Bobří rodinky mohou v Británii zůstat, vláda jim to schválila
Bobři na území Anglie vymizeli někdy v průběhu 16. století. Byli vyhubeni. A zhruba posledních 50 let se nejen v britských akademických a ochranářských kruzích vedly bouřlivé diskuze o tom, jestli by si tento druh nezasloužil návrat. Bez výsledku.
Jenže před pěti lety se bobři dost nečekaně objevili na říčce Otter. Z Evropy sem přes La Manche asi po svých nedoplavali, někdo je tu musel vysadit. Kdo? To je samozřejmě naprostou záhadou. Jako druh již nepůvodní by je nejspíš čekala dost rychlá likvidace, kdyby se do věci nevložili lidé z respektovaného ochranářského spolku Devon Wildlife Trust. Ti nabídli, že se o bobry na pozemcích, které již měli náhodou v pronájmu, postarají. A zamezí jejich průniku dál.
To přivítali i akademici z univerzity v Exeteru, kteří získali možnost zkoumat tento „návrat“ z první linie. A ke konzultacím a kritickým zhodnocením jejich výskytu přistoupila i nezávislá agentura Derek Gow Consultancy. Bobři byli bedlivě sledováni. Nejen proto, že se jednalo o vůbec první skutečně repatriovaný druh v Anglii. Panovaly obavy o to, jak budou na krajinu ve svém okolí působit. Jejich teritoria byla průběžně mapována zoology, botaniky, hydrology i lesníky a zemědělskými odborníky. V těchto nelehkých zkouškách bobři uspěli. Ministryně životního prostředí, Rebecca Powová, na začátku srpna prohlásila, že: „Bobři prokázali, že představují veřejné dobro pro budoucnost.“
Jejich přítomnost se do budoucna tedy nebude muset regulovat jen na říčku Otter a majitelé půdy, kteří je na svých pozemcích strpí, obdrží státní dotaci. Bobři, kterých tu nyní v 15 rodinách žije 50 kusů, se tak budou moci volně šířit dál. Lidé z Devon Wildlife Trust s nadšením dodávají, že je to jedno z nejzásadnějších rozhodnutí britské ochrany přírody za celé generace.
Čím bobři přesvědčili? Tím, že jsou krajinní inženýři a svou činností pozitivně široce ovlivňují přírodu ve svém okolí. Provádí beznákladový management krajiny, který by jinak vyšel daňové poplatníky na statisíce liber. Budují hráze, upravují říční toky, vytváří mokřady, probírají lesní porosty. Zvyšují biodiverzitu. Během pěti let se domov bobrů na říčce Otter stal rájem vodních ptáků, ryb i obojživelníků. Bobří hráze zredukovaly rizika povodní v zastavěných oblastech dále po proudu. Profesor Richard Brazier z univerzity v Exeteru, k tomu dodává: „Že přínos přítomnosti bobrů převažuje všechny náklady, spojené s managementem jejich populací.“
reklama