Australští vědci učí ptáky odchované v zajetí rozpoznat nebezpečí. Jde to překvapivě snadno

Jak dlouho asi může trvat, než se ptáci naučí rozpoznat blížící se nebezpečí? Australští biologové po sérii experimentů s drobnými pěvci zjistili, že stačí skutečně málo. Dříve neznámý signál si s přítomností nebezpečného predátora spojí za méně než dva dny.

Problém se znovuvysazováním ohrožených ptáků do divočiny je nasnadě: v zajetí odchovaní jedinci nejsou schopni včas zareagovat na přítomnost dravce. Stávají se snadnou kořistí a ochranářské úsilí tak přichází vniveč. Výzkumníci z Australské národní univerzity Výzkumníci z Australské národní univerzity (ANU) se proto pokusili opeřence z voliér naučit, na co si dávat pozor.

Důležité přitom bylo naučit ptáky rozumět dosud neznámým zvukům. Řada zvířat ve volné přírodě totiž získává informaci o blížícím se nebezpečí odposlechem ostatních živočichů. Jak k tomu dospěli zatím ale zůstává záhadou. „Činí tak skutečně velké množství druhů, což od nich navzájem vyžaduje schopnost porozumět spoustě cizích jazyků," říká Robert Magrath.

„Vůbec první experimenty jsem prováděl s modropláštíkem nádherným, přímo tady v univerzitním kampusu," říká biolog Robert Magrath. „O jejich schopnosti se cokoliv přiučit panovaly vážné pochyby." Jenže modropláštíci se ukázali jako velmi pozorní žáci. Už po dvou dnech tréninku dokázali bleskově zareagovat na zvukový signál, jež jim do té doby nebyl znám.

Experiment byl přitom prostý. Zvuk se ozval krátce předtím, než jeden z asistentů vypustil do vzduchu létající model s nezaměnitelnou siluetou dravce. Stačilo jen osm pokusů, než se skupina modropláštíků po zaznění zvuku preventivně rozprchla. Na jiné zvukové signály, jež nebyly spojeny s přítomností dravce z lepenky, ptáci nereagovali.

---

---

reklama

---