Části berlínské zdi slouží ke třídění odpadů v německé metropoli

Části berlínské zdi, která padla před 30 lety 9. listopadu 1989, jsou dnes k vidění v galeriích, památnících a vzdělávacích institucích po celém světě - od Dánska a Británie, přes Uzbekistán a Koreu až po Havaj a Tongu. Ne všechny kusy stavby, která německou metropoli dělila 28 let, mají ale tak vznosné poslání. Část jich totiž dnes v Berlíně slouží ke třídění odpadů.

"Celkem v našem areálu máme přes 330 kusů zdi. Jednotlivé části jsou v průměru 3,8 metru vysoké a 1,5 tuny těžké," řekla Susanne Jagenburgová, mluvčí berlínské firmy ALBA, která se zabývá tříděním a zpracováním odpadu. Právě pro tento účel se hodí i zbytky berlínské zdi. Její kusy, které jsou vždy po několika postavené vedle sebe, zde slouží k oddělování odlišných materiálů, ať už jde o papírový odpad nebo různé druhy obalů.

Do prostor společnosti, která byla jednou z těch, jež se na bourání berlínské zdi podílely, se části 155 kilometrů nechvalně proslulé stavby dostaly už začátkem 90. let. Drtivá většina Berlíňanů si tehdy podle historika Gerharda Sältera prostě přála, aby jim zeď, která si vyžádala 140 životů, zmizela z očí. O to, kde skončí, se staral jen málokdo, i když bývalý kancléř Willy Brandt se už v listopadu 1989 zasazoval za to, aby se části berlínské zdi zachovaly jako památník.

Většina betonového monstra byla nakonec rozemleta a použita při stavbě silnic, další části za vysoké částky na přelomu let 1989 a 1990 rozprodala komunistická Německá demokratická republika (NDR), kusy zdi skončily také v rukou běžných občanů jako suvenýry. Originální části stavby jsou tak dnes k vidění už jen na několika místech Berlína, včetně památníků na ulici Bernauer Strasse nebo pomalovaných částí zdi v rámci takzvané East Side Gallery.

Dalším a zřejmě nejzvláštnějším místem jsou pak právě prostory firmy ALBA. Na tom, že památka velké historické hodnoty slouží ke třídění odpadů, společnost nic divného nevidí. "Jsme především třídící dvůr a nevěnujeme se odstraňování, ale dalšímu využívání už jednou použitých látek. A tak u nás i části zdi nacházejí další upotřebení," poznamenává mluvčí Jagenburgová.

Že nejviditelnější symbol studené války neskončil jen na smetišti dějin, ale prakticky doslova na smetišti, nevadí ani historikovi Sälterovi z Nadace berlínské zdi. "Nepřijde mi to neuctivé. Zeď tam podle názoru mnohých Němců stejně vždy patřila," konstatuje.

---

reklama

---