PR článek
Vydejte se po zvířecích stopách s Naší přírodou 6/2014
V tomto čísle najdete také výsledky letošní fotosoutěže a vítězné snímky – více poté na www.nasepriroda.cz a facebooku.
Ptačí davy u Vltavy
Možná si právě teď říkáte, kam vlastně ty kachny a lysky z „vašeho“ rybníka zmizely? To hlad je donutil přeletět na vhodnější zimoviště. Obvykle se spolu s ostatními vodními ptáky na zimu sestěhují na větší řeky, kde nacházejí útočiště, tedy i potravu. V mrazech ale bývá i tady o potravu nouze a ptáci jsou pak vděčni za příkrm od lidí. Naštěstí je dnes přikrmování vodních ptáků oblíbenou a vcelku zavedenou aktivitou. Myslíme na ně všichni – děti, rodiče, prarodiče, turisté... Ale pozor, vyhládlí ptáci zkonzumují prakticky cokoliv. Proto je třeba vědět, co, kdy a jak ptákům nabízet, aby naše pomoc byla skutečnou pomocí.
Po zvířecích stopách
Asi jen málokdo z čtenářů Naší přírody – zvláště z té mužské části – nezatoužil být v dětství stejně dobrým stopařem jako hrdinný náčelník Apačů Vinetou či jeho bílý bratr Old haterhand. Přiznejme si však, že naše první pokusy nedopadaly obvykle nijak valně – po půlhodinovém stopování vlka na nás vybafl sousedovic Alík a na konci stopy kapitálního jelena posměšně zabučela kráva místního záhumenkáře. Dětské zájmy se proto obrátily jiným směrem a vzhledem k tomu, že stopování zvířat není pro drtivou většinu dnešní lidské společnosti životně důležitou nutností, poznávání stop upadlo v zapomenutí. Ve stopách zvířat se však dá číst jako v otevřené knize a je politováníhodné, že většina lidí patří v tomto směru bohužel mezi jedince negramotné. Je to ale celkem pochopitelné, protože znalost stop již dávno není nutná k tomu, aby se člověk alespoň jednou denně nasytil a aktivity současného člověka se ubírají jiným směrem. Snaží se, aby vydělal co nejvíce peněz, aby si zajistil co nejlepší kariérní postup a po společenském žebříčku vyšplhal co nejvýše. Moderní boj o přežití se tak dostal do zcela jiných rovin a sledování stop není již dlouhou dobu ničím jiným, než zábavou skautů a několika málo zanícených milovníků přírody. Profesionálně se stopami zvířat zabývají jen myslivci, lesníci, fotografové přírody a pár zoologů, kteří ještě nezkoumají zvířata ve zkumavkách, ale v přírodě. Je to však škoda, protože alespoň základní znalosti v tomto oboru mohou podstatně obohatit naše zážitky z pobytu v přírodě a rozšířit poznání o zvířatech, která v ní žijí.
Mísy a hrnce, ve kterých se nevaří
Při toulkách přírodou se tu a tam setkáme s rozličnými „kamennými hříčkami“. K těm méně nápadným, ale z mnoha hledisek pozoruhodným, náleží drobné tvary na povrchu skal, bloků a balvanů, souhrnně označované jako skalní mikroformy. Nezřídka jsou velice působivé a dokreslují tak kolorit – přesněji řečeno geodiverzitu – naší krajiny a je potěšitelné, že řada z nich se stala součástí chráněných území nebo byla vyhlášena za přírodní památky.
Obsah čísla 6/14
Ptačí davy u Vltavy / Alena Říhová
Karpatský šmoula / Jozef Májsky
Po zvířecích stopách – 1. část / Hana a Vladimír Motyčkovi
Nosorožík kapucínek / Mladen Kaděra
Vymodlený motýl: pestrokřídlec podražcový / Jaroslav Monte Kvasnica
Jmelí a ochmet – poloparazitické rostliny na našich dřevinách / Jiří Unar
Dománovický les / Martin Kohoutek
Mísy a hrnce, ve kterých se nevaří / Jan Vítek
Vnímavý havran / Ivan Kňaze
Letní prázdninová soutěž pro děti – vyhlášení výsledků
Vyhodnocení fotosoutěže 2014
Z Opavských hor do Zlatohorské vrchoviny / Martin Janoška
Ekologického oskara získal projekt Ukliďme Česko, který likviduje černé skládky / Mirka Lednická
Procházka kolem meandrů Odry / Jan Moravec
Poznáváme naše hřibovité houby – hřib bronzový / Michal Mikšík
reklama