívenka napsla v závěrečném ohlédnutí za projektem:
„Město Brno mýma očima … není pouze město. Je to spousta věcí, mezi nimiž vyniká historie, i když spousta budov či věcí zde již nestojí – například z bran se zachovala pouze Měnínská – ostatní nádherné památky tu přetrvávají. Je to volba nás, lidí, co zde ponecháme a co zbouráme jen kvůli třeba novému nákupnímu centru.“ (Anička)

Každý, koho téma vztahu škol a ochrany místního kulturního dědictví zajímá, může od konce května najít na webových stánkách historickededictvi.com výstupy projektu - příklady dobré praxe zahrnující rozbor osmi úspěšných školních projektech, metodiku, jak vzdělávat žáky, aby se z nich stali angažovaní občané s citem pro kulturní dědictví, které je obklopuje a dále sborník z mezinárodního sympozia věnovaného komunitní péči o památky v různých evropských zemích. Soubor materiálů doplňuje e-learning určený jako vzdělávací materiál pro učitele, které téma oslovilo a chtěli by se na cestu využití kulturně historického dědictví pro udržitelný rozvoj svých komunit také vydat.