Americký sen toulavých psů z Černobylu

Vytí a štěkání přerušují ticho, které vládne kolem Černobylu. V zóně zasažené nejhorším civilním jaderným neštěstím v historii se potulní psi připravují na nový život ve Spojených státech, píše agentura AFP.

Před více než 30 lety sloužila dlouhá budova, z níž vycházejí tyto zvuky, jako dezinfekční stanice pro zaměstnance jaderné elektrárny. Dnes se z ní stala nemocnice pro psí tuláky. Těmi se jen hemží bezpečnostní zóna obklopující elektrárnu v okruhu 30 kilometrů, která je téměř neobydlená od dramatu z roku 1986.

Americká nadace Clean Cultures Fund (CCF) zahájila projekt adopce těchto zvířat. Její zakladatel Lucas Hixson přijel poprvé do Černobylu v roce 2013 jako expert na radiaci. Překvapil ho počet psů v zóně a nakonec loni jednoho z nich adoptoval.

Jeho miláček se jmenuje ukrajinsky Dva. To znamená, že to je druhý černobylský pes, který byl adoptován. Dobrovolníci z CCF doufají, že v nadcházejících dvou letech čeká podobný osud dalších 200 psů.

Reaktor číslo čtyři sovětské jaderné elektrárny v Černobylu, ležící asi sto kilometrů severně od Kyjeva, explodoval v dubnu 1986. Podle některých odhadů byly zasaženy až tři čtvrtiny Evropy, ale především Ukrajina, Rusko a Bělorusko, tehdy sovětské republiky.

Úřady musely evakuovat statisíce lidí z okruhu 30 kilometrů kolem elektrárny. Zde je dosud zakázáno trvale pobývat.

Tento zákaz ovšem podle odhadů CCF porušuje tisícovka psů. Jsou to potomci domácích zvířat, která tu zanechali jejich majitelé, když po havárii z oblasti utíkali. Psi tu žijí po boku několika tisíc dělníků pověřených údržbou elektrárny zavřené v roce 2000 a různými pracemi v bezpečnostní zóně.

"Jednou z prvních věcí, kterých si všimnete, když se přiblížíte k elektrárně, jsou nepochybně psi. Psi neumějí číst panely s varováním před radiací. Jdou si kam chtějí," říká Hixson.

Jednomu z nich se letos dokonce podařilo vyšplhat na vrcholek ocelového pláště přikrývajícího zbytky havarovaného reaktoru, několik set metrů vysoko. Tři dělníci tehdy museli vylézt nahoru, aby nešťastníka zachránili.

Nadace CCF hledala americké rodiny, které by adoptovaly 200 psů do jednoho roku věku. V krátkém čase dostala na 300 odpovědí. Uchazeči o adopci psa musejí vyplnit na internetu formulář a pak projít řadou rozhovorů. Konečně je doma navštíví zástupce CCF.

Pokud jde o dospělé psy, pro něž by přestěhování bylo stresující, chce je CCF sterilizovat a pečovat o ně v nadcházejících dvou letech.

Tucet štěňat je dnes internováno v černobylské nemocnici, kde procházejí zdravotními testy a kde se zjišťuje, jak byli ozářeni. Jestliže je ozáření příliš velké - to se zatím u štěňat nikdy nestalo - pak je zvíře důkladně omyto zvláštními dezinfekčními prostředky a odchlupeno. "Když pes projde touto očistou, je čistý jako každý jiný," ujišťuje Hixson.

Psi jsou pak převezeni do útulku ve městě Slavutyč asi 50 kilometrů od elektrárny, kde se o ně čtyři až šest týdnů pečuje, než odletí do Spojených států.

Psi kromě radiace, jejíž dopad lze těžko odhadnout, trpí tuhými zimami, nemocemi a potkávají se s vlky, kteří žijí v bezpečnostní zóně, jež se stala obrovskou biologickou rezervací.

Přes radioaktivitu v zóně nevypadají černobylští psi vůbec jako nějaká deformovaná stvoření, jak bychom si mohli představovat. "Jsou to nejzdravější a nejinteligentnější psi, s jakými jsem se kdy potkal," směje se Lucas Hixson.

---

reklama

---