https://ekolist.cz/cz/zpravodajstvi/zpravy/PR-vydejte-se-po-zvirecich-stopach-s-nasi-prirodou-6-2014
zprávy o přírodě, životním prostředí a ekologii
Přihlášení

PR článek

Vydejte se po zvířecích stopách s Naší přírodou 6/2014

12.12.2014 11:47 (Naše příroda)
Ptačí stopy jsou si velmi podobné a pro začátečníky je často problematické je správně určit.
Ptačí stopy jsou si velmi podobné a pro začátečníky je často problematické je správně určit.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Zdroj | Naše příroda
Máme tady čas adventu, světýlka na nás blikají z kdejakého výkladu, okna či zahrádky, ale také začal každoroční předvánoční shon. Pojďte se chvíli zastavit, uvařit si punč či čaj a začtěte se do poslední letošní Naší přírody. Dozvíte se tam zajímavosti o jmelí, které k Vánocům neodmyslitelně patří, ale také jak správně „číst“ stopy zvířat, na které narazíte na vycházkách do přírody. Než půjdete krmit kachny na rybník, přečtěte si, co do jejich jídelníčku patří a co naopak ne, co jim může ublížit. Nezůstali jsme ale jen u zimních témat, přeci jen nezaškodí alespoň „pohledem se ohřát“, a to se jistě povede u článku o nádherném a vzácném pestrokřídleci podražcovém, nebo o modrance, která budí dojem, že někomu utekla z terária.
 

V tomto čísle najdete také výsledky letošní fotosoutěže a vítězné snímky – více poté na www.nasepriroda.cz a facebooku.

Ptačí davy u Vltavy

Možná si právě teď říkáte, kam vlastně ty kachny a lysky z „vašeho“ rybníka zmizely? To hlad je donutil přeletět na vhodnější zimoviště. Obvykle se spolu s ostatními vodními ptáky na zimu sestěhují na větší řeky, kde nacházejí útočiště, tedy i potravu. V mrazech ale bývá i tady o potravu nouze a ptáci jsou pak vděčni za příkrm od lidí. Naštěstí je dnes přikrmování vodních ptáků oblíbenou a vcelku zavedenou aktivitou. Myslíme na ně všichni – děti, rodiče, prarodiče, turisté... Ale pozor, vyhládlí ptáci zkonzumují prakticky cokoliv. Proto je třeba vědět, co, kdy a jak ptákům nabízet, aby naše pomoc byla skutečnou pomocí.

Po zvířecích stopách

Asi jen málokdo z čtenářů Naší přírody – zvláště z té mužské části – nezatoužil být v dětství stejně dobrým stopařem jako hrdinný náčelník Apačů Vinetou či jeho bílý bratr Old haterhand. Přiznejme si však, že naše první pokusy nedopadaly obvykle nijak valně – po půlhodinovém stopování vlka na nás vybafl sousedovic Alík a na konci stopy kapitálního jelena posměšně zabučela kráva místního záhumenkáře. Dětské zájmy se proto obrátily jiným směrem a vzhledem k tomu, že stopování zvířat není pro drtivou většinu dnešní lidské společnosti životně důležitou nutností, poznávání stop upadlo v zapomenutí. Ve stopách zvířat se však dá číst jako v otevřené knize a je politováníhodné, že většina lidí patří v tomto směru bohužel mezi jedince negramotné. Je to ale celkem pochopitelné, protože znalost stop již dávno není nutná k tomu, aby se člověk alespoň jednou denně nasytil a aktivity současného člověka se ubírají jiným směrem. Snaží se, aby vydělal co nejvíce peněz, aby si zajistil co nejlepší kariérní postup a po společenském žebříčku vyšplhal co nejvýše. Moderní boj o přežití se tak dostal do zcela jiných rovin a sledování stop není již dlouhou dobu ničím jiným, než zábavou skautů a několika málo zanícených milovníků přírody. Profesionálně se stopami zvířat zabývají jen myslivci, lesníci, fotografové přírody a pár zoologů, kteří ještě nezkoumají zvířata ve zkumavkách, ale v přírodě. Je to však škoda, protože alespoň základní znalosti v tomto oboru mohou podstatně obohatit naše zážitky z pobytu v přírodě a rozšířit poznání o zvířatech, která v ní žijí.

Něžná hříčka příroda – kamenné srdíčko v Jizerských horách
Něžná hříčka příroda – kamenné srdíčko v Jizerských horách
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Zdroj | Naše příroda

Mísy a hrnce, ve kterých se nevaří

Při toulkách přírodou se tu a tam setkáme s rozličnými „kamennými hříčkami“. K těm méně nápadným, ale z mnoha hledisek pozoruhodným, náleží drobné tvary na povrchu skal, bloků a balvanů, souhrnně označované jako skalní mikroformy. Nezřídka jsou velice působivé a dokreslují tak kolorit – přesněji řečeno geodiverzitu – naší krajiny a je potěšitelné, že řada z nich se stala součástí chráněných území nebo byla vyhlášena za přírodní památky.

Obsah čísla 6/14


Ptačí davy u Vltavy / Alena Říhová
Karpatský šmoula / Jozef Májsky
Po zvířecích stopách – 1. část / Hana a Vladimír Motyčkovi
Nosorožík kapucínek / Mladen Kaděra
Vymodlený motýl: pestrokřídlec podražcový / Jaroslav Monte Kvasnica
Jmelí a ochmet – poloparazitické rostliny na našich dřevinách / Jiří Unar
Dománovický les / Martin Kohoutek
Mísy a hrnce, ve kterých se nevaří / Jan Vítek
Vnímavý havran / Ivan Kňaze
Letní prázdninová soutěž pro děti – vyhlášení výsledků
Vyhodnocení fotosoutěže 2014
Z Opavských hor do Zlatohorské vrchoviny / Martin Janoška
Ekologického oskara získal projekt Ukliďme Česko, který likviduje černé skládky / Mirka Lednická
Procházka kolem meandrů Odry / Jan Moravec
Poznáváme naše hřibovité houby – hřib bronzový / Michal Mikšík

reklama

Online diskuse

Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Do diskuze se můžete zapojit po přihlášení

Zapomněli jste heslo? Změňte si je.
Přihlásit se mohou jen ti, kteří se již zaregistrovali.

reklama
Ekolist.cz je vydáván občanským sdružením BEZK. ISSN 1802-9019. Za webhosting a publikační systém TOOLKIT děkujeme Ecn studiu. Navštivte Ecomonitor.
Copyright © BEZK. Copyright © ČTK, TASR. Všechna práva vyhrazena. Publikování nebo šíření obsahu je bez předchozího souhlasu držitele autorských práv zakázáno.
TOPlist TOPlist